PAPEŽ

Kardinál Parolin: Pokojné rozdělení Československa je vzorem pro dnešní řešení konfliktů

Vatikánský státní sekretář sloužil mši v římské bazilice Panny Marie Větší u příležitosti třicátého výročí vzniku České a Slovenské republiky po rozdělení Československa, které označil za příklad možnosti „mírového řešení rozdílů prostřednictvím dialogu a vzájemného respektu“. Může se tak stát podnětem k urovnání dnešního napětí mezi státy, které například způsobilo vypuknutí války na Ukrajině.

Alessandro Di Bussolo – Vatican News

Česká a Slovenská republika, dříve spojené v Československo, se 1. ledna 1993 „pokojně rozešly a daly tak před světem výmluvnou lekci, jak lze řešit zásadní požadavky na sebeurčení a nezávislost ve vzájemném respektu, míru a opravdovém bratrství“. A dnes, ve světle konfliktů, jako je „válka na Ukrajině rozpoutaná Ruskem“, je zkušenost obou těchto národů před 30 lety „nadále zdrojem inspirace“ a vzorem pro ostatní státy, jak „řešit své neshody mírovou cestou, dialogem a vzájemným respektem“. Takto připomněl zrod České a Slovenské republiky vatikánský státní sekretář kardinál Pietro Parolin, který rovněž citoval z promluvy sv. Jana Pavla II. v Praze v květnu 1995.

Kristův pokoj je spravedlnost a svornost

V homilii při slavnosti, která se konala 17. dubna odpoledne v římské bazilice Panny Marie Větší za přítomnosti velvyslanců České republiky u Svatého stolce, Václava Kolaji, a Slovenské republiky, Marka Lisánského, kardinál Parolin vycházel z historických událostí těchto dvou evropských států „s kořeny pevně tkvějícími ve slovanských tradicích“, aby „v této velikonoční době“ připomněl poselství míru, které jim dal Kristus. Pánův pokoj „nespočívá v nepřítomnosti konfliktu, ale v přítomnosti spravedlnosti a shody“. Jak připomněl papež František při poslední mši svaté na Zelený čtvrtek, „budování harmonie mezi námi není záležitostí strategie nebo zdvořilosti: je to vnitřní požadavek života v Duchu“. Univerzální poselství, zdůraznil státní sekretář Svatého stolce, jako je poselství lásky a smíření, překračuje všechny hranice a vyzývá nás k vzájemnému respektu, uznání rozdílů a přijetí toho, co nás spojuje.

Světlo víry v těchto národech nadále září

Italský kardinál doufá, že tato potřeba vzájemné úcty, „společná oběma národům a založená na staletém duchovním dědictví svatých bratří Cyrila a Metoděje, uchovaném po staletí navzdory pronásledování, nadvládě a útisku“, bude zdrojem inspirace nejen pro pěstování dobrých vztahů mezi Českou republikou a Slovenskem, ale také „hnací silou pro zajištění materiální a především duchovní prosperity jejich obyvatel“. Kardinál Parolin vyslovil naději, že „světlo víry bude v těchto národech nadále zářit, přestože hrozí, že Evropu opět zahalí tma“.

Důležitost solidarity a vzájemného respektu

Ve své homilii při mši svaté, při níž koncelebroval spolu s rektory Papežské koleje Nepomucenum a Papežské slovenské koleje svatých Cyrila a Metoděje, státní sekretář také připomněl, že právě v dubnu 1993 byly obnoveny diplomatické vztahy mezi Svatým stolcem a Slovenskou republikou, a to v návaznosti na předchozí vztahy existující od roku 1919 ve formě bilaterální mise. Stejně tak tomu bylo v případě obnovení diplomatických vztahů mezi Svatým stolcem a Českou republikou, k němuž došlo o tři roky dříve, 19. dubna 1990. A dále zdůraznil „význam solidarity a vzájemného respektu při budování lepšího světa, v němž mezi lidmi a národy zavládne trvalý mír, mír, který je plodem spravedlnosti a účinkem lásky“.

Dědictví evangelizace a kulturní identity

Kardinál Parolin vykládal evangelijní epizodu vyprávěnou Janem, Nikodémovo setkání s Ježíšem, při němž Ježíš Nikodéma vyzývá, aby „viděl svět v nové perspektivě a přijal proměňující moc víry“. Vatikánský státní sekretář přirovnal toto dění k úsilí obyvatel Velké Moravy v 9. století, kteří byli vyzváni, „aby přijali nový pohled na život a svět založený na evangeliu“, a to při evangelizačním působení dvou svatých bratří ze Soluně, Cyrila a Metoděje, „které papež Jan Pavel II. v roce 1980 prohlásil za spolupatrony Evropy“. Kardinál Parolin poukázal na jejich poslání „vysvětlovat pravou víru v místním jazyce“, které započali v roce 863, a jejich schopnost přinášet evangelium slovanským národům pomocí „jejich mateřského jazyka v liturgii“. Jednalo se o významný okamžik v dějinách křesťanství, neboť, připomíná kardinál Parolin, poprvé „zavedli používání lidových jazyků při liturgickém slavení“.

V průběhu staletí, uzavírá státní sekretář, „slovanské národy tohoto regionu čelily různým výzvám, včetně cizí nadvlády a útlaku“. Duch nezávislosti a sebeurčení však „nikdy neochabl a díky tomuto nadčasovému odkazu evangelizace a kulturní identity vyústil po pádu komunistického režimu v pokojné rozdělení České a Slovenské federativní republiky v roce 1993“.