Papežova tisková konference při návratu z Maďarska

Vatican News

Úsilí Svatého stolce o usnadnění návratu  ukrajinských dětí odvlečených během války do Ruska, mír, kontakty s Kremlem a ekumenický dialog, se zmínkou o jeho zdravotním stavu po hospitalizaci v nemocnici Gemelli týden před Květnou nedělí. A návrat fragmentů Parthenonu do Řecka, příklad pro podobná gesta v budoucnosti. To byla témata, kterým se papež František věnoval v krátkém dialogu během letu z Budapešti zpět do Říma.

Níže uvádíme pracovní přepis rozhovoru papeže Františka s novináři při zpátečním letu z Maďarska.

Papežův vztah k Maďarům

Antal Hubai (Rtl Klub) 

Svatý otče, víme, že jste měl během svého života několik osobních zkušeností s Maďary: změnil se váš pohled na Maďary po setkáních v těchto dnech?

Ano, skutečně jsem měl zkušenosti v šedesátých letech, když jsem studoval v Chile, bylo tam mnoho maďarských jezuitů, museli někam jít, protože je z Maďarska vyhnali. Pak jsem se velmi spřátelil s maďarskými řeholnicemi Sester Mary Ward, které měly školu 20 km od Buenos Aires. Navštěvoval jsem ji dvakrát měsíčně a působil jsem jako mimořádný kaplan. Pak také se  spolkem maďarských laiků z Buenos Aires, kteří pracovali v maďarském internátu, ty jsem znal docela dobře. Nerozuměl jsem sice jejich jazyku, ale rozuměl jsem dvěma slovům: guláš a Tokaj! Byla to dobrá zkušenost a hrozně se mě dotkla bolest uprchlíků, kteří se nemohli vrátit domů, a sestry Mary Ward, které tam zůstaly, byly schované v bytech, aby je režim neodvezl pryč. Pak jsem se dozvěděl víc o celé té kauze přesvědčování dobrého kardinála Mindszentyho, aby přijel do Říma, a také jsem poznal to nadšení v 56. roce a pak to zklamání po něm. Víceméně toto.

... Změnil se od té doby váš názor na Maďary?

Ne, nezměnil: možná se obohatil, obohatil v tom smyslu, že Maďaři, které jsem poznal, měli velkou kulturu, velkou kulturu; i ti, kteří nebyli z vysoké společenské vrstvy, i ti prostí měli velmi vysokou základní kulturu. Běžně mluvili německy nebo anglicky, protože maďarštinou se mimo Maďarsko nemluví - mluví se jí jen v ráji, protože prý trvá věčnost, než se ji naučíš, maďarštinu (smích). A to se nezměnilo, naopak: viděl jsem styl, který jsem znal.

Migranti, Orbán, Putin

Eliana Ruggiero (AGI)

Svatý otče, vyslovil jste výzvu, abychom otevřeli - znovu otevřeli - dveře našeho sobectví chudým, migrantům, těm, kteří nejsou v řádné situaci. Při setkání s maďarským premiérem Orbánem jste ho požádal, aby znovu otevřel hranice balkánské trasy, které uzavřel? Pak jste se v minulých dnech setkal také s metropolitou Hilarionem. Mohou se Hilarion a sám Orbán stát kanály otevřenosti vůči Moskvě, aby se urychlil mírový proces pro Ukrajinu, nebo umožnit setkání mezi Vámi a prezidentem Putinem? Děkuji.

Věřím, že mír se vždy vytváří otevíráním kanálů, nikdy ho nemůžete dosáhnout jejich zavíráním. Vyzývám všechny, aby otevřeli vztahy, kanály přátelství... Není to snadné. Totéž, co jsem říkal veřejně, jsem řekl i Orbánovi a říkal jsem to ostatně i všude jinde. K migraci: Myslím, že je to problém, který musí Evropa vzít do svých rukou, protože je pět zemí, které trpí nejvíce: Kypr, Řecko, Malta, Itálie, Španělsko, protože jsou to středomořské země a většina se vyloďuje tam. A pokud to Evropa nevezme do svých rukou, tedy nenastane spravedlivé rozdělení migrantů, pak budou mít problém jen tyto země. Myslím, že Evropa musí dát lidem pocit, že je Evropskou unií i tváří v tvář tomuto. S migrací souvisí ještě jeden problém, a to je porodnost. Jsou země jako Itálie a Španělsko, které ... nemají děti. Loni jsem o tom mluvil na setkání rodin a v poslední době vidím, že o tom mluví i vláda a další vlády. Průměrný věk v Itálii je 46 let, u Španělska je ještě vyšší. Existují malé vylidněné vesnice. Migrační program, ale dobře provedený podle vzoru, který používaly některé země při migraci - mám na mysli například Švédsko v době latinskoamerických diktatur - může pomoci i těmto zemím, které mají nízkou porodnost. A co tedy nakonec bylo to poslední? Ach ano, Hilarion: Hilarion je člověk, kterého si velmi vážím, a vždy jsme měli dobré vztahy. A byl tak laskav, že mě přišel navštívit, pak přišel na mši svatou a viděl jsem ho i tady na letišti. Hilarion je inteligentní člověk, se kterým se dá mluvit, a tyto vztahy je třeba udržovat, protože pokud mluvíme o ekumenismu, musíme mít s každým nataženou ruku, i tu ruku přijmout, ne jen říkat "Toto se mi líbí, toto se mi nelíbí". S patriarchou Kirillem jsem od začátku války mluvil jen jednou, 40 minut na Toomu, pak přes Antonia, který je teď na Hilarionově místě, který za mnou jezdí: je to biskup, který byl farářem v Římě a dobře zná prostředí, a přes něj jsem stále v kontaktu s Kirillem. Loni v červenci nebo červnu jsme měli mít setkání v Jeruzalémě, ale to bylo kvůli válce přerušeno: to se bude muset uskutečnit. A pak s Rusy mám dobré vztahy s velvyslancem, který teď odchází, byl sedm let velvyslancem ve Vatikánu, je to skvělý člověk, člověk comme il faut. Seriózní, kultivovaný člověk, velmi vyrovnaný. Vztahy s Rusy jsou hlavně s tímto velvyslancem. Nevím, jestli jsem řekl všechno. To bylo všechno? Nebo jsem něco přehlédl?

... pokud by Hilarion a také Orbán mohli nějak urychlit mírový proces na Ukrajině a také umožnit setkání mezi Vámi a Putinem, pokud by mohli působit - v uvozovkách - jako prostředníci...

Samozřejmě jsme na našich schůzkách neměli jenom small talk, že? Mluvili jsme o všech těchto věcech. Mluvili jsme o tom, protože každý má zájem na cestě k míru. Já jsem k dispozici. Jsem ochoten udělat vše, co je třeba. Také teď probíhá jedna mise, ale zatím není veřejná. Uvidíme, jak ... Až bude veřejná, řeknu vám to.

Zdraví papeže a cesta do Lisabonu

Aura Maria Vistas Miguel (Rádio Renascença) 

Vaše Svatosti, další zastávkou je Lisabon. Jak se cítíte po zdravotní stránce? Protože nás překvapilo, když jste šel do nemocnice: někteří říkali, že jste omdlel. Cítíte se tedy dostatečně energický na to, abyste během těch srpnových dnů v Lisabonu navštívil tisíce mladých lidí? A chtěl byste na Světové dny mládeže pozvat také mladého Ukrajince a mladého Rusa jako znamení pokoje pro nové generace? 

Nejprve zdraví. To, co jsem měl, byla silná nevolnost na konci středeční audience, nechtělo se mi na oběd, trochu jsem si poležel, neztratil jsem vědomí, ale ano, byla tam vysoká horečka, vysoká horečka, a ve tři hodiny odpoledne mě lékař okamžitě odvezl do nemocnice: akutní a silný zápal plic, v dolní části plic. Díky Bohu vám mohu říci, že organismus, tělo, na léčbu reagovalo dobře. Díky Bohu. Tohle jsem měl. Pak Lisabon: den před odjezdem jsem mluvil s Mons. Américem (Mons. Américo Manuel Alves Aguiar, pomocný biskup lisabonský a prezident Nadace WYD 2023), který se přijel podívat, jak to tam vypadá... A ano, pojedu, pojedu, pojedu a doufám, že to zvládnu. A vidíte, že už to není takové jako před dvěma lety, ale s tou holí je to teď lepší, ale zatím se cesta neruší. Pak je tu cesta do Marseille, pak je tu cesta do Mongolska a pak je tu poslední, teď si nevzpomínám kam... Pořád mě ten program nutí se hýbat... uvidíme!

... A setkání s mladými lidmi z Ruska a Ukrajiny?

Américo má něco v hlavě, něco připravuje, říkal mi. Připravuje to dobře!

Vracení uměleckých předmětů do zemí původu

Nicole Winfield (Associated Press)

Svatý otče, chtěla jsem se vás zeptat na něco trochu jiného: nedávno jste učinil velmi silné ekumenické gesto, daroval jste Řecku tři fragmenty soch z Parthenonu, které byly vystaveny ve Vatikánských muzeích. Toto gesto mělo odezvu i mimo pravoslavný svět, protože mnoho muzeí na Západě diskutuje právě o navrácení předmětů získaných v koloniálním období jako o aktu spravedlnosti vůči těmto lidem. Chtěla jsem se zeptat, zda byste byl otevřený dalším restitučním aktům. Mám na mysli například domorodé národy a skupiny v Kanadě, které vznesly požadavek na vrácení předmětů z vatikánských sbírek jako součást procesu nápravy škod utrpěných v koloniálním období...

Ale to je přece sedmé přikázání: pokud jsi ukradl, musíš vrátit! Ale všechno má svůj příběh. Někdy války a kolonizace vedou k těmto rozhodnutím vzít druhému jeho dobré věci. Tohle bylo správné gesto, to se muselo udělat: Parthenon - něco vrátit. A když zítra přijdou Egypťané a budou chtít obelisk, co uděláme? Ale tam je třeba v každém případě rozlišovat. A pak to vracení domorodých věcí, to se děje, s Kanadou jsme se alespoň dohodli, že to uděláme. Teď se tedy zeptám, jak to probíhá. Ale zkušenosti s původními obyvateli Kanady jsou velmi plodné. Jezuité také něco dělají s tou skupinou původních obyvatel ve Spojených státech. Generální představený [jezuitů] mi o tom nedávno vyprávěl. Ale zpět k restitucím. Do té míry, do jaké můžete vracet, co je to potřeba,  je to gesto, které je lepší  udělat. Někdy to nejde, není politická možnost nebo reálná nebo konkrétní možnost. Ale v míře, v jaké to vrátit lze, se to prosím má dělat, to je dobré pro všechny. Nezvykat si strkat ruku do cizí kapsy!

Návrat ukrajinských dětí

Eva Fernandez (Rádio COPE)

Ukrajinský premiér vás požádal o pomoc při návratu dětí násilně odvlečených do Ruska. Myslíte si, že mu pomůžete?

Myslím, že ano, protože Svatý stolec působil jako prostředník v některých situacích výměny vězňů prostřednictvím velvyslanectví a tato situace dopadla dobře, myslím, že i tato může dopadnout dobře. Je to důležité, přinejmenším Svatý stolec je ochoten to udělat, protože je to správné, je to spravedlivá věc a my musíme pomoci, pomoci, aby to nebyl casus belli, ale lidská kauza. Je to problém lidskosti dříve než problém válečné kořisti nebo odsunu (deportace) z války. Všechna lidská gesta pomáhají, ale gesta krutosti nepomáhají. Musíme udělat vše, co je v lidských silách. Myslím také, a to chci říci, na ženy, které přicházejí do našich zemí: Itálie, Španělsko, Polsko, Maďarsko, tolik žen, které přicházejí s dětmi a jejich manželé jsou buď mrtví, nebo bojují ve válce. Je to pravda, že je tu nadšení, v tuto chvíli se jim pomáhá, ale neztrácejte nadšení to dělat, protože když nadšení opadne, tyto ženy zůstanou bez ochrany, s nebezpečím, že padnou do rukou těch supů, kteří to vždycky hledají. Dávejme si pozor, abychom toto zaměření na pomoc uprchlíkům neztratili. Dělejme to všichni. Děkuji.