Hledejte

Vatican News
Bl. Amedeus Savojský se sv. Janem Křtitelem drží Turínské plátno, freska z r.1650 Bl. Amedeus Savojský se sv. Janem Křtitelem drží Turínské plátno, freska z r.1650 

Savojští na oltáři

Dva světci, sedm blahoslavených, tři ctihodní a dvě Boží služebnice. Rod savojských, jedna z nejdéle vládnoucích dynastií v Evropě, obohatila církev právě těmito dary, nepočítaje dalších dvacet jeho příslušníků, kteří zemřeli v pověsti svatosti, aniž by u nich byl zahájen kanonizační proces.

Životy těchto příkladných křesťanů a svědků víry popisuje kniha italského novináře, stálého jáhna turínské diecéze a otce dvou dětí, Lorenza Bortolina. Ve svazku nazvaném „Savojští na oltáři“ (I Savoia sugli altari, Effatá Editrice, Torino 2020) autor nepopírá, že z prastarého šlechtického rodu vzešel rovněž poslední vzdoropapež, vévoda Amadeus VIII., a že některé církevní pocty byly uděleny spíše z politických důvodů.

Aniž by však vynášel soudy nad panovnickým rodem, zamýšlí církevní historik Bortolin především poukázat na vzory svatosti, které se nevymykají žádnému prostředí, včetně královských paláců: „Mnozí dějepisci se zaměřují na politickou a vojenskou roli Savojských, na vliv jejich manželek a poradců, aniž by se zmínili o jejich religiozitě“, uvedl autor pro jeden italský literární portál (www.letture.org). „Všude, kde byla zrušena monarchie, nastalo určité damnatio memoriae. Stačí pomyslet na německé Hohenzollerny anebo francouzské Bourbony. Nicméně kniha nemá být nějakým vymezováním pozic, nýbrž příspěvkem k dějinám církve“, zdůrazňuje turínský jáhen.

Savojský rod čítá dva světce – sv. Janu (Annu) Savojskou (1306/7-1366), byzantskou císařovnu, a sv. Jeronýma Karmela Savojského (1500-1558) , který vstoupil do řádu mercedariánských rytířů. Jana Savojská se stala druhou manželkou byzantského císaře Andronika III. Palailoga, přijala jméno Anna a marně usilovala o smíření katolické církve s pravoslavnou. Roku 1328 se sama ujala císařské vlády, když její manžel válčil s dědem Andronikem II., při sporech o následnictví se stáhla do Soluně, kde vstoupila do kláštera pod řeholním jménem Anastázie a také zde zemřela roku 1366.

Piemontský vévoda Jeroným Karmel Savojský, známý jako sv. Karmel, se narodil počátkem 16. století. Zanechal studií, aby se věnoval vojenské kariéře, a později vstoupil k mercedářům, řádu založenému k vykupování křesťanských zajatců z rukou Maurů, a to i za cenu osobní výměny za zajatce. Jako řeholník se Karmel věnoval teologickým studiím a stal se horlivým mariánským ctitelem. Zanechal po sobě spis De Conceptione, potvrzující na základě soukromého mariánského zjevení početí Panny Marie bez poskvrny prvotního hříchu, čímž předběhl vyhlášení tohoto dogmatu o několik století. Za svého života tento potomek savojského rodu vykonal několik zázraků, čímž si získal značnou oblíbenost mezi věřícími španělské diecéze Teruel, kde byl biskupem. Zemřel v Barceloně roku 1558.

Mezi sedmi blahoslavenými, kromě unikátního případu beatifikovaných otce a dcery – Amedea IX. Savojského, známého svou charitou, a jeho dcery Ludvíky, klauzurní mnišky, připomíná Bortolin zejména posledně blahořečenou královnu obojí Sicílií, Marii Kristýnu Savojskou, která zemřela v pouhých 23 letech roku 1836, dva týdny poté, co přivedla na svět jediného syna a pozdějšího následníka trůnu Františka II. Bourbonského. Beatifikační liturgii této “svaté královny” v Neapoli před šesti lety vedl tehdejší prefekt Kongregace pro svatořečení, kard. Angelo Amato.

(jag)

21. dubna 2020, 13:28