Papež ke skalabriniánům: Klíčovým slovem pro fenomén migrace je „blízkost“
Tiziana Campisi – Vatican News
Migrace není příjemné putování, často je to drama. A stejně jako má každý právo migrovat, má také právo na to, aby mohl zůstat ve své zemi a žít v ní pokojně a důstojně. Tragédie nucené migrace způsobené válkami, hladomorem, chudobou a ekologickými potížemi jsou však dnes všem na očích.
František se obrátil na řeholníky a řeholnice, které chtěl Jan Křtitel Scalabrini vyslat jako misionáře pro migranty, a znovu hovořil o fenoménu migrace. Scalabrini, biskup z italské Piacenzy, který žil na přelomu 19. a 20. století, učil zasvěcené muže a ženy z kongregací, které založil, aby se starali o ty, kdo opouštějí svou vlast při hledání lepší budoucnosti, a považovali je za bratry a sestry na cestě k jednotě. A tak, uvažoval papež ve své promluvě k účastníkům konference o skalabriánské spiritualitě, co se z toho všeho můžeme naučit?
Pomáhá nám skalabriniánství, a to právě tím, že se dívá na misionáře migranty jako na spolupracovníky Ducha svatého na jednotě. Scalabriniho pohled na fenomén migrace je osvícený a originální, vnímaný jako výzva k vytváření společenství v lásce.
Při setkání s řadou italských migrantů odcházejících do Ameriky pocítil Scalabrini výzvu pomáhat těmto lidem materiálně i duchovně, aby nikdo z nich, ponechán sám sobě, nebyl ztracen a neztratil svou víru. Cíl tisíců mužů, žen a dětí po staletí zůstává stále stejný, poznamenává papež, totiž Jeruzalém, město míru, a církev, domov všech národů, kde je život každého z nich posvátný a cenný. Církev, katolická, a tedy univerzální, kterou Scalabrini viděl jako město otevřené každému, kdo hledá domov a bezpečné útočiště.
A zde je první výzva pro nás, abychom pěstovali srdce bohatá na katolicitu, to znamená dychtící po univerzalitě a jednotě, setkání a společenství. Je to výzva k šíření mentality založené na blízkosti. Blízkost: toto klíčové slovo... je styl Boha, který se vždy činí blízkým. Spiritualita, mentalita péče a přijetí má sloužit k tomu, aby ve světě rostla civilizace lásky, jak říká svatý Pavel VI. Bylo by však utopické předstírat, že toho všeho lze dosáhnout pouze lidskými silami.
Podle Františka je třeba spolupracovat s působením Ducha a jednat v dějinách pod vedením a s energií, která pochází od Boha, a tak se nechat ovládnout jeho nekonečnou něhou, abychom cítili a jednali podle jeho cest, které nejsou vždy našimi cestami. Musíme rozpoznat Boha v cizinci, pamatovat na to, že Starý zákon nás vyzývá, abychom se starali o vdovu, sirotka a cizince, a najít v Bohu sílu milovat bezpodmínečně.
A zde je druhá výzva, kterou nám adresuje svatý biskup z Piacenzy, když zdůrazňuje, že je třeba, aby misionář měl láskyplný vztah k Ježíši, vtělenému Božímu Synu, a pěstoval jej zejména prostřednictvím slavené a adorované eucharistie. Zdůrazňuji slovo adorované. Myslím, že jsme ztratili smysl pro adoraci. Moderní mentalita nám tento smysl pro adoraci trochu vzala. Vezměte si ho zpátky, prosím, vezměte si ho zpátky.
Scalabrini, který nikdy nezanedbával eucharistickou adoraci, navzdory své únavě z vyčerpávajícího pracovního programu, učí, že bez modlitby není misie, vysvětluje papež, který vyzývá misionáře svatého Karla Boromejského, aby obnovili svůj závazek vůči migrantům a stále hlouběji jej zakořenili v intenzivním duchovním životě. Nakonec František vyjadřuje všem skalabriniánům velký dík za jejich práci po celém světě, které byl svědkem, jak říká, již za svého působení v Buenos Aires.
