Papež bosým karmelitkám: Rozhodujte se odvážně podle evangelia, ne lidských kalkulací
Tiziana Campisi - Vatican News
"Najděte nové jazyky, nové způsoby a nové nástroje", abyste dali větší podnět kontemplativnímu životu: to je výzva, kterou František adresuje bosým karmelitkám v těchto dnech, kdy se sešly, aby přemýšlely a pracovaly na revizi svých konstitucí. K řeholnicím přijatým na audienci v Konzistorním sále Apoštolského paláce papež promluvil španělsky a připomněl jim, že "kontemplativní povolání nevede k uchovávání popela, ale k živení ohně, který stále znovu hoří a zahřívá církev a svět", to, co v průběhu let dozrálo v konstitucích, je třeba považovat za "bohatství, které musí zůstat otevřené podnětům Ducha Svatého, věčné novosti evangelia, znamením, která nám Bůh dává skrze život a lidské výzvy", protože "tak se uchovává charisma. Nemění se, naslouchá a je otevřené tomu, co chce Hospodin v každém okamžiku". Volba mnišského života totiž neznamená uchýlit se "do intimistické duchovní útěchy nebo do modlitby odtržené od reality".
Vaše cesta je cesta, na níž se člověk nechává ovlivnit Kristovou láskou až k tomu, že se s ním sjednotí, takže tato láska prostupuje celou jeho existencí a projevuje se v každém gestu a v každém každodenním jednání. Dynamika kontemplace je vždy dynamikou lásky, je vždy žebříkem, který nás pozvedá k Bohu, ne proto, aby nás odtrhl od země, ale aby nás učinil žijícími v hloubce jako svědky přijaté lásky.
Rozlišování budoucnosti díky znamením, která dává Bůh
František připomíná učení svaté Terezie z Avily, která považuje mystické a vnitřní spojení, jímž Bůh poutá duši k sobě a prakticky ji 'pečetí' svou láskou", za něco, co "prostupuje a proměňuje celý život, aniž by ho odtrhovalo od každodenních zaměstnání nebo naznačovalo únik do věcí ducha", a považuje za nezbytné věnovat čas tichu a modlitbě, považuje ji však "za zdroj apoštolátu a všech těch každodenních úkolů, které od nás Hospodin žádá, abychom sloužili církvi". Takto nastavený "kontemplativní život neriskuje, že se omezí na duchovní setrvačnost", vysvětluje papež, a "neodvádí pozornost od úkolů každodenního života", ale "nadále poskytuje vnitřní světlo pro rozlišování". A světlo je potřeba k revizi konstitucí, které "řeší mnohé konkrétní problémy klášterů a života komunit", toto světlo je "nadějí v evangeliu", zůstává zakořeněno u zakladatelů.
Naděje evangelia se liší od iluzí založených na lidských kalkulacích. Znamená to odevzdat se Bohu, naučit se číst znamení, která nám dává, abychom rozeznali budoucnost, umět učinit některá odvážná a riskantní rozhodnutí, i když v tuto chvíli zůstává cíl, k němuž nás povedou, neznámý. Nespoléhejte se pouze na lidské, obranné strategie, když jde o úvahy o klášterech, který zachránit nebo opustit, o formách komunitního života, o povoláních.
Nostalgie nefunguje
Defenzivní strategie nejsou ničím jiným než "nostalgickým návratem do minulosti", varuje František, a "takto to nefunguje, nostalgie nefunguje", naopak evangelijní naděje "dává radost z dějin prožitých až do dneška" a "činí nás schopnými hledět do budoucnosti s těmi kořeny, které jsme dostali. A tomu se říká uchování charismatu, nadšení jít vpřed, a to funguje". Nakonec papež vybízí karmelitky, aby se dívaly dopředu, aby hleděly do budoucnosti "s evangelijní nadějí, s bosýma nohama, to znamená se svobodou odevzdanosti v Bohu" a aby hleděly do budoucnosti "s kořeny v minulosti".
