Papež připomíná Pia VII., velvyslance míru
Alessandro De Carolis - Vatican News
Únos do Francie – takový osud potkal Pia VII. v noci z 5. na 6. července 1809, v době, kdy vztahy s Napoleonem dosáhly nejnižšího bodu a Řím byl obsazen jeho vojsky. Odtud začaly peripetie papeže Chiaramontiho, rodáka z Ceseny stejně jako jeho předchůdce Pius VI., který nastoupil na Petrův stolec 21. března 1800. Navzdory ponížení exilu ve Fontainbleau, které trvalo až do ledna 1814, jej Pius VII. dokázal prožít s příkladnou poslušností, stejnou, jakou v kombinaci s kompetentností a rozvahou projevil tváří v tvář těm, kteří bránili Libertas Ecclesiae.
Po boku lidu
Takto František vzpomíná na svého předchůdce, od jehož úmrtí 20. srpna 1823, několik dní po jeho 81. narozeninách, uplynulo 200 let. V dopise biskupovi z Ceseny-Sarsiny, Douglasi Regattierimu, papež připomíná dlouhý, 23letý pontifikát Pia VII., kterému předcházela vysoká úroveň jeho pastorační služby již v mladém věku jako biskupa několika diecézí. Vynikal, poznamenává František, svým charismatem a dobrotou ducha; během let své biskupské služby se totiž neváhal v první osobě obětavě věnovat péči o lidi a zmírňování četných utrpení lidí postižených nejistými podmínkami.
Doprovázel stádce v těžkých dobách
Papež Chiaramonti, původně benediktin, se v nejtěžších letech svého pontifikátu choval velmi moudře a stal se vyslancem míru pro ty, kteří vykonávali světskou moc. Tváří v tvář kontroverznímu politickému scénáři, který ohrožoval salus animarum, s klidem člověka, který vždy důvěřuje v Boží prozřetelnostní zásah, dělal vše pro to, aby neselhal ve svém poslání 'strážce a vůdce stáda', a navzdory uvaleným omezením pokračoval bez obav v hlásání útěšné síly evangelia. František v závěru vyjadřuje naději, že jubilejní rok věnovaný tomuto papeži umožní lépe poznat postavu Pia VII., probudit stejné nadšení pro službu bližnímu a naznačit mír jako cestu k naději.
