František: Mír je řemeslné dílo. Vytváříme ho všichni, nejen mocní svými smlouvami

Salvatore Cernuzio – Vatican News

„Mír je řemeslný. Nevytvářejí ho pouze mocní svými rozhodnutími a mezinárodními smlouvami, které jsou i nadále politickými volbami stejně důležitými a naléhavými jako kdykoli předtím. Mír vytváříme i my, ve svých domovech, v rodině, mezi sousedy, na místech, kde pracujeme, ve čtvrtích, kde žijeme. Budujeme ho tím, že pomůžeme migrantovi na ulici, že navštívíme osamělého starého člověka, že respektujeme zneužívanou Zemi, že přijmeme každé nenarozené dítě. Utváříme ho na příkladu postav, jako je don Domenico Mercante, farář z veronských hor, kterého na konci války zajali nacističtí vojáci, a voják Leonardo Dallasega, který ho odmítl zabít, protože byl věřící; oba byli brutálně zavražděni, ale oba byli svědky toho, jak láska poráží veškeré násilí a smrt“, čteme v novém knižním úvodu papeže Františka.

Svazek vydaný u příležitosti návštěvy Verony

Vzpomínky na minulost, doporučení pro současnost a přísliby do budoucna se prolínají v dosud nepublikovaném úvodu, který papež František podepsal pod knihu „Spravedlnost a mír se políbí“, antologii textů a myšlenek na více než kdy jindy aktuální téma vztahu mezi spravedlností a mírem, na které se soustředí jeho návštěva ve Veroně 18. května. Svazek vydaný nakladatelstvími LEV (Vatikánské nakladatelství) a L'Arena vyšel dnes, 15. května, a bude zdarma distribuován spolu s veronským deníkem L'Arena u příležitosti papežovy sobotní návštěvy města Verona.

Spravedlnost a mír provázané dvojí spojitostí

Chybí-li spravedlnost, je ohrožen mír; bez míru je ohrožena spravedlnost, píše papež v textu. Jako vždy platí, že spravedlnost, chápaná jako ctnost odevzdávat to, co člověk dluží Bohu a bližnímu, je spojena s mírem v tom nejautentičtějším a nejvlastnějším smyslu hebrejského slova šalom. Je to výraz, který neoznačuje nepřítomnost války, jako spíše plnost života a blahobytu.

Sobeckost, která přerůstá v konflikt

Mír umožňuje spravedlnost, a to nejprve mezi oběťmi každého konfliktu, stejně jako se mír stává předpokladem spravedlivé společnosti. Oba tyto dva rozměry člověka však mají svou cenu, podotýká papež, a tou je boj s vlastním sobectvím, tedy upřednostňováním svého před společným. Každé sobectví je nespravedlivé, a když se stane systémem osobního a společenského života, otevírá dveře konfliktům, protože pro obranu svých zájmů (nebo těch, které za takové považujeme), zdůrazňuje papež, je člověk ochoten udělat cokoli, dokonce i ovládnout bližního, který se z bližního stává protivníkem, a tedy nepřítelem. Je třeba ho ponížit, srazit na kolena a porazit.

Učení Romana Guardiniho

František v této souvislosti cituje jednoznačná slova slavného veronského rodáka, který vyrostl v Německu, Romana Guardiniho: „Svoboda nespočívá v následování osobní nebo politické svévole, ale v tom, co vyžaduje přirozenost bytí“. Právě Guardiniho výchovné působení a filozoficko-duchovní úvahy byly majákem ve zvláště temné době, jakou bylo Německo ve 30. a 40. letech 20. století, drcené strašlivým jhem nacistického režimu. Papež připomíná, jak někteří členové Bílé růže, skupiny mladých Němců, kteří v Mnichově odsoudili nacismus, čerpali z Guardiniho filozofických a náboženských spisů. Z této četby, poznamenává, vzešla nenásilná akce těchto mladých mužů a žen, kteří se psaním tajných letáků rozšiřovaných ve městě snažili probudit svědomí lidí otupených Hitlerovou totalitou. A za svou volbu svědomí a svobody zaplatili životem.

Příběh kněze Mercanteho a vojáka Dallasega

Zmínka o této černé kapitole evropských dějin papežovi připomněla příběh veronského kněze dona Domenica Mercanteho a vojáka Leonarda Dallasegy. Případ, v němž se spravedlnost a mír spojily ve dvojí osobní oběti, to vše se odehrálo v dubnu 1945, v bouřlivém období konce druhé světové války. Tehdy skupina německých výsadkářů prchajících na sever vstoupila do údolí Val d'Illasi v provincii Verona na hranicích s Tridentskem a tam zadržela vojáka wehrmachtu Leonarda Dallasegu, původem z Val di Non.  Když dorazili do Giazzy, poslední vesnice v údolí Illasi, vojáci po potyčce s partyzány zajali jako rukojmí 46letého dona Domenica Mercanteho, který byl farářem v této vesnici necelé dva roky, ale byl již známý svými činy na ochranu civilního obyvatelstva během nacisticko-fašistické okupace. Vojáci se chtěli zaštítit tím, že kněze převezou přes hory, dostanou se do Tridentska a zamíří tak do Brennerského průsmyku, aby se zachránili před možnou odvetou. Když odpoledne dorazili do vesnice Cerè-San Martino, jeden z důstojníků Dallasegovi nařídil, aby se kněze zbavil. Dallasega však podle očitých svědků odpověděl: „Jsem katolík, otec čtyř dětí, nemohou zastřelit kněze!“

Obětovat život pro druhého, i za cenu vlastního života

Kněz i voják byli zastřeleni. Tělo dona Domenica bylo po několika dnech přivezeno zpět do Giazzy; Dallasegovo tělo bylo nalezeno s krucifixem, růžencem a fotografií jeho ženy v ruce. Teprve po mnoha letech byl rozpoznán: po celá desetiletí zůstával tento německý voják, který uplatnil výhradu svědomí, zcela bezejmenný. Příběh vyšetřil, zdokumentoval a vylíčil veronský kněz don Luigi Fraccari, který od roku 1943 působil v Německu po boku italských vojenských internovaných (IMI) a tehdejšího apoštolského nuncia monsignora Cesareho Orseniga. Tak se dostal až do dnešních dnů. Tragická okolnost, píše papež František, v níž nicméně nacházíme hluboký smysl křesťanské oběti: dát život za druhého, a to i za cenu vlastního života. Je to tajemství Kristových Velikonoc: násilí a smrt jsou poraženy láskou a darováním sebe sama.

Možná, dodává papež v knižním úvodu, nebudeme nuceni prolévat krev, abychom vyznali svou víru, jak se to stále děje v mnoha částech světa mnoha našim křesťanským bratřím a sestrám, ale právě v maličkostech jsme povoláni svědčit o pokojné síle Kristova kříže a o novém životě, který se z něj rodí: gestem odpuštění vůči těm, kdo nás urazili, smířením se s nespravedlivou pomluvou, pomocí někomu, kdo byl odsunut na okraj společnosti.

Volba míru a spravedlnosti jsou na dosah ruky

Právě tímto způsobem, zdůrazňuje římský biskup, se vytváří mír: malými gesty, slovy, zvyky. Mír můžeme vytvářet tím, že pomůžeme migrantovi, který žebrá na ulici, že navštívíme starého člověka, který je sám a nemá si s kým popovídat, že znásobíme gesta péče a úcty vůči ubohé planetě Zemi, která je tolik týrána naším vykořisťovatelským sobectvím, že přijmeme každé nenarozené dítě, které přijde na svět, což je gesto, které pro svatou Matku Terezu bylo autentickým aktem míru.

Proti světové válce rozdrobené na kousky tedy existují malé střípky míru, které pokud do sebe zapadnou, vybudují velký mír. V těchto každodenních rozhodnutích o míru a spravedlnosti, která máme na dosah ruky, můžeme zasít setbu počátku nového světa, kde smrt nebude mít poslední slovo a život bude vzkvétat pro všechny, ujišťuje papež.