Papež odpovídá na otázky dětí z celého světa: Války jsou vždy špatné, ale děti nás zachrání
Vatican News
Války jsou vždycky špatné, tak odpovídá papež desetiletému španělskému chlapci Daríovi v knize, kterou editoval vatikanista listu La Stampa Domenico Agasso, jehož napadlo shromáždit řadu otázek od dětí z celého světa a předložit je papeži Františkovi. Jedná se o ilustrovanou knihu s názvem „Milé děti... papež odpovídá na vaše otázky, kterou vydává italské nakladatelství Mondadori ElectaKids a která vyjde příští úterý. Turínský deník dnes zveřejnil několik úryvků z tohoto svazku.
Darío se Františka ptá: „Proč existují války? A papež odpovídá: „Protože když dospějete, riskujete, že podlehnete pokušení egoismu, a tak budete chtít moc a peníze. A to i za cenu, že budete válčit proti nějaké jiné zemi, která je překážkou tohoto mocenského cíle nebo která má vůdce se stejnými cíli. A to i s vědomím, že to znamená zabíjení jiných lidí. V historii se příliš často stávalo, že ti, kdo se stali vůdci nějakého národa, nedokázali omezit svou touhu být nejsilnější ze všech, vládnout světu. Říká se tomu imperiální sobectví, budete se o tom učit ve škole v učebnicích dějepisu. Dnes je na planetě tolik válek a násilí, a i když někteří lidé tvrdí, že mají někdy pravdu, nepochybuji, že pochopíte, že se vždycky mýlí. Války jsou vždy špatné.
Devítiletá Isabela z Panamy se ptá Františka: „Myslíš, že jednou bude na celém světě mír? Jak se to dá udělat? „Ano, nesmíme rezignovat, odpovídá papež, „mír je možný, dosažitelný. Mám naději, že dříve či později 'velcí lidé' pochopí, že ve světě, kde vládne naprostý mír, se nám všem bude žít lépe. Je však nutné, aby se všichni zavázali, že složí zbraně, že budou zmírňovat násilí, že nebudou vyvolávat napětí a střety. A vymýtit ze svých srdcí touhu vládnout nad ostatními, touhu po nadvládě a penězích. V našich srdcích musí být jen láska k bližnímu, tedy k lidem blízkým i vzdáleným, zvláště k těm, kteří z nějakého důvodu trpí nebo jsou v nesnázích. A to by mělo platit i mezi vůdci národů této planety. Kdybychom takto žili všichni, bylo by méně agrese a také méně strachu: všichni bychom byli klidnější, spokojenější. Láska poráží válku a činí člověka šťastným.
Devítiletá Marie z Maďarska se ptá, proč papež často říká, že dospělí by se měli učit od dětí. „Protože jste moudré, odpovídá František, „máte čisté srdce, nemáte předsudky. Protože říkáte pravdu do očí (...) Aniž si to uvědomujete, pomáháte dospělým, kteří vám umějí naslouchat, a zejména svým rodičům, žít poctivěji a velkoryseji. Vy, děti, umíte dát správnou hodnotu různým údobím života: času studia, modlitby, zábavy, hry o samotě, s přáteli i s rodiči. Pomáhejte také dospělým, aby zůstali pokorní. Protože pro vás jsou to prostě máma nebo táta, nebo alespoň dospělé paní a pánové. A tak zpochybníte ty, kteří jsou příliš narcistní: protože pro tebe ten dospělý není důležitý kvůli prestižnímu postavení, které zastává, nebo proto, že je slavný, ale prostě kvůli roli, kterou pro tebe hraje.
Pavlovi je také devět let, je Nor a ptá se Františka, proč se stará o přírodu. „Protože klimatické změny a znečištění způsobené lidmi vysvětluje mu papež, „by mohly vést k zániku lidstva. Prostřednictvím jevů, jako je globální oteplování, devastace přírody, degradace životního prostředí, následný zánik biologické rozmanitosti. A také nové smrtelné nemoci. Věřím však v kolektivní uvědomění mladých lidí a dětí v otázkách životního prostředí: chlapci a dívky, často díky škole, pochopili, že budoucnost je jejich, a proto musíme v přítomnosti naléhavě jednat, abychom zachránili budoucnost. I když nyní jsou rozhodující ekologická opatření států dohodnutá na mezinárodní úrovni, ale také každodenní chování každého z nás: recyklace, péče o to, aby se neplýtvalo vodou a potravinami, četba knih, které podrobně vysvětlují problémy naší Země. Všichni společně už nesmíme špinit Stvoření, ale starat se o něj, vždy volit opatření pro dobro našeho životního prostředí, protože je to náš společný domov, jemuž jsme lidsky a také křesťansky zavázáni.
Desetiletý Samuel ze Súdánu říká, že žije v uprchlickém táboře mezi podvyživenými kamarády, a když se daří, jí jedno jídlo denně. Papeži se svěřil, že se většinou usmívá, i když někdy je mi najednou do pláče. „Protože se mi chce utéct někam daleko...“ František říká, že tomu rozumí. Všechny děti, utěšuje ho, by měly mít možnost chodit do školy a mít prostor ke hře a zábavě. Dodává, že Afrika by se měla nejen využívat, ale je nutno jí pomáhat. „Ale prosím“, pokračuje, „neztrácejte naději v lepší budoucnost. Věřím, že dříve nebo později nejbohatší země pochopí, že nemohou nadále využívat a pak opustit vaši zemi, investují prostředky, aby pomohly vyřešit vaše vážné potíže a zahájily sociální transformaci, která umožní každému důstojný život a možnost snít o blahobytné době, která není příliš vzdálená“.
Desetiletý Alessandro z Itálie se papeže ptá, co si myslí o tom, že dospělí, které slyší, nechtějí, aby do jejich země přicházely rodiny z chudších míst. A že kdyby tomu tak bylo, nestalo by se, že by se skamarádil s Momem. František opakuje, že to, na čem záleží, je hodnota sociálního přátelství: vždy, zdůrazňuje, se musíme navzájem považovat za bratry a sestry, bez nedůvěry k zemi původu, odlišnému náboženství nebo kultuře. „Vy jste příkladem pro ty, kteří mají předsudky vůči těm, kdo přicházejí zdaleka, vůči 'cizincům'. Nikdo by se už nikdy a nikde neměl cítit cizincem. A vy, děti, umíte velmi dobře přivítat své nové společníky. Dokážete integrovat svou identitu - prostřednictvím hry, dialogu - s identitou těch, kteří přicházejí z dalekých zemí, často proto, že museli utéct před válkami, násilím, nespravedlností, chudobou, hladem, pronásledováním. Vy, děti, předáváte velmi důležité poselství: izolovat se je špatné a kontraproduktivní. A vzájemné poznávání vytváří dobro pro obě strany. Počínaje novými přátelstvími. I zde by se od vás měli dospělí, včetně vůdců národů, učit: Pečujte o své kořeny a zároveň se otevřete světu“.
