Beta verze

Cerca

VaticanNews
GERMANY-HISTORY-MARX Kapitál  (AFP or licensors)

Marx versus Marx

Komentář Církev a svět

P. MIlan Glaser, SI

 

Účast předsedy Evropské komise Junckera na včerejších oslavách 200. výročí narození Karla Marxe v jeho rodišti Trevíru, kde odhalil jeho pětimetrovou sochu,  kterou darovala Čínská lidová republika, asi málokoho překvapí.

Jinak tomu však asi bude s názory předsedy biskupské konference našich západních sousedů, který nese stejné příjmení jako zmíněný německý filozof. Kardinál Reinhard Marx, jenž byl kdysi biskupem v Trevíru a je odborníkem na sociální nauku církve, napsal pojednání, které nazval s humorem sobě vlastním Kapitál. V rozhovoru pro německé deníky (Rheinische Post – 20.4.2018 a Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung - 30.4.2018) vyjádřil názor, že analýzy trevírského filosofa historicky vzato přispěly ke zrodu sociální nauky církve, která by bez Karla Marxe asi nevznikla. Kardinál Reinhard Marx ovšem vzápětí s úsměvem dodal, že svého jmenovce rozhodně nemíní prohlásit za církevního otce.

Aniž by bylo zapotřebí vstupovat do polemiky s tím vysokým církevním hodnostářem, nebude na škodu si připomenout, co učil i neučil Karl Marx. Neškodí také předeslat, že sociální nauka církve není pro věřícího jednou z mnoha libovolných nauk, nýbrž od víry neoddělitelnou koncepcí  etiky celé lidské společnosti.

Může být užitečné připomenout si spolu s pamětníky, že Karl Marx se do dějin zapsal jako tvůrce nové sociální ctnosti, kterou nazval třídní boj. Nepochodil by však ten, kdo by chtěl hledat  motivaci tohoto boje ve spravedlnosti. V jeho textech se totiž i samo slovo spravedlnost téměř nevyskytuje, a pokud ano, tak nikoli jako pojem či hodnota, jež by motivovaly jeho myslitelskou a spisovatelskou činnost. V této souvislosti mluví Karl Marx mnohem adresněji o svobodě a osvobození. Proto verbuje k třídnímu boji. Slov „člověk“ či „lidé“ přitom však nepoužívá, dovolává se proletářů. Podobně jako se dnes v kruzích sociálního inženýrství mluví o migrantech.

Dalším neméně sporným přínosem Karla Marxe je, že redukoval pojem chudoby pouze na materiální rovinu, zároveň ji připsal výlučně negativní konotaci a postavil do protikladu ke svobodě. Touto impozantní sociální dialektikou otevřel Marx dějinná stavidla všem lidským neřestem, které tak zapojil do třídního boje: závist, lakotu, zášť a zlost. Stal se průkopníkem sociální  spirituality materialismu a také prvním teoretikem genocidy, kterou v roce 1852 nazval novátorsky holokaust, čímž myslel fyzickou likvidaci „celých tříd či národů,“ které – podle jeho mínění – budou muset uvolnit cestu „novým životním podmínkám“.

Dnes se navíc stalo evidentním, že z Marxova díla neměli prospěch ani tak proletáři jako spíše právě oni  kapitalisté. Třídní boj může vést každý z více či méně skrývaného vzteku z toho, že není tak bohatý jako kapitalista. Avšak čím více se jím stává, tím méně má potřebu bojovat jinak než naoko, tedy planým řečněním, což lze zúročit také.

Nelze ani vyloučit, že právě takoví mají svůj „dobrý“ zájem na tom, aby se jejich řady příliš nerozšiřovaly. Nikoli náhodou postuluje Marx ve svých spisech centralizaci finanční moci. Jeden z bodů Komunistického manifestu mluví o „soustředění úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem“. Toto je základ totality, a to bez ohledu na to, zda k tomuto soustředění peněžní moci dochází v rukou státu či soukromníků.

Marx zajisté není původcem veškerého zla, jakkoli jsou známy i jeho okultní zájmy. Byl první oběť omylů, které hlásal. Hrůzy, které následovaly a jeho dílem se inspirovaly, jistě nelze přičítat jenom jemu. Klíč k jejich pochopení je jinde.

Člověk, který byl stvořen, aby si podmanil zemi a vládnul tvorstvu, zhřešil, když pojal podezření proti Boží lásce, jež je příčinou existence jeho i celého světa. Tak se svět stal „tímto světem“, protože nad ním začal vládnout pokušitel člověka či přesněji otec lži, který je od počátku pouze vrahem. Moci se chopil ďábel, který, až vyčerpá všechnu svoji prohnanost a sílu, bude - ba dokonce už byl - poražen vtělením, životem, smrtí a vzkříšením Stvořitele a Pána, Ježíše Krista.

Lidské dějiny utvářené a nahlížené bez této víry jsou jen chaotickým bojem o moc. Otec lži však vládne pouze dočasně, jak to zjevuje Ježíš, který přišel, aby skrze Golgotu vládce tohoto světa vypudil (Jan 12,31). A to je jediný klíč k pochopení jeho dějin.

6. května 2018, 20:32