Papež na seminář o Latinské Americe a klimatu: nejvíce postižené jsou nejchudší národy
Edoardo Giribaldi - Vatikán
Příznaky klimatických změn „nelze skrývat ani zamlčovat“, stejně jako „obsáhnout v několika slovech“, neboť jsou příčinou „extrémních jevů“, které nejvíce postihují „nejchudší národy“. Takto varovně se vyjádřil papež František v poselství účastníkům semináře "Tváří v tvář problémům ekologické krize ve světle Laudatosi' a Laudate Deum, zkušenosti z Latinské Ameriky", doprovázeném výzvou k "posílení vztahů" mezi národy a "vazeb se vším, co je Stvoření".
Akce se konala 28. listopadu, v paláci svatého Kalista. Záštitu nad ní převzala velvyslanectví Bolívie, Kuby a Venezuely při Svatém stolci a byla zahájena pozdravem papeže Františka, s podporou Papežské komise pro Latinskou Ameriku. V sále Pia XII. vystoupila řada řečníků. Byli mezi nimi kardinál Robert Francis Prevost, předseda zmíněné Papežské komise, kardinál Peter Appiah Turkson, kancléř Papežské akademie věd, Mons. Vincenzo Paglia, předseda Papežské akademie pro život, a Paolo Ruffini, prefekt Dikasteria pro komunikaci.
Vzájemnost mezi člověkem a přírodou
Kardinál Prevost zahájil setkání pozdravem, v němž zdůraznil naléhavost přechodu „od diskuse k činům“ tváří v tvář prohlubující se environmentální krizi. Podle jeho slov je to výzva, která vyžaduje odpověď vycházející z nauky církve. „Panství nad přírodou“, které Bůh svěřil člověku, nesmí být ‚despotické‘, člověk je ‚správcem, který je odpovědný za svou práci‘ ve vztahu ‚vzájemnosti‘ s životním prostředím. „Proto je naším posláním zacházet s ní tak, jak to činí její Stvořitel,“ řekl Prevost a odsoudil ‚tyranské jednání ve prospěch několika málo lidí‘. Prevost uznal „důležité účinky“ technologického rozvoje, zároveň však varoval před jeho „škodlivými“ důsledky a zdůraznil závazek Svatého stolce k udržitelnosti. Mezi konkrétními projevy uvedl instalaci solárních panelů a přechod na elektromobily, které označil za „významná gesta“, jež dokazují ochotu církve podílet se na ochraně životního prostředí.
'Spolutvůrci' Božích darů
Slova se dále ujal kardinál Turkson, který zdůraznil ústřední učení encykliky Laudato si': "Naše přirozenost je stvořena Bohem a jsme obklopeni dary stvoření. Selhání“ spočívá v tom, že ‚tvoříme příliš mnoho‘ a o dary se ‚nedělíme‘. Naléhavě je proto třeba změnit „smysl lidského pokroku, řízení ekonomiky a náš životní styl“. „Svět není náhoda,“ řekl kardinál, ale ‚záměrný Boží čin‘, a stvoření není jen ‚přechod od ničeho k mnohému‘, ale ‚první krok lidského povolání‘. Každý člověk je povolán být „spolutvůrcem“, jak to ilustruje metafora: „Bůh tvoří strom, člověk tvoří nábytek“.
Změna klimatu je „výzvou“, jejíž dopady doléhají na nejzranitelnější lidi. Je to problém, který biskupové shromáždění na synodě o Amazonii odsoudili a vysvětlili, že způsob, jakým "se zachází s přírodou, má důsledky pro lidské životy". Podle Turksona to představuje „tragický a do očí bijící příklad strukturálního hříchu“. Kardinál dále varoval před nebezpečím popíračských hnutí, která odsuzují „alarmismus“ a označují jej za „falešný“, což vede světové společenství k tomu, že „nic nedělá“. Stojí na místě, i když ve skutečnosti "je toho mnoho, co je třeba udělat". Klimatická nouze ve skutečnosti nepatří do „hypotetické budoucnosti“, ale je něčím, co již „zažíváme na vlastní kůži“ a co má „současné a následné“ dopady.
V tomto kontextu přichází se svým příspěvkem Papežská akademie věd, která sdružuje odborníky, kteří se shodují na tom, že „si již nemůžeme dovolit luxus spoléhat se na zmírňování dopadů“. K dosažení udržitelnosti je podle akademie nutná „společenská transformace“. Mezi navrhovanými řešeními se jako klíčový zdroj objevuje dřevo: "Strategie lesního hospodářství," vysvětlil, by mohla významně přispět k zastavení degradace přírodních ekosystémů v celosvětovém měřítku.
Dobře se informovat, podílet se na štěstí světa
Ruffini se ve svém projevu zaměřil spíše na vztah mezi informacemi a klimatickou krizí. Lavina zpráv „ne vždy pravdivých, velmi často nepravdivých a téměř vždy zmateně podávaných“ přivedla lidstvo do blízkosti „bodu, odkud není návratu“. Je nutné nazývat věci pravými jmény, stejně jako to udělal papež František v souvislosti s klimatickou krizí, když ji označil za „nezpochybnitelnou“. "Odpovědnost" je slovo, které vyzývá pracovníky v oblasti informací, úsilí, které podporuje 'skutečnou moudrost', plod dialogu a reflexe, namísto pouhého 'hromadění dat', které často vytváří pouze oblak 'mentálního znečištění'.
„Víme všechno, ale nevíme nic,“ shrnul Ruffini a parafrázoval Oscara Wildea. V této souvislosti se množí „mašinérie popírání“, která když ne popírá, tak alespoň „minimalizuje, přičemž pro všechno má vysvětlení“. Z toho vyplývá potřeba „novinářské péče rovnající se péči o vědu, aby bylo možné najít silné a účinné příběhy“. V této souvislosti prefekt dikasteria citoval iniciativu „Laudato si' Media Project“, realizovanou vatikánskými médii, která vypráví příběhy přeložené do více než 30 jazyků, jež se zabývají „pozitivním, co se již děje“. Dikasterium, připomněl prefekt, rovněž podniklo kroky prostřednictvím online kurzu pro 80 začínajících novinářů, včetně jedné mladé dívky z Amazonie. „Cesta je dlouhá a obtížná“, ale jak zdůraznil, “nikdy není zcela zmapována. Je na nás, abychom ji zvládli“. Jestliže Camus řekl, že „pojmenovávat věci špatně znamená podílet se na neštěstí světa“, říkat je dobře, uzavřel Ruffini, znamená „vykonat zázrak slova, který, když se stane vztahem, iniciuje změnu v každém z nás“.
Boží sen
Mons. Paglia se ve svém poselství zaměřil na nedostatek 'globální vize' lidstva. Paradoxně „globalizace vedla k tomu, že všichni jsme vzájemně propojeni, ale každému národu hrozí, že se uzavře do svého malého nebo velkého dvora,“ řekl arcibiskup a označil tyto vize za ‚suverenistické‘ nebo jednodušeji řečeno ‚každý sám za sebe‘. „Poprvé v dějinách má člověk možnost zničit sám sebe i stvoření,“ varoval monsignor Paglia a nabídl protilátku proti těmto zlořádům: dvě papežovy encykliky Laudato si' a Fratelli tutti a apoštolskou exhortaci Laudate Deum. Texty, které připomínají „původní Boží sen“, tedy „předání péče o Stvoření a rozmnožování lidstvu“.
„Co tedy dělat?“ ptal se Paglia. „Určit inovativní a odvážné cesty, stanovit kritéria nového vztahu k přírodě a postavit do středu zájmu rozvoj všech lidí“. V tomto posledním bodě však „všeobecné přesvědčení“ chybí. Nikdo, - poznamenal biskup, - si nemyslí, že to, co se děje na Ukrajině nebo v 59 otevřených válkách ve světě, se přímo týká mé země. 'Nevědomost', která je příznakem nového 'náboženství', totiž 'egolatrie, kultu ega, na jehož oltář se obětují i ty nejdražší city'. Arcibiskup také znovu vyzval, abychom se necítili „pány“ Země: „To je také smysl jubilea: každých 25 let začínáme všichni znovu, od výchozího bodu“. A tak je tomu i v otázkách životního prostředí.
Pro ilustraci snu o „mírovém soužití různých lidí“ se arcibiskup Paglia podělil o osobní vzpomínku na dialog s papežem Janem Pavlem II. v roce 1986, který OSN věnovala míru. Polský papež si kladl otázku, „co dělat“, a odpovědí mu bylo svolání zástupců všech náboženství, aby „přivolali od Boha ten mír, který si lidé sami neumějí dát“. Tak se zrodilo mezináboženské setkání v Assisi na znamení „nové odpovědnosti náboženství“ při hledání společného dobra, které je aktuálnější než kdy jindy.
