Hledejte

Papež promluvil k maďarským akademikům a kulturní obci

V neděli 30. dubna odpoledne se papež František v rámci svého posledního setkání v Budapešti sešel se zástupci maďarské akademické a kulturní obce.

Vatican News 

K setkání došlo na Fakultě informatiky a bioniky Katolické univerzity Pétera Pázmánye. Tato fakulta je v Maďarsku, a dokonce i v Evropě, jedinečná tím, že kombinuje studium elektrotechniky a výpočetní techniky s molekulární a neuronovou biologií a medicínou. 

František se ve svém projevu věnoval východiskům z rizik současné společnosti. Přinášíme vám zásadní body jeho proslovu.

PAPEŽ FRANTIŠEK

Toto je poslední setkání v rámci mé návštěvy Maďarska a s vděčným srdcem rád pomýšlím na tok Dunaje, který spojuje tuto zemi s mnoha dalšími a propojuje tak nejen její geografii, ale i historii. Kultura je v jistém smyslu jako velká řeka: protéká různými oblastmi života a historie a spojuje je, umožňuje člověku pohybovat se po světě a obsáhnout vzdálené země a kraje, hasí žízeň mysli, zavlažuje duši a umožňuje společnosti růst. Samotné slovo kultura je odvozeno od slovesa kultivovat: poznání znamená každodenní setbu, která pohroužena do brázd reality přináší plody.

+++

Před sto lety Romano Guardini, velký intelektuál a věřící člověk - viděl velké nebezpečí: "Člověk ztrácí všechna vnitřní pouta, která mu dávají organický smysl pro míru a formy vyjádření v souladu s přírodou", a "zatímco se ve svém nitru stal bez obrysů, bez míry, bez směru, svévolně si stanovuje cíle a nutí jím ovládané přírodní síly, aby je realizovaly" (Lettere dal Lago di Como. La tecnica e l'uomo, Brescia 2022,s. 60). A potomkům zanechal znepokojivou otázku: "Co se stane se životem, skončí-li pod tímto jhem? [...] Co se stane [...], až budeme čelit převládajícím imperativům techniky? Život je již nyní zasazen do systému strojů. [...] Může v takovém systému zůstat život živý?" (s. 61).

Může život zůstat živý? Tuto otázku je dobré si položit, zvláště na tomto místě, kde se zkoumá informatika a "bionické vědy". To, co Guardini zahlédl, je ostatně zřejmé i dnes: vzpomeňme na ekologickou krizi, kdy příroda jednoduše reaguje na to, jak ji jen využíváme. 

+++

Kolik je tu izolovaných jedinců, velmi přítomných na "sociálních sítích” ale nepříliš sociálních. Tito se jakoby v bludném kruhu uchylují k útěchám techniky jako k výplni prázdnoty, kterou pociťují, a ještě zběsileji utíkají, zatímco, podlehnuvše nespoutanému kapitalismu, pociťují své vlastní slabosti jako ještě bolestivější, ve společnosti, kde vnější rychlost jde ruku v ruce s vnitřní křehkostí. Tím, co říkám, nechci vyvolávat pesimismus - to by bylo v rozporu s vírou, kterou s radostí vyznávám -, ale chci se zamyslet nad touto "nadutostí bytí a vlastnění", kterou už na úsvitu evropské kultury Homér považoval za hrozivou a kterou technokratické paradigma ještě prohlubuje svým využíváním algoritmů, jež mohou představovat další riziko destabilizace lidskosti.

+++

Pustil jsem se do tohoto ponurého zkoumání, protože právě v tomto kontextu nejlépe vynikne role kultury a univerzity. Univerzita je totiž, jak naznačuje její samotný název, místem, kde se myšlení rodí, roste a symfonicky zraje. Je to "chrám", kde je vědění vyzýváno k tomu, aby se vymanilo z úzkých hranic mít a vlastnit a stalo se kulturou, tedy "kultivací" člověka a jeho zakládajících vztahů: k transcendentnu, ke společnosti, k dějinám, ke stvoření.

+++ 

Ti, kdo milují kulturu, se ve skutečnosti nikdy necítí být hotovi a na svém místě, ale nosí v sobě zdravý neklid. Bádají, kladou si otázky, riskují a zkoumají; umí vystoupit z vlastních jistot a pokorně se odvážit vstoupit do tajemství života, což jde ruku v ruce s neklidem, nikoli se zvykem; otevírají se jiným kulturám a cítí potřebu sdílet poznání. To je duch univerzity a já vám děkuji, že ho takto žijete.

+++

Další vodítko se vztahuje k pravdě. Vychází z výroku Ježíše Krista, který řekl: "Pravda vás osvobodí" (J 8,32). Maďarsko zažilo střídání ideologií, které se vnucovaly jako pravda, ale svobodu nedávaly. A ani dnes toto riziko nezmizelo: mám na mysli přechod od komunismu ke konsumerismu. Společným znakem obou “ismů" je falešná představa svobody.  

+++ 

Ježíš naopak nabízí východisko, když říká, že pravdivé je to, co člověka osvobozuje od jeho závislostí a uzavřenosti. Klíčem k přístupu k této pravdě je poznání, které není nikdy odtržené od lásky, je vztahové, pokorné a otevřené, konkrétní a komunitní, odvážné a konstruktivní. Právě k tomu jsou povolány univerzity, aby ho kultivovaly, a víra, aby ho živila.

30. dubna 2023, 17:18