Hledejte

Vatican News
Výbor pro naplňování cílů abúdhábské deklarace Výbor pro naplňování cílů abúdhábské deklarace 

Muslimové vzali abúdhábský dokument vážně, říká Adrien Candiard, OP

“Nikoli tatáž modlitba, nýbrž tentýž úmysl”. Těmito slovy komentuje francouzský dominikán Adrien Candiard v deníku Avvenire nadcházející Den modlitby, postu a skutků milosrdenství, k němuž na tento čvrtek (14.5.) vyzval Výbor pro mezilidské bratrství, vedený kardinálem Miguelem Ángelem Ayuso Guixotem. Jako první se k této iniciativě (o první květnové neděli) připojil papež František.

“Kdybychom při závažném a společném ohrožení, jakým je současná pandemie, nepodnikli něco společného, znamenalo by to, že se nepovažujeme za bratry, a veškerá prohlášení o bratrství by byla pouze planá slova”, pokračuje osmatřicetiletý řeholník, který patří k nejzajímavějším a nejoriginálnějším hlasům na poli islámských studií a mezináboženského dialogu. Právě těmito otázkami se zabývá na prestižním Institutu pro východní studia (Institut dominicain d'études orientales) v Káhiře, městě, kde dlouhodobě pobývá. Na totéž téma vydal řadu oceněných studií, včetně loňské “Porozumět islámu, protože jsme z něj nic nepochopili”, které se pouze ve Francii prodalo 25 tisíc výtisků.

“Společný den modliteb nám chce připomenout, že jsme bratři, a to nikoli mimo svá náboženství, nýbrž v jejich rámci. Nejde o vytvoření jakéhosi »univerzálního kréda«. Stejně tak nebudeme vysílat k nebi tutéž modlitbu, nýbrž předložíme Bohu – Bohu, v něhož věříme – tentýž úmysl, tedy vysvobození světa z pandemie”. Výzva tudíž spočívá v tom, že jeden druhého opravdu přijeme za bratra, což je vazba, která nutně neznamená uniformitu a zploštění různorodosti, nýbrž příležitost ke vzájemnému obohacení, nikoli ohrožení. “Naše víra se liší, přesto jsme bratři”, zdůrazňuje o. Candiard spolu s dokumentem z Abú Dhábí, který loni v únoru podepsali papež František a imám al-Tajíb.

“Abúdhábská deklarace otevřela novou kapitolu. Obrat nespočívá ani tolik v obsahu, nýbrž ve společné redakci, na níž se podílely nejvyšší autority katolického a sunnitského světa”, vysvětluje dominikánský islamolog. Co se týče konkrétního účinku, uchovává si zdravý realismus, poněvadž v tomto ohledu se předpokládá velice široký horizont: “Mezináboženské iniciativy se měří geologickým časovými jednotkami. Tím spíše, když jde o křesťanství a islám, které sdílejí paměť vzájemné nedůvěry. Mohu nicméně dosvědčit, že muslimové vzali abúdhábskou deklaraci vážně. Univerzita al-Azhar, jádro sunnitského islámu, propojené se stovkami škol, se věnovala jejímu hloubkovému studiu, což znamená, že tento dokument četlo a podrobně analyzovalo množství mladých i méně mladých muslimů”, říká francouzský teolog, podle něhož ovoce “postupně a pomalu dozraje”.

Cesta mezináboženského dialogu je strmá, avšak jako jediná též schůdná. “Nevím, jestli je dialog mezi náboženstvími možný”, uzavírá francouzský dominikán, aniž by se obával, že někoho vyvede z míry, “vím ovšem, že je nezbytný. Jedinou alternativou by totiž byla válka. Co se týče uskutečnitelnosti, je třeba ji ukázat po způsobu řeckého filosofa Diogena. Co odpověděl svému kolegovi Diodoru Chronovi, který popíral možnost pohybu? Nic, jen vykročil”.

(jag)

11. května 2020, 12:31