Promluva papeže Františka k Radě bezpečnosti OSN

Promluvu papeže Františka vám přinášíme v plném znění

PAPEŽ FRANTIŠEK

Pane předsedo Rady bezpečnosti

pane generální tajemníku,

Vážený bratře, velký imáne Al-Azhar,

Dámy a pánové!

       Děkuji vám za laskavé pozvání, abych k vám promluvil, které jsem rád přijal, protože procházíme zásadním okamžikem pro lidstvo, v němž se zdá, že mír ustupuje válce. Konfliktů přibývá a stabilita je stále více ohrožena. Prožíváme třetí světovou válku po částech, která se, jak se zdá, s přibývajícím časem stále více rozšiřuje. Rada, jejímž mandátem je dohlížet na bezpečnost a mír ve světě, se někdy zdá být v očích lidí bezmocná a ochromená. Vaše práce, oceňovaná Svatým stolcem, je však pro podporu míru nezbytná, a právě proto bych vás rád srdečně vyzval, abyste se zabývali společnými problémy tím, že se distancujete od ideologií a partikularismů, od stranických vizí a zájmů a budete pěstovat jediný záměr: pracovat pro dobro celého lidstva. Od Rady se totiž očekává, že bude respektovat a uplatňovat "Chartu Organizace spojených národů transparentně a upřímně, bez postranních úmyslů, jako povinný referenční bod spravedlnosti, a nikoli jako nástroj k maskování nejednoznačných záměrů"[1].

V dnešním globalizovaném světě jsme si všichni bližší, ale nejsme větší bratři. Naopak trpíme hladem po bratrství, který vyplývá z tolika situací nespravedlnosti, chudoby a nerovnosti, z nedostatku kultury solidarity. "Nové ideologie, které se vyznačují rozšířeným individualismem, sebestředností a materialistickým konzumem, oslabují sociální vazby a živí onu mentalitu "odhazování ", která vede k pohrdání a opouštění těch nejslabších, těch, kteří jsou považováni za " zbytečné ". Lidské soužití se tak stále více podobá pouhému pragmatickému a sobeckému quid pro quo"[2]. Nejhorším důsledkem tohoto hladu po bratrství jsou však ozbrojené konflikty a války, které znepřátelují nejen lidi, ale celé národy a jejichž negativní důsledky se odrážejí po celé generace. Se vznikem Organizace spojených národů se zdálo, že se lidstvo po dvou strašlivých světových konfliktech naučilo směřovat ke stabilnějšímu míru, aby se konečně stalo rodinou národů. Místo toho se zdá, že se opět vracíme do historie, a to v podobě vzestupu uzavřených, přehnaných, uražených a agresivních nacionalismů, které zažehly konflikty nejen anachronické a zastaralé, ale ještě násilnější[3].

Jako věřící člověk věřím, že mír je Božím snem pro lidstvo. Bohužel však vidím, že kvůli válce se tento nádherný sen mění v noční můru. Jistě, z ekonomického hlediska je válka často přitažlivější než mír, protože podporuje zisk, ale vždy jen několika málo lidí a na úkor dobra celých populací; proto jsou peníze vydělané prodejem zbraní penězi ušpiněnými nevinnou krví. Vzdát se snadného zisku ve prospěch zachování míru vyžaduje více odvahy než prodávat stále dokonalejší a výkonnější zbraně. Je třeba více odvahy usilovat o mír než vést válku. Je třeba více odvahy dát přednost setkání před konfrontací, usednout k jednacímu stolu místo pokračování v nepřátelství.

Abychom mohli budovat mír, musíme se odklonit od logiky legitimity války: zatímco to mohlo platit v dobách minulých, kdy ozbrojené konflikty měly omezenější rozsah, dnes, s jadernými zbraněmi a zbraněmi hromadného ničení, se bojiště stalo prakticky neomezeným a jeho následky potenciálně katastrofálními. Nastal čas říci válce vážně "ne" a potvrdit, že ne války jsou spravedlivé, ale že spravedlivý je pouze mír: stabilní a trvalý mír, který není postaven na nebezpečné rovnováze odstrašování, ale na bratrství, které nás spojuje. Vždyť kráčíme po stejné zemi, všichni jsme bratři a sestry, obyvatelé jednoho společného domova, a oblohu, pod kterou žijeme, nemůžeme zatemnit mraky nacionalismu. Kde skončíme, bude-li každý myslet jen sám za sebe? Proto ti, kdo pracují na budování míru, musí podporovat bratrství. Je to řemeslo, které vyžaduje vášeň a trpělivost, zkušenost a předvídavost, houževnatost a odhodlání, dialog a diplomacii. A naslouchání: naslouchání křiku těch, kteří trpí konfliktem, zejména dětí. Jejich uslzené oči nás soudí; budoucnost, kterou jim připravíme, bude soudem našich současných rozhodnutí.

       Mír je možný, pokud po něm skutečně toužíme! Měl by najít v Radě bezpečnosti "své základní charakteristiky, na které chybné pojetí míru dává snadno zapomenout: mír musí být rozumný, nikoli vznětlivý, velkorysý, nikoli sobecký; mír nesmí být setrvačný a pasivní, ale dynamický, aktivní a progresivní podle toho, jak spravedlivé požadavky deklarovaných a rovných práv člověka vyžadují jeho nové a lepší projevy; mír nesmí být slabý, neschopný a servilní, ale silný jak pro morální důvody, které ho ospravedlňují, tak pro kompaktní konsensus národů, které ho musí podporovat”[4].

Ještě je čas napsat novou kapitolu míru v dějinách: můžeme učinit válku minulostí a ne budoucností. Diskuse v Radě bezpečnosti jsou řízeny a slouží tomuto účelu. Rád bych znovu zdůraznil slovo, které rád opakuji, protože ho považuji za rozhodující: bratrství. Nemůže zůstat abstraktní myšlenkou, ale musí se stát konkrétním východiskem: je to vlastně "základní rozměr člověka, který je vztahovou bytostí. Živé vědomí této vztahovosti nás vede k tomu, abychom každého člověka vnímali a jednali s ním jako s opravdovou sestrou a bratrem; bez ní je nemožné budovat spravedlivou společnost, pevný a trvalý mír"[5]. 

Pro mír, pro každou mírovou iniciativu a proces ujišťuji o své podpoře, o své modlitbě a o podpoře katolických věřících. Z celého srdce doufám, že nejen Rada bezpečnosti, ale celá Organizace spojených národů, všechny její členské státy a každý z jejích představitelů budou schopni prokázat lidstvu účinnou službu a převezmou odpovědnost za zajištění nejen své vlastní budoucnosti, ale budoucnosti všech, s odvahou obnovit nyní beze strachu to, co je potřebné k podpoře bratrství a míru pro celou planetu. "Blahoslavení tvůrci pokoje" (Mt 5,9).

[1] Projev k členům Valného shromáždění OSN, 25. září 2015.

[2] Poselství k XLVII. světovému dni míru, 1. ledna 2014.

[3] Srov. encyklika Fratelli tutti, č. 11.

[4] Svatý Pavel VI, Poselství k VI. světovému dni míru, 1. ledna 1973.

[5] Poselství k 47. světovému dni míru, 1. ledna 2014.