Papež slavnostně otevřel Dům milosrdenství v Mongolsku a zdůraznil nezištnou lásku
Francesca Merlo - Vatican News
4. září, v poslední den svého pobytu v Ulánbátaru, předstoupil papež František před shromáždění charitativních organizací a dobrovolníků a vyjádřil jim vděčnost za vřelé přijetí, jehož součástí byly i tradiční mongolské písně a tance.
Svůj projev zahájil inspirací Ježíšovými slovy: "Měl jsem hlad a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít".
"V těchto slovech nám Kristus dává kritérium pro rozpoznání své přítomnosti v našem světě a podmínku pro vstup do nejvyšší radosti jeho království při Posledním soudu," řekl papež František.
Církev v Mongolsku
Dále vyzdvihl dlouholetou tradici charitativní činnosti v církvi a zdůraznil, jak angažovanost prvních křesťanských společenství ve službě pomohla vybudovat církev na pilířích společenství, liturgie, služby a svědectví.
Papež František poznamenal, jak duch charity prostupuje malou, ale živou církev v Mongolsku, a označil ji za svědectví trvalých hodnot společenství, modlitby, nezištné služby a víry.
Dům milosrdenství
Papež František poté obrátil pozornost k "Domu milosrdenství", který je hmatatelným vyjádřením péče církve o druhé.
"Velkorysá služba bližním," řekl, "charakterizuje tuto živou část Božího lidu od jejího vzniku."
Ocenil četné charitativní iniciativy, které z těchto kořenů vzešly, a vyjádřil svou vděčnost: "Tyto projekty nadále čerpají z obětavosti misionářů z mnoha zemí, kteří dávají své znalosti, zkušenosti, prostředky a zejména lásku do služeb mongolské společnosti."
Papež František popsal Dům milosrdenství jako místo, kde jsou všichni vítáni, a povzbudil dobrovolníky, aby se přihlásili a přijali étos nezištné služby.
Zdůraznil, že dobrovolnická práce není jen pro bohaté, ale i pro lidi se skromnými prostředky, kteří se rozhodnou věnovat svůj čas a prostředky z lásky k druhým.
Odmítnutí falešných mýtů
Papež František také odmítl několik rozšířených mýtů, které obklopují charitativní práci.
"Za prvé, mýtus, že se do dobrovolnické práce mohou zapojit pouze bohatí lidé. Skutečnost nám říká pravý opak. Ke konání dobra není nutné být bohatý, naopak, téměř vždy jsou to lidé se skromnými prostředky, kteří se rozhodnou věnovat svůj čas, schopnosti a velkorysost péči o druhé."
Upřesnil, že angažovanost katolické církve v sociální podpoře není vedena proselytismem: "Ne! křesťané dělají vše, co mohou, aby zmírnili utrpení potřebných, protože v osobě chudého uznávají Ježíše, Božího Syna, a v něm důstojnost každého člověka, povolaného být Božím synem nebo dcerou."
Charita se nikdy nesmí stát byznysem
Nakonec zdůraznil, že charita se nesmí stát byznysem.
"Charita vyžaduje profesionalitu, ale charitativní díla by se neměla měnit v podnikání," řekl. "Spíše by si měly zachovat svou svěžest jako charitativní díla, kde potřební mohou najít lidi připravené jim soucitně naslouchat bez ohledu na to, jakou mzdu za to dostanou."
Papež František zakončil svůj projev anekdotou o svaté Tereze z Kalkaty, která byla příkladem nezištné lásky, když pečovala o nemocné spíše z lásky k Bohu než kvůli finančnímu zisku.
Papež také vyjádřil naději, že právě tento druh nezištné lásky bude hnací silou Domu milosrdenství.
Modlete se za milosrdenství
Na závěr papež František poděkoval všem, kteří se podílejí na charitativních dílech, a udělil jim požehnání.
Vyzval všechny, aby se při své práci za něj modlili, a vyzval občany Mongolska, aby se věnovali dobrovolnické práci a pěstovali kulturu soucitu pro společné dobro.
Při této poslední veřejné akci během své návštěvy Mongolska zanechal papež poselství, že nesobecká láska je cestou k osobnímu i společenskému růstu.
