Papež přijal členy nadace Centesimus annus pro pontefice

Linda Bordoni - Vatican News 

Papež František poděkoval členům nadace Centesimus Annus Pro Pontefice za jejich stálé úsilí o prosazování ústředního postavení osoby, společného dobra, solidarity a subsidiarity v jejich práci a poslání a zopakoval své přesvědčení, že "nikdo není spasen sám".

V proslovu k zástupcům nadace ve Vatikánu je povzbudil, aby i nadále "mysleli a jednali ve smyslu společenství", vytvářeli prostor pro druhé a pracovali na "budoucnosti, kde každý může najít své místo a mít svůj prostor ve světě".

"Komunita, která umí dát hlas těm, kdo ho nemají, je to, co všichni potřebujeme."

Jednání ve smyslu komunity

Nadace Centesimus annus slaví 30. výročí svého založení konferencí s názvem" Paměť k budování budoucnosti: "Myšlení a jednání v podmínkách komunity".

Svatý otec připomněl založení nadace, která za svůj název a zrod vděčí encyklice Centesimus annus papeže svatého Jana Pavla II. napsané ke stému výročí vydání historické encykliky Rerum novarum Lva XIII. a uvedl, že se nadace vydala cestou, která ji vedla ke studiu a šíření sociální nauky církve a "snaží se ukázat, že není jen teorií, ale může se stát ctnostným způsobem života, s jehož pomocí rostou společnosti hodné člověka".

Ústřední postavení osoby, společné dobro, solidarita a subsidiarita se za těchto třicet let pro vás proměnily v konkrétní činy a zasáhly srdce a činy tolika lidí.

Papež poděkoval přítomným za léta cenné práce, zejména za to, že přijali a znovu uvedli do života příspěvky, které se "snažil vložit do rozvoje sociální nauky v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium".

Vysvětlil svůj záměr varovat před nebezpečím "nezdravého způsobu ekonomiky" poukazem na to, že současná ekonomika "zabíjí", a "odsouzením ekonomického modelu, který vyvolává plýtvání a podporuje to, co lze nazvat 'globalizací lhostejnosti'", a apeloval na přítomné, kteří pracují v ekonomické oblasti, aby šli vpřed ve svém nasazení při vytváření podmínek pro lepší budoucnost všech.

Víte, jak prospěšné může být pro všechny takové pojetí reality, které staví člověka do středu zájmu, které neznevažuje pracovníka a které usiluje o vytváření dobra pro všechny," řekl.

Papež připomněl své učení v encyklice Laudato si' týkající se "škod způsobených převládajícím technokratickým paradigmatem" a výzvu k integrální ekologii, "kde "vše souvisí se vším", "vše je propojeno" a otázka životního prostředí je neoddělitelná od otázky sociální".

"Vše je propojeno, vše souvisí se vším a otázka životního prostředí je neoddělitelná od otázky sociální."

Nikdo není spasen sám

Papež František zopakoval své přesvědčení, že péče o životní prostředí a péče o chudé jdou ruku v ruce, a řekl, že "stojí a padají společně”.

"Nikdo přece není spasen sám a znovuobjevení bratrství a společenského přátelství je rozhodující, abychom neupadli do individualismu, kvůli němuž lidé ztrácejí radost ze života," řekl.

Svatý otec ocenil název konference, který, jak poznamenal, pochází z jeho encykliky Fratelli tutti a z projevu z roku 2014 adresovaného účastníkům světového setkání lidových hnutí.

"Při té příležitosti," řekl: "solidarita je slovo, které se ne vždy líbí; [...] ale je to slovo, které vyjadřuje mnohem více než jen několik sporadických projevů velkorysosti. Je to myšlení a jednání ve smyslu společenství, upřednostňování života všech před přivlastňováním si statků několika několika málo lidmi. Je to také boj proti strukturálním příčinám chudoby, nerovnosti, nedostatku práce, půdy a bydlení, popírání sociálních a pracovních práv. Jde o to čelit ničivým dopadům vlády peněz: nucenému vysídlování, bolestivé migraci, obchodování s lidmi, drogám, válkám, násilí [...]."

"Solidarita, chápaná ve svém nejhlubším smyslu, je způsob, jak tvořit dějiny."

Zaměřil se na klíčovou roli komunity a citoval italského právníka Paola Grossiho, který řekl: "Komunita je vždy záchranou pro slabé a dává hlas i těm, kteří ho nemají vůbec."

Vytváření prostoru

Proto, pokračoval papež František, "aby se komunita skutečně stala místem, kde se slabí a lidé bez hlasu mohou cítit přijati a vyslyšeni, je od všech zapotřebí onoho úsilí, které bychom mohli nazvat 'vytvářením prostoru'."

"Každý trochu ustoupí ze svého "já", a tím umožní druhému existovat."

Apeluje na etiku "daru", a ne "směny". Papež řekl, že cenná práce nadace Centesimus annus může přispět k podpoře růstu společenství, v němž je prostor pro druhé, budoucnosti, v níž každý může najít své místo, společenství, které umí dát hlas těm, kdo jsou bez hlasu.

"Společenství, v němž můžeme společně kráčet po cestě míru."