Hledejte

Vatican News
Sestra Elisabetta Raule, komboniánská misionářka a ředitelka nemocnice v Bebedjia Sestra Elisabetta Raule, komboniánská misionářka a ředitelka nemocnice v Bebedjia 

Misionářka z Čadu: Zdejší hrozbou je malárie, tuberkolóza a podvýživa

Podle oficiálních údajů patří Čad k zemím nejméně zasaženým novým koronavirem. Větší obavy máme z důsledků vládních restrikcí než z možného nástupu pandemie, říká komboniánská misionářka a lékařka sestra Elisabetta.

Vnitrozemní africký stát Čad se rozkládá v oblasti Sahary a Sahelu, jeho šestnácti milionová populace se soustředí zejména do jihozápadní a jižní oblasti, kde sousedí s Kamerunem a Středoafrickou republikou.  Čad patří k nejchudším africkým státům, což se odráží také na velmi vysoké úmtnosti dětí do pěti let i rodiček (podle UNICEF z tisíce dětí narozených v Čadu do pěti let zemře 209). Přestože koronavirus do této země téměř nedorazil - oficiální zdroje mluví o 70 případech a pěti úmrtích - tamní vláda následovala v restriktivních opatřeních zbytek světa. Právě tato vládní nařízení jsou však hlavním zdrojem obav, říká italská misionářka. Ve Východním Logonu, kde žije a pracuje sestra Elisabetta Raule nebyl diagnostikován žádný případ nákazy covid-19. 

“Do dnešního dne jsem se v naší nemocnici nesetkala s žádný případem koronaviru. Jeho příznaky, jako horečka a kašel, jsou banální a společné pro mnoho jiných nemocí, ať už jsou virové jako malárie nebo infekce horních dýchacích cest či tuberkolóza, která v Čadu - podobně jako v dalších severoafrických zemích - budí větší obavy a spolu s podvýživou, velmi rozšířenou v naší oblasti, a mají na kontě mnoho úmrtí.”

Říká komboniánská misionářka sestra Elisabetta, která je chirurgem a zároveň ředitelkou nemocnice sv. Josefa ve městečku Bebedjia v diecézi Doba, při silnici směřující na hranice do Kamerunu a Středoafrické republiky, vzdáleném od hlavního města N’Djamena 650 km. Nemocnice, v jejímž čele stojí, nemá žádné prostředky k diagnostice nového koronaviru, takže instrukce přikazující vysílat nakažené do specializované nemocnice v hlavním městě vyznívá přinejmenším zajímavě. Na nemocnici doléhají zejména další vládní opatření: většina zdravotního personálu ze státních nemocnic v periferních oblastech byla totiž odvolána do hlavního města, a do církevní nemocnice sv. Josefa proto míří daleko víc pacientů než dříve:

“Vládní nemocnice byly zbaveny téměř veškerého zdravotního personálu. Nemocní lidé tedy nenacházejí pomoc, lidé trpící malárií ale i dalšími akutními nemocemi a zde běžnými patologiemi, nyní přicházejí k nám. Vládní restrikce spojené s pandemií pociťujeme tedy velmi silně. (…) Uzavření hranic vystavuje populaci velice vážnému ohrožení hladem, protože obchod se vesměs zastavil, pohyb vozidel je omezen a Čad je zemí, která nemá moře, je ve vnitrozemí, v saharské oblasti, a se zavřenými hranicemi k nám nedorazí ani zboží první potřeby. Kromě toho byl spolu s nouzovým stavem byl vyhlášen také zákaz vycházení po 19 hodině, což vedlo k uzavření všech drobných aktivit ve vesnicích.”

Jak dodává italská lékařka a misionářka, obavy z důsledků těchto opatření jsou velmi silné. Na prvním místě se sestry bojí hladomoru:

“Obyvatelstvo žije zejména ze zemědělství, z chovu dobytka, drobného obchodu a výměny, tedy z činností, které probíhají ze dne na den, proto na nás bude mít tento lockdown velký dopad.”

(job)

4. května 2020, 16:40