Cerca

Vatican News
Cardinal George Pell sentenced following conviction for child sex crimes Manifestanti před soudem v Melbourne  (AFP or licensors)

O rovnosti před zákonem

Komentář Církev a svět

25. února 1850 byl v Sardinském království schválen takzvaný Siccardiho zákon. Byl nazván po svém navrhovateli, tehdejším ministru spravedlnosti. Siccardi tak odňal církvi soudní pravomoc nad duchovenstvem, to znamená zrušil privilegium, podle něhož kněží mohli být souzeni pouze církevním a nikoli státním soudem. Tímto zákonem byla také v Sardinském království aplikována zásada, podle níž má pro všechny poddané platit rovnost před zákonem. Všichni jsou si tedy před zákonem rovni. Bylo na čase. Nikoho dnes asi ani nenapadne správnost této zásady zpochybňovat.

Nikdy však není všechno tak prosté. Tím méně, zdá-li se všechno jasné. Odebrat v roce 1850 církvi soudní pravomoc nad duchovenstvem bez svolení Svatého stolce se rovnalo vypovězení války římskému  stolci. Tato pravomoc církve byla totiž zaručena konkordátem, který Sardinské království mělo s tehdy existujícím Papežským státem. Konkordát nelze modifikovat bez předchozí dohody obou stran. Právě na to také poukázal tehdejší papež Pius IX., který se podivil nad tím, že Sardinské království modifikovalo konkordát, aniž by informovalo Svatý stolec. Postoj Sardinského království byl zjevně nepřátelský, jakož i nespravedlivý vzhledem ke katolické církvi a jejímu státu. Nespravedlivý také proto, že tím Sardinské království, prezentující se jako vzorný ústavní a liberální stát, porušilo první článek své vlastní Ústavy, která prohlašovala katolickou církev za  „jediné státní náboženství“.

Zrušení soudní pravomoci církve nad duchovenstvem je důležitý článek války, kterou Sardinské království, nazývané také Piemont, rozpoutalo proti papežskému státu a katolíkům. To znamená proti všemu obyvatelstvu. Jakmile byl zmíněný zákon schválen, okamžitě byl využit k uvěznění turínského biskupa Luigi Fransoniho, který byl mimochodem v žaláři o chlebu a vodě. Tento biskup byl totiž nepohodlný, protože chtěl, aby si kněží v případě, že měli stanout před soudem, nejprve vyžádali svolení u svého biskupa. Během následujících let se ve vězení ocitlo velké množství kněží a řeholníků, kteří se provinili tím, že porušili státní zákony. Jejich vina spočívala například v tom, že odmítli zpívat Te Deum na státní svátek. Anebo odmítli rozhřešovat exkomunikované liberály, kteří odmítli veřejně litovat svého počínání.

Pro lepší pochopení této nezaujatosti a rovnosti piemontských zákonů je třeba si připomenout, že jménem katolické církve, těšící se ústavním zárukám, a tedy ve jménu svobodné církve ve svobodném státě, byl zabaven a rozprodán nezměrný umělecký, kulturní, charitativní a řádový církevní majetek, budovaný v Itálii celá staletí katolickou církví. Byly zrušeny všechny církevní řády této státní církve a jejich členové vyhnáni ze svých domů a okradeni o všechno, včetně archivů a knihoven. Ve jménu spravedlnosti, pokroku a rovnosti bylo 57 492 osob zbaveno veškerých práv, počínaje právem zvolit si svobodně svůj stav.

Je zřejmé, že mluvím o Siccardově zákoně v souvislosti s událostmi dneška. Kardinál svaté církve římské, 77 letý muž, byl uvržen do žaláře po monstrprocesu, trvajícím několik let, během nichž se patrně doufalo, že zemře. Bývalý hráč ragby byl všemi ponechán svému osudu. Nebo skoro všemi. Očividně očerňován tribunálem, který by bylo přehnané nazvat civilním. Krásná fráze, že „před zákonem jsou si všichni rovni“, posloužila znamenitě, stejně jako všechny ostatní řeči, aby byla zakryta skutečnost nynější situace. Začalo otevřené pronásledování katolické církve a jejích nejlepších mužů. Začala hra na masakr. Opět ve jménu rovnosti. Možná stojí za připomenutí slova, která Pavel adresoval Korinťanům: „copak se nestydíte dovolávat se práva u pohanů?“ (srov. 1 Kor 6,1). Možná, že církevní soudy nejsou přežitkem katolického tmářství. Jsou jenom prostředkem - zajisté nedostatečným, protože Ježíš sám prorokuje pronásledování – jak se vyhnout tomu, aby antikatolická nenávist a láska k penězům, snadno dosažitelných očerňováním, nenechaly katolíky a zejména duchovenstvo napospas jakémukoli tribunálu, který aplikuje zákon způsobem rovným pro všechny. Pro všechny svoje přátele.

 

Článek Angely Pellicciariové v La Nuova Busola Quotidiana z 15. března 2019

přeložil Milan Glaser

17. března 2019, 20:05