Papež o trojím poučení, které může kontemplativní žena dát církvi
Jana Gruberová – Vatican News
Papežská mezinárodní mariánská akademie je jednou ze sedmi papežských akademií, koordinovaných Dikasteriem pro kulturu a vzdělávání. Při Papežské univerzitě Antonianum tato akademie zřídila katedru mariologických studií, jejíž jedno oddělení nese jméno sv. Beatriz de Silva (+1492), sestry bl. Amedeo de Silva, která je považována za zakladatelku řádu Neposkvrněného početí (1511), jenž v jeho dějinách a rozvoji doprovázeli františkáni. Jak papež v úvodu své promluvy poznamenal, jedná se o zpola zapomenutou řeholnici.
„Váš kongres se koná v rámci katedry svaté Beatriz de Silva, vaší napůl zapomenuté zakladatelky. Tato katedra, založená Papežskou mezinárodní mariánskou akademií, je krásnou iniciativou nejen proto, co představuje pro studium tajemství Neposkvrněného početí, ale také proto, že se zrodila z podnětu kontemplativního ženského řádu. Proto jsem šťastný, že mohu pozdravit matky z toho řádu, které působí v Argentině a při této příležitosti přijely.
Mariologický kongres se ovšem nevěnoval zakladatelce řádu Neposkvrněného početí, nýbrž jedné z jeho významných postav, mystičce a teoložce Marii de Jesus de Agreda, která spolu s dalšími (Mariana de Jesús Torres y Berriochoa, María de los Dolores y Patrocinio, Angeles Sorazu) zaujímá místo zejména v dějinách dogmatu Neposkvrněného početí.
„Matka Ágreda byla výjimečná žena, kterou jste označili za milovnici Písma, mariánskou mystičku a evangelizátorku Ameriky. Tyto tituly mě přiměly zamyslet se nad třemi lekcemi, které kontemplativní žena může dát církvi. První lekce se týká ticha, postoje naslouchání, abychom do srdce přijali hlas Milovaného, věčného Slova Otce. Postoj pro všechny, ale zejména pro ženy. Ženy umějí naslouchat a mají k tomu zvláštní povolání. Je překvapivé, jak některé řeholní sestry i bez zvláštního vzdělání dosáhly pozoruhodné znalosti Písma a ve škole modlitby z něj pijí jako z živého pramene. Nazvat je tedy zamilovanými do Písma znamená vidět samotného Krista, který k nim promlouvá, promlouvá k nám skrze své Slovo a žádá, abychom po Mariině vzoru uchovávali vše ve svém srdci“.
Druhým poučením je mystika, tedy vztah s Bohem, který vzniká z postoje naslouchání, ze vtělené četby Písma, pokračoval papež.
„Jistě, je to extatický prožitek, ale pod pojmem extáze rozumíme vyjití ze sebe sama, vyjití z naší pohodlnosti, z našeho sobeckého já, které se nás vždy snaží ovládnout. Jde o to udělat místo Bohu, abychom ho v poddajnosti Duchu svatému mohli přijmout do svého domu. To je příklad Marie, která Boha přijala do svého Neposkvrněného srdce dříve, než ho přijala do svého panenského lůna. V tomto smyslu nás kontemplativní řehole učí cestou askeze, odříkání a věrnosti, jak se radovat ze života pro Boha. A někdy se kontemplace odehrává v tichu, před Pánem. V tomto světě, který je stále plný věcí, slov, zpráv, vnější komunikace, je vnitřní komunikace v tichu velmi potřebná“.
Matka Ágreda a její spolusestry, které jako první kontemplativní řeholnice dorazily do Ameriky, podávají svědectví o misionářském duchu kontemplativního života, který později zdůraznila svatá Terezie od Dítěte Ježíše, uzavřel papež a dodal: Není náhodou, že další velká mystička, svatá Růžena z Limy, je první světicí na tomto kontinentu.
„Je tedy pochopitelné, že matka Ágreda cítila Boží výzvu modlit se za duše, které ho ještě nepoznaly, a že tato modlitba přinesla ovoce v duších těch, kteří byli podle misionářů dobře disponováni k přijetí křtu. Obvykle si nejsme vědomi síly přímluvné modlitby v našem životě, ale jak nás učí Maria na svatbě v Káni Galilejské, i my můžeme poznat, odkud přichází nové víno prostřednictvím těch, kteří nás podporují svou modlitbou a podporují nás svým příkladem. A nezapomínejme na velké Mariino gesto v Káně: Udělejte všechno, co vám řekne“.
