Papež: Eucharistii člověk rozumí, když se rozdá nejchudším

Vatican News

Dva tisíce let života Církve a riziko, které se stále vtírá mezi křesťany, totiž záměna skutečné přítomnosti za "symbol", skutečnosti lásky za více či méně vágní znamení. Proto je třeba "zavazovat se se stále větší horlivostí být Ježíšovými misionářskými učedníky" ve světě, svědky, kteří pomáhají obnovit "smysl pro úžas a údiv" nad velkým darem, který Kristus každý den ze sebe vydává ve mši. Papež - který se dnes po ukončení hospitalizace v nemocnici Gemelli vrátil k běžnému rytmu audiencí - se s členy organizačního výboru příštího eucharistického kongresu ve Spojených státech zastavil u významu eucharistie, přičemž si vzal příklad z evangelijní epizody o rozmnožení chlebů.

Adorace v tichu

František poznamenal, že tímto zázrakem chtěl Ježíš proměnit "materiální hlad" svých učedníků v "jiný hlad", hlad po věčnosti, a eucharistií odpověděl "na nejhlubší hlad lidského srdce". Eucharistický kongres má pak za úkol inspirovat katolíky k poznání a novému pochopení této skutečnosti svátosti, s níž úzce souvisí praxe adorace.

Domnívám se, že jsme v této moderní době ztratili smysl pro adoraci, musíme znovu získat smysl pro adoraci v tichu. Je to modlitba, kterou jsme ztratili, málokdo ví, co to je, a vy, biskupové, musíte katechizovat věřící k modlitbě adorace s eucharistií.

Starší lidé a nemocní

Pak cituje Jana Pavla II. který řekl, že "není eucharistie bez kněžství", papež přechází od adorace k činům, protože podle něj neexistuje eucharistie, která by nepodněcovala "silně angažovanou lásku k bližnímu", stejně jako, jak dodává, "nemůžeme skutečně pochopit a žít její smysl, pokud máme srdce uzavřená před našimi bratry a sestrami, zvláště před těmi, kteří jsou chudí, trpí, vyčerpaní nebo ztracení v životě". A mezi nimi František poukazuje zejména na dvě skupiny lidí, s nimiž, jak říká, "musíme vždy být: na starší lidi, kteří jsou moudrostí lidu, a na nemocné, kteří jsou postavou bolestného Ježíše.

Věrohodnými svědky radosti a proměňující krásy evangelia se stáváme jen tehdy, když si uvědomíme, že lásku slavenou ve svátosti si nemůžeme nechat pro sebe, ale vyžaduje, abychom ji sdíleli se všemi.