Hledejte

Cookie Policy
The portal Vatican News uses technical or similar cookies to make navigation easier and guarantee the use of the services. Furthermore, technical and analysis cookies from third parties may be used. If you want to know more click here. By closing this banner you consent to the use of cookies.
I AGREE
Kompletář v latině
Programy Podcast
Papež na sympoziu k desátému výročí prvního Světového setkání lidových hnutí Papež na sympoziu k desátému výročí prvního Světového setkání lidových hnutí  (Vatican Media)

Papež k lidovým hnutím: Právo na půdu, domov a práci je posvátné

Dnes, v pátek 20. září, v dopoledních hodinách papež František odjel do paláce sv. Kalista v římské čtvrti Zátibeří, kde v sídle Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji promluvil na sympoziu k desátému výročí prvního Světového setkání lidových hnutí. Přinášíme některé myšlenky z projevu, který papež při této příležitosti pronesl.

Salvatore Cernuzio – Vatikán

Před deseti lety byla vyvěšena „vlajka“ se „třemi T“: Tierra, Techo, Trabajo. Půda, přístřeší, práce“. Jsou to „posvátná práva“, která nikdo nemůže a nesmí zcizit, stejně jako nikdo nemá právo zcizit sny a naděje chudých, na nichž jsme všichni závislí: „Ano, všichni jsme závislí na chudých, my všichni, včetně bohatých“. Tedy oněch miliardářů, kterým by bylo zapotřebí „zvýšit daně“.

Papež František ve svém dlouhém projevu, který pronesl ve španělštině k zástupcům lidových hnutí u příležitosti desátého výročí jejich prvního světového setkání, které se konalo v roce 2014 ve Vatikánu, používá metafory, ale naznačuje konkrétní cíle. Evokuje setkání, které odstartovalo cestu dialogu a výměny, jež pak pokračovala v Bolívii v roce 2015 a znovu ve Vatikánu v roce 2016. Dnes se v římské čtvrti Zátibeří konalo nové setkání s akcí „Zasazení vlajky tváří v tvář dehumanizaci“, kam František dorazil v tichosti, aniž by přerušil mladého Argentince, který právě pronášel svůj projev.

Papež se poté ujal slova a povzbudil úsilí těch, kteří bojují „proti strukturám sociální nespravedlnosti“, proti nerovnosti, hromadění leckdy „krvavých“ peněz, násilí a nerespektování práv; vyzval je, aby nikdy neupadali a nevyhasínali v „pasivitě“ a „pesimismu“ a nenechali se „strhnout bolestí“.

Lidová hnutí to v průběhu let dokázala nikoli tím, že se smířila s tím, že budou „poslušnými oběťmi“, ale tím, že se uznala za „protagonisty dějin“. „To je možná váš nejkrásnější přínos: nekrčit se, ale jít kupředu,“ poznamenal František a zároveň poděkoval za mnoho vykonané práce. Ano, lidová hnutí „protestují - ‚což je velmi pozitivní‘, dodal papež -, ale vykonávají nesčetná díla, a to i za velmi nejistých podmínek, někdy bez pomoci státu, někdy jsou dokonce pronásledována“. Římský biskup naopak tuto cestu doprovází s jistotou, že, jak řekl v Santa Cruz de La Sierra v Bolívii, „na společném konání chudých na zemi závisí nejen jejich budoucnost, ale možná i budoucnost celého lidstva“.

„Ano, na chudých závisíme všichni, my všichni, včetně bohatých,“ zdůraznil papež. „Někteří bratři mi řekli: ‚Otče, vy hodně mluvíte o chudých a málo o střední třídě‘,“ dodal a simuloval jeden z charakteristických dialogů svých kázání. „To může být pravda, omlouvám se“, ale ‚když papež mluví, mluví za všechny, protože církev je pro všechny‘. Naopak nějaký jiný bratr navrhl: „Nebuďte tak přísný na bohaté“. „Ježíš byl přísnější než já, co!“ opáčí František. Jistě, uznává, že podnikatelé vytvářejí pracovní místa a přispívají k hospodářskému rozvoji. Řekl to i při své nedávné cestě do Singapuru. Je však zřejmé, že plody tohoto rozvoje „nejsou dobře rozděleny“. A je třeba také poznamenat, podotýká papež, že mnohdy „jsou to právě ti nejbohatší, kdo se z čiré chamtivosti staví proti uskutečňování sociální spravedlnosti nebo integrální ekologie“. „Ďábel vstupuje přes kapsy, na to nezapomínejte. Úplatek sem, úplatek tam...“ varoval a vyprávěl příběh mezinárodního podnikatele v Argentině, který byl požádán o úplatek.

Podle Františka je systém, který umožnil bohatým hromadit „někdy až absurdní“ majetek, „nemorální a musí se změnit“. „Měly by se zvýšit daně pro miliardáře,“ říká a ujišťuje, že se modlí, „aby se ti, kdo jsou ekonomicky mocní“, otevřeli „sdílení statků, které mají univerzální určení, protože všechny pocházejí ze stvoření“.

Je to obtížné, „ale s Bohem je možné všechno“, vysvětluje. A „kdyby to nepatrné procento miliardářů, kteří si monopolizují velkou část bohatství planety, bylo povzbuzeno, aby se o ně dělilo, ne jako o almužnu, ale bratrsky, jak by to bylo dobré pro ně samotné a jak by to bylo správné pro všechny“. Tato úvaha se pak stává výzvou: „Upřímně prosím, aby privilegovaní tohoto světa byli podníceni k tomuto kroku. Budou pak mnohem šťastnější“.

Téměř zvrácená realita dneška však vyzdvihuje „hromadění bohatství, jako by to byla ctnost“. Zatímco ve skutečnosti je to „neřest“, upřesňuje papež: „Hromadění není ctnost, rozdělování ano“. Doufá, že volání vyloučených může probudit „dřímající svědomí mnoha politických vůdců“. Právě těch, kteří se nechali „ochočit“ médii a sociálními sítěmi nebo kteří zaujali „servilní postoj“ vůči ekonomicky mocným. „Zřeknout se ušlechtilých a velkorysých ideálů ve prospěch služby penězům nebo moci je velkou apostazí,“ říká František. To se „neděje jen politikům, ale i sociálním a odborovým činitelům, umělcům a intelektuálům... a dokonce i nám kněžím“.

„Je třeba pomáhat politikům, aby se nevydávali napospas krokodýlům,“ nabádá papež znovu a navazuje na metaforu použitou při mši ve Východním Timoru. A stejně jako v této asijské zemi papež hovoří o „soucitu“, jednom ze tří Božích atributů spolu s „blízkostí“ a „milosrdenstvím“. O soucitu, který znamená trpět s druhým, nedávat almužnu tím, že se na potřebné díváme „shora dolů“, ale tím, že se k jejich utrpení přiblížíme.

Tento soucit je protilátkou proti „odlidštěným ideologiím“, které podporují „kulturu vítěze“. Někteří tomu říkají „meritokracie“. A tak existují „lidé, kteří se na základě světského úspěchu cítí oprávněni arogantně pohrdat ‚poraženými‘“. Nikdo nemá právo pohrdat druhými: právě to je kořenem velké nenávisti, pohrdání a násilí v dnešním světě, říká František: „Mlčení z lhostejnosti ustupuje řevu z nenávisti“. A nenávist se mění ve slovní násilí, fyzické násilí, ve válku. „To je ďábelské!“

Papež dále vypráví, že nedávno viděl záběry z represí, při nichž byl proti lidem demonstrujícím v ulicích za svá práva použit dokonce pepřový sprej: „Neměli právo domáhat se toho, co jim patří. Musíme se všichni navzájem pozvednout,“ vyzdvihuje František. Pozvednout ty, co upadli, je skutečně vrcholným gestem soucitu. A kdo padlé opouští nebo se jim dokonce vysmívá, není křesťan: „Pozvedejme ty, co upadli, vždycky, vždycky!“. Zcela „všechny, dobré nebo špatné, se zásluhami nebo bez nich“.

K tomu je však zapotřebí láska. Papež připomíná další fragment cesty na Východní Timor: návštěvu Domu „Irmãs Alma“ v Díli, mezi těžce nemocnými dětmi, o které se uprostřed tisíce těžkostí starají řeholnice. „Bez lásky to všechno nelze pochopit,“ řekl při té příležitosti. „Pokud vyloučíte lásku jako teologickou, etickou, ekonomickou a politickou kategorii, ztratíte cestu,“ dodal dnes. Bez lásky totiž vzniká tendence 'zbavit se' křehkých lidí. V hamižné matematice vlastní výhodnosti a individualismu nastupuje jakási forma 'sociálního darwinismu', 'zákona silnějšího', který ospravedlňuje nejprve lhostejnost, pak krutost a nakonec 'vyhlazení'. To vše „pochází od Zlého“.

Papež znovu vyzývá, abychom se nenechali okrádat o historickou paměť, a připomíná jemu drahý obraz „mnohostěnu“, lidské rodiny a společného domova, který se skví díky univerzálním hodnotám, jež dozrávají z kořenů každého národa. „Pamatujme: globální, ale ne univerzální,“ říká. Dnes, kdy se snažíme „vše standardizovat a podřídit si“, musíme být opatrní. Pozor na „krokodýly“, kteří se maskují, vylézají na břeh „skákají jako klokani“ a pak koušou.

Nakonec se papež Bergoglio zastavuje u problému, který ho velmi znepokojuje: u mnoha forem organizovaného zločinu, které „vyrůstají na půdě zorané bídou a sociálním vyčleňováním: obchod s drogami, dětská prostituce, obchod s lidmi, brutální násilí v městských čtvrtích“. Toto drama je třeba řešit: „Vím, že nejste policisté, vím, že nemůžete přímo bojovat proti zločineckým gangům,“ říká lidovým hnutím, ale „pokračujte v boji proti zločinecké ekonomice lidovou ekonomikou. Nevzdávejte se... Žádný člověk, zejména žádné dítě, nesmí být zbožím v rukou obchodníků se smrtí, těch samých, kteří pak perou krvavé peníze a obědvají jako vážení pánové v nejlepších restauracích“.

Papež v této tragické souvislosti nezapomíná ani na metlu internetového sázení: „Je to závislost... Znamená to strkat ruce do kapes lidí, zejména pracujících a chudých. Ničí to celé rodiny“. Na pozadí toho se objevují duševní nemoci, zoufalství, sebevraždy způsobené tím, že „prostřednictvím mobilního telefonu je herna v každé domácnosti“. Papež pak apeluje na podnikatele v oblasti počítačů a umělé inteligence: „Přestaňte s arogancí, se kterou se považujete za nadřazené zákonu“. A také, dodává, zabraňte šíření nenávisti, násilí, falešných zpráv, rasismu a zabraňte zneužívání sítí k šíření dětské pornografie nebo jiných zločinů.

V závěru svého dlouhého projevu papež znovu předkládá návrh na zavedení všeobecné základní mzdy, aby „nikdo nebyl vyloučen ze základních statků nutných k životu“. Poté vyslovil osobní přání: „Jak bych si přál, aby nové generace našly mnohem lepší svět, než jaký jsme dostali my! Tedy svět, který není zkrvavený válkami a násilím, zraněný nerovnostmi, zdevastovaný drancováním přírody, odlidštěnými způsoby komunikace, s minimem utopií a obrovskými hrozbami. Skutečnost sice říká opak, ale člověk musí stále doufat. Naděje“, - ujistil papež, - je nejslabší ctností, ale nezklame. Nikdy“.

20. září 2024, 17:30
Prev
April 2025
SuMoTuWeThFrSa
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   
Next
May 2025
SuMoTuWeThFrSa
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031