Dárce a jeho čtrnáct autistických dětí

Na toto málo medializované riziko spojené s asistovanou reprodukcí upozornil v polovině září list Washington Post, který přinesl reportáž o Danielle Rizzo a jejích dvou synech s poruchou autistického spektra. Díky tvrdošíjnosti této ženy se veřejnost dozvěděla o případu, který zřejmě v dějinách asistované, ale ani biologické reprodukce nemá obdoby.

Zmíněná žena se svou někdejší partnerkou zvolila na reprodukční klinice Idant Laboratories skutečně ideálního dárce spermatu – vysokého plavovlasého muže s modrýma očima, bez zdravotních problémů, zato s postragraduálním diplomem a prací odborného fotografa, milovníka četby, umění a dálkového běhu. Z jeho ejakulátu za pouhých 500 dolarů se v září 2011 narodilo první Daniellino dítě a o 14 měsíců později druhé. V téže době se objevují problémy v chování u prvního syna a tytéž příznaky o pár let později vykáže také druhý potomek. Oběma chlapcům je diagnostikována porucha autistického spektra. Daniellin vztah se kvůli náročné péči o postižené děti a z ekonomických příčin rozpadá, žena se svými syny se vrací k rodičům. Při hledání vhodných terapií pro své děti s překvapením zjišťuje, že od téhož donátora odkoupily ejakulát nejméně čtyři spermobanky, čímž se narodilo nejméně dvanáct dalších dětí s obdobnou diagnózou. Příslušné kontrolní instituce se hájí tím, že povinné testy v sektoru se týkají pouze pohlavně přenosných chorob. Danielle se nakonec podaří zažalovat reprodukční kliniku, protože odhalí, že profil donátora neodpovídá skutečnosti. Muž nemá vysokoškolské vzdělání a jako malý navštěvoval školy pro děti s kognitivními a emotivními poruchami, protože trpěl poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). Na klinice Idant Laboratories se nicméně nejednalo o první sporný případ – již v roce 1990 zde byla omylem oplodněna bílá žena spermatem muže s černou pletí. Danielle Rizzo nakonec letos v březnu kauzu uzavřela a přijala odškodnění ve výši 250 tisíc dolarů, které chce věnovat na léčbu a zajištění budoucnosti svých dětí.

V celosvětovém měřítku se můžeme setkat s několika obdobnými situacemi – v Belgii se před čtyřmi lety díky houževnatosti postižených rodin podařilo odhalit donátora 7042 z dánské Nordic Cryo Bank, zdravého nositele neurofibromatózy, z jehož spermatu se narodilo 100 dětí. Je zjevné, že nikdy nebude možné provádět u dárců spermií či dárkyň vajíček testy na veškeré existující genetické patologie. Stejně tak je ovšem zjevné, že o zásadním problému šíření vzácných nemocí při umělém oplodnění neexistuje dostatečná informovanost, a to též vinou reprodukčního průmyslu. Na rozdíl od přirozeného početí, kdy se muž a žena osobně znají (třebaže spolu ani nežijí), o patologii narozeného dítěte se okamžitě dozvědí a mohou ji přenést maximálně na další dvě, tři děti, anynomního dárce nelze v krátkém čase dohledat a zastavit, čímž se onemocnění různého typu šíří v populaci prakticky donekonečna.

(jag)