Papež k pavlovským badatelům: Bůh neselhává ve svých příslibech
Vatican News
Jak římský biskup poznamenal v úvodu svého pozdravu, tato iniciativa, která se zrodila krátce po Druhém vatikánském koncilu díky skupině učenců z tuctu zemí a různých křesťanských tradic, se nyní koná již po šestadvacáté. Může se tedy pochlubit intenzivní studijní a badatelskou cestou, která díky kompetenci a nadšení jejích účastníků přispěla k biblickému a duchovnímu poznání listů apoštola národů, ocenil papež František:
„Je to o to důležitější, že rozhovory probíhají mezi různými křesťanskými denominacemi a vy sami, vášniví znalci Pavla, pocházíte z různých národů a přinášíte s sebou nejen specifičnost svých studií, ale také originalitu své původní kultury a života víry křesťanského společenství, k němuž patříte. V tom spočívá velký přínos kolokvia: v setkání křesťanů, kteří se od sebe liší, a přesto je spojuje moudrost Pavlova magisteria; v dialogu různých východisek, která hledají společnou řeč vycházející z Písma; v přísném a vědeckém exegetickém srovnávání, které nachází své životně důležité řečiště v kontextu modlitby a spirituality, aby tak mohla vyvstat krása apoštolových listů a jeho význam pro křesťanský a církevní život“.
Jak papež dále poznamenal, tato ekumenická kolokvia tedy vyjadřují odvahu k překonání bariér nedůvěry, které často vznikají, když jsme povoláni setkat se s druhým, a tím spíše, když má druhý člověk jinou tradici. A pak, jak doplnil, je zde patrné ekumenické proroctví, totiž onen prospěšný „neklid Ducha“, k němuž jsou všichni křesťané povoláni, aby cesta k plnosti jednoty pokračovala a aby se nezmenšilo odhodlání ke svědectví.
„Jestliže v průběhu dějin byla rozdělení příčinou utrpení, dnes se musíme zavázat ke změně směru a postupovat po cestách jednoty a bratrství, které začínají právě společnou modlitbou, studiem a prací. Vaše touha po prohloubení apoštolských listů, přínos vašeho studia, hodnota příspěvků, které si vyměňujete a následně publikujete, se letos zaměřují na kapitoly 9-11 z listu Římanům. (…) Apoštol nám zde předává poselství zásadního významu, které stále představuje onen základ, na němž je třeba nejen prohlubovat biblická studia, ale také pokračovat v pěstování ekumenického dialogu: Bůh neselhává ve svých příslibech spásy a trpělivě je uskutečňuje, a to i nepromyšlenými a překvapivými způsoby. Základní jistotou však je, že „věřící se mohou spolehnout na Boží milosrdenství a zaslíbení. I ve své slabosti a v mnoha hrozbách, které ohrožují jejich víru, mohou na základě Kristovy smrti a vzkříšení počítat s účinným příslibem Boží milosti“ (Společné prohlášení o nauce o ospravedlnění mezi katolickou církví a Světovou luterskou federací, č. 34)“.
V závěru papež připojil anekdotu o výroku jednoho již zesnulého pravoslavného teologa, podle něhož jednota křesťanů nastane teprve po Posledním soudu. Jak ale vzápětí dodal, „do té doby musíme kráčet společně, modlit se společně a pracovat společně. Skutečný ekumenismus se uskutečňuje na cestě a ve službě křesťanským a také nekřesťanským společenstvím.
