Hledejte

Papež: Pohleďme na ženy, abychom se dostali ze spirály nenávisti. Kdo je zraňují, znesvěcují Boha

František předsedal mši o slavnosti Matky Boží a u příležitosti 57. světového dne míru a poukazuje na Marii jako na vzor pro církev, která "potřebuje znovu objevit ženskou tvář" a "vytvořit prostor pro ženy", a pro svět, který potřebuje "hledat u matek a žen mír" a "vystoupit ze spirál násilí a nenávisti". Papežovu promluvu z této bohoslužby vám přinášíme v plném znění.

HOMILIE SVATÉHO OTCE

Slavnost Matky Boží  Panny Marie

1. ledna 2024

Poslechněte si papežovu homilii v češtině

Začátek nového roku osvětlují slova apoštola Pavla: "Když přišla plnost času, poslal Bůh svého Syna narozeného z ženy" (Gal 4,4). Výraz "plnost času" je nápadný. Ve starověku se čas měřil vyprazdňováním a naplňováním amfor: když byly prázdné, začínal nový časový úsek, který končil, když byly plné. Zde je plnost času: když se amfora dějin naplní, přeteče božská milost: Bůh se stává člověkem a činí tak ve znamení ženy, Marie. Ona je cestou, kterou si Bůh vybral; ona je bodem příchodu tolika lidí a generací, které "kapku po kapce" připravovaly příchod Pána na svět. Matka tak stojí v srdci času: Bohu se zalíbilo obrátit dějiny skrze ni, ženu. Tímto slovem nás Písmo odkazuje zpět k počátkům Geneze a naznačuje, že Matka s Dítětem znamená nové stvoření, nový začátek. Na počátku času spásy je tedy Matka Boží, naše svatá Matka.

Je tedy krásné, že rok začíná jejím vzýváním; je krásné, že věřící lid, jako kdysi v Efezu - ti křesťané byli odvážní... - radostně proklamuje svatou Matku Boží. Slova "Matka Boží" totiž vyjadřují radostnou jistotu, že Pán, něžné Děťátko v náručí své matky, se navždy spojil s naším lidstvím do té míry, že už není jen naše, ale jeho. Matka Boží: pár slov k vyznání Hospodinovy věčné smlouvy s námi. Matka Boží: je to dogma víry, ale také "dogma naděje": Bůh v člověku a člověk v Bohu, navždy. Svatá Matka Boží. 

V plnosti času poslal Otec svého Syna narozeného z ženy, ale text svatého Pavla přidává ještě druhé poslání: "Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, který volá: 'Abba! Otče!'" (Gal 4,6). A také v seslání Ducha je Matka protagonistkou: Duch svatý na ní začíná spočívat při Zvěstování (srov. Lk 1,35), na počátku církve pak sestupuje na apoštoly shromážděné k modlitbě "s Marií, Matkou" (Sk 1,14). Mariino přijetí nám tedy přineslo největší dary: "učinila našeho bratra Pánem majestátu" (TOMMASO DA CELANO, Vita seconda, CL, 198: FF 786) a umožnila Duchu volat v našich srdcích: "Abba, Otče!". Mariino mateřství je cestou k setkání s Boží otcovskou laskavostí, cestou nejbližší, nejpřímější a nejsnazší. Nezapomínejme na to... Mariino mateřství je cestou k setkání s Boží otcovskou laskavostí, nejbližší, nejpřímější, nejsnazší cestou, přičemž toto je Boží styl: blízkost, soucit a laskavost. Matka nás vlastně vede k počátku a srdci víry, která není teorií ani závazkem: víra je nesmírným darem, který z nás činí milované děti, příbytky Otcovy lásky. Proto přijetí Matky do našeho života není rozhodnutím zbožnosti, ale požadavkem víry: "Chceme-li být křesťany, budeme muset být mariánskými", tedy Mariinými dětmi (sv. Pavel VI., homilie v Cagliari, 24. dubna 1970).

Církev potřebuje Marii, aby znovu objevila svou vlastní ženskou tvář: aby se více podobala té, která jako žena, Panna a Matka představuje dokonalý vzor a postavu (srov. Lumen gentium, 63); aby vytvořila prostor pro ženy a byla generativní skrze pastoraci tvořenou péčí a starostlivostí, trpělivostí a mateřskou odvahou. Svět však také potřebuje vzhlížet k matkám a ženám, aby našel mír, vymanil se ze spirály násilí a nenávisti a vrátil se k lidskému pohledu a vidoucímu srdci. A každá společnost potřebuje přijmout dar ženy, každé ženy: respektovat ji, opatrovat ji, vážit si jí s vědomím, že kdo zraňuje jedinou ženu, znesvěcuje Boha, který se narodil z ženy.

Maria, žena, tak jako je rozhodující v plnosti času, tak je rozhodující pro život každého člověka; protože nikdo nezná čas lépe než Matka a nezná naléhavé potřeby svých dětí. To nám znovu ukazuje "začátek", první znamení, které Ježíš vykonal na svatební hostině v Káně. Tam je to právě Maria, která si všimne, že není víno, a obrátí se na něj (srov. J 2,3). Jsou to potřeby jejích dětí, které ji, Matku, pohnou k tomu, aby Ježíše pobídla k zásahu. A v Káně Ježíš říká: "Naplňte nádoby vodou; a oni je naplnili až po okraj" (J 2,7). Maria, která zná naše potřeby, i pro nás uspíší přelití milosti a přivede náš život k plnosti. Bratři a sestry, všichni máme nedostatky, jsme osamělí, máme prázdná místa, která žádají o naplnění. Každý z nás zná ty své. Kdo je může zaplnit, když ne Maria, Matka plnosti? Když jsme v pokušení uzavřít se do sebe, jdeme k ní; když nemůžeme rozplést uzly života, hledáme u ní útočiště. Naše doba, vyprázdněná od míru, potřebuje Matku, která znovu sestaví lidskou rodinu. Vzhlížejme k Marii, abychom se stali budovateli jednoty, a to s její tvořivostí Matky, která se stará o své děti: shromažďuje je a utěšuje, naslouchá jejich smutku a utírá jim slzy. A podívejme se na tuto něžnou ikonu Virgo lactans, a taková je Matka... Jak něžně se o nás stará a je nám nablízku. 

Svěřme nový rok Matce Boží. Zasvěťme jí svůj život. Ona bude s laskavostí umět odhalit jeho plnost. Ona nás totiž dovede k Ježíši a Ježíš je plnost času, veškerého času, našeho času, času každého z nás. Neboť, jak bylo napsáno, "nebyla to plnost času, která způsobila, že byl poslán Boží Syn, ale naopak, poslání Syna způsobilo plnost času" (srov. M. LUTHER, Vorlesung über den Galaterbrief 1516-1517, 18). Bratři a sestry, kéž je tento rok naplněn útěchou od Hospodina; kéž je tento rok naplněn mateřskou laskavostí Marie, svaté Matky Boží. 

1. ledna 2024, 11:09