Papežova homilie ze štědrovečerní mše
PAPEŽ FRANTIŠEK
Co nám tato noc vlastně ještě říká? Po dvou tisíciletích od Ježíšova narození, po mnoha Vánocích, které jsme slavili mezi ozdobami a dárky, po tolika konzumních zvycích, které zahalily tajemství, jež slavíme, existuje riziko: o Vánocích toho tolik víme, ale zapomínáme na jejich smysl. Jak tedy najdeme smysl Vánoc? A především, kde jej hledat? Zdá se, že evangelium o Ježíšově narození je napsáno právě proto, aby nás vzalo za ruku a dovedlo nás zpět tam, kde nás Bůh chce mít. Následujme tedy evangelium.
Začíná vlastně situací podobnou té naší: všichni jsou zaměstnáni a vytíženi důležitou událostí, kterou je třeba oslavit, velkým sčítáním lidu, jež si vyžádalo mnoho příprav. V tomto smyslu byla tehdejší atmosféra podobná té, která nás obklopuje o Vánocích dnes. Od tohoto světského scénáře se však evangelijní příběh vzdaluje: "odděluje" obraz na počátku, aby mohl vytvořit jinou skutečnost, na které staví. Zaměřuje se na malý, zdánlivě bezvýznamný předmět, který zmiňuje třikrát a u kterého se setkávají protagonisté příběhu: nejprve Maria, která klade Ježíše "do jeslí" (Lk 2,7); pak andělé, kteří oznamují pastýřům "děťátko zavinuté v plenkách, ležící v jeslích" (v. 12); pak pastýři, kteří nacházejí "děťátko ležící v jeslích" (v. 16). Jesličky: abychom našli smysl Vánoc, musíme se podívat právě sem. Proč jsou ale jesle tak důležité? Protože je to znamení, kterým Kristus ne náhodou vstupuje na světovou scénu. Je to manifest, kterým se představuje, způsob, jakým se Bůh rodí do dějin, aby je oživil. Co nám tedy chce prostřednictvím jesliček sdělit? Chce nám sdělit přinejmenším tři věci: blízkost, chudobu a konkrétnost.
1. Blízkost. Jesličky slouží k tomu, aby se jídlo přiblížilo k ústům a rychleji se zkonzumovalo. Může tak symbolizovat určitý aspekt lidskosti: nenasytnost v konzumaci. Neboť zatímco zvířata ve stáji spotřebovávají potravu, lidé ve světě, lačnící po moci a penězích, spotřebovávají i své bližní, své bratry. Kolik válek! A na kolika místech jsou i dnes důstojnost a svoboda pošlapávány! A obětí lidské nenasytnosti jsou vždy především křehcí a slabí lidé. I o těchto Vánocích lidstvo nenasytné po penězích, nenasytné po moci a nenasytné po požitcích nemá místo, tak jako pro Ježíše (srov. v. 7), pro maličké, pro tolik nenarozených, chudých, zapomenutých. Mám na mysli především děti, které sžírají války, chudoba a nespravedlnost. Ale Ježíš přichází právě tam, jako dítě v jeslích, které je zavrženo a odmítnuto. V něm, betlémském dítěti, je každé dítě. A je tu výzva podívat se na život, politiku a dějiny očima dětí.
V jeslích, které jsou symbolem nepřijetí a nepohodlí, se Bůh cítí pohodlně: přichází tam, protože v tom spočívá problém lidstva, totiž v lhostejnosti vyvolané nenasytnou touhou vlastnit a spotřebovávat. Tam se narodil Kristus a my ho v těch jeslích objevujeme jako blízkého. Přichází tam, kde se konzumuje potrava, aby se stal naším pokrmem. Bůh není otec, který požírá své děti, ale Otec, který nás v Ježíši činí svými dětmi a sytí nás laskavostí. Přichází, aby se dotkl našich srdcí a řekl nám, že jediná síla, která mění běh dějin, je láska. Nezůstává vzdálený, nezůstává mocný, ale přibližuje se a pokořuje; On, který seděl v nebi, se nechává položit do jeslí.
Bratře, sestro, dnes večer se ti Bůh přibližuje, protože mu na tobě záleží. Z jeslí ti jako pokrm pro tvůj život říká: "Pokud se cítíš sžírán událostmi, pokud tě sžírá vina a nedostatečnost, pokud hladovíš po spravedlnosti, já, Bůh, jsem s tebou. Vím, co prožíváš, zažil jsem to v těch jeslích. Znám tvé trápení a tvou historii. Narodil jsem se, abych ti řekl, že jsem s tebou a vždycky s tebou budu." Vánoční jesličky, první poselství o Bohu, který se narodil jako dítě, nám říkají, že je s námi, že nás miluje, že nás hledá. Odvahu, nenechte se přemoci strachem, rezignací, sklíčeností! Bůh se narodil v jeslích, aby tě znovuzrodil právě tam, kde sis myslel, že jsi na dně. Neexistuje žádné zlo, žádný hřích, od kterého by vás Ježíš nechtěl a nemohl zachránit. Vánoce znamenají, že Bůh je blízko: znovu se zroďte v důvěře!
2. Betlémské jesle k nám promlouvají nejen o blízkosti, ale také o chudobě. Kolem jesliček toho vlastně moc není: chrastí a pár zvířat a nic víc. Lidé se ohřívali v hotelích, ne v chladných stájích hostinců. Ale Ježíš se narodil právě tam a jesle nám připomínají, že kolem sebe neměl nikoho jiného než ty, kteří ho milovali: Marii, Josefa a pastýře; všechny chudé lidi spojovala náklonnost a úcta, nikoli bohatství a velké možnosti. Chudé jesle tak ukazují skutečné bohatství života: ne peníze a moc, ale vztahy a lidi.
A první osobou, prvním bohatstvím, je sám Ježíš. Chceme však stát po jeho boku? Přibližujeme se k Němu, milujeme Jeho chudobu? Nebo raději zůstáváme v pohodlí svých vlastních zájmů? Navštěvujeme ho především tam, kde je, tedy v chudých jeslích našeho světa? Tam je přítomen. A my jsme povoláni být církví, která uctívá chudého Ježíše a slouží Ježíši v chudých. Jak řekl jeden svatý biskup: "Církev podporuje a žehná snahám o proměnu struktur nespravedlnosti a klade si jedinou podmínku: aby sociální, ekonomické a politické proměny vedly ke skutečnému prospěchu chudých" (O. A. Romero, Pastýřské poselství k novému roku, 1. ledna 1980). Samozřejmě není snadné opustit hřejivé teplo světského života a přijmout strohou krásu betlémské jeskyně, ale pamatujme, že bez chudých to nejsou pravé Vánoce. Bez nich slavíme Vánoce, ale ne ty Ježíšovy. Bratři, sestry, o Vánocích je Bůh chudý: ať se znovu zrodí láska!
3. Tím se dostáváme k poslednímu bodu: jesle k nám promlouvají konkrétně. Dítě v jeslích představuje skutečně nápadný, až surový výjev. Připomíná nám, že Bůh se skutečně stal tělem. A tak teorie, krásné myšlenky a zbožné pocity vůči němu už nestačí. Ježíš, který se narodil chudý, žil chudý a zemřel chudý, nemluvil o chudobě, ale žil ji naplno pro nás. Od jeslí až po kříž byla jeho láska k nám hmatatelná, konkrétní: od narození až po smrt přijal tesařův syn drsnost dřeva, drsnost naší existence. Nemiloval nás slovy, nemiloval nás naoko!
A proto se nespokojí se zdánlivostí. On, který se stal tělem, nechce jen dobré úmysly. On, který se narodil v jeslích, hledá konkrétní víru, která se skládá z klanění a lásky, nikoli z tlachání a vnějšího zdání. On, který se obnažil v jeslích a obnaží se na kříži, nás žádá o pravdu, abychom šli k nahé realitě věcí, abychom výmluvy, ospravedlnění a pokrytectví položili k nohám jeslí. On, kterého Maria něžně zavinula do plenek, chce, abychom byli oděni do lásky. Bůh nechce zdání, ale konkrétnost. Bratři a sestry, nenechme si tyto Vánoce ujít, aniž bychom udělali něco dobrého. Protože je to jeho svátek, jeho narozeniny, dejme mu dary, které se mu líbí! O Vánocích je Bůh konkrétní: v jeho jménu oživme trochu naděje v těch, kdo ji ztratili!
Ježíši, hledíme na Tebe, ležícího v jeslích. Vidíme Tě tak blízko, navždy blízko nás: děkujeme Ti, Pane. Vidíme Tě chudého, učíš nás, že pravé bohatství nespočívá ve věcech, ale v lidech, zvláště v chudých: odpusť nám, jestli jsme Tě v nich nepoznali a nesloužili Ti. Vidíme tě konkrétně, protože konkrétní je tvá láska k nám: Ježíši, pomoz nám dát naší víře tělo a život. Amen.
