František: Synoda je vanutí Ducha, jež osvobozuje církev od světskosti

Adriana Masotti – Vatican News

Stejně jako se učedníci po Ježíšově nanebevstoupení setkali ve večeřadle a sjednotili se jako jediné srdce, tak i my jsme povoláni setkávat se a zůstávat sjednoceni, vzájemně se obohacovat rozmanitostí svých charismat a hledět na druhé, naše bratry a sestry, řekl papež František účastníkům Pastoračních dnů frankofonních katolických komunit z celého světa, které v těchto dnech probíhají v Římě a na nichž jsou vyzváni k zamyšlení nad synodálním procesem církve. Posíleni kulturními rozdíly a odlišnostmi v přístupu k víře se stáváme odborníky na umění setkávání, prohlásil papež.

„Máte skvělou příležitost zažít to v zemích, kde žijete. S místními křesťany jste povoláni tvořit jedno srdce, být společenstvím, které se neuzavírá do sebe ve sterilní izolaci, ale je aktivní součástí místní církve. Setkávání tváří, křížení pohledů, sdílení příběhu každého člověka: to je Ježíšova blízkost, kterou jsme povoláni prožívat. Setkání může změnit život. Evangelium je plné těchto setkání s Kristem, která povznášejí a uzdravují. Setkání vyžaduje otevřenost, odvahu a ochotu nechat se zpochybnit příběhem druhého“.

Synodální cesta je rozlišování v naslouchání Duchu

Ve Skutcích apoštolů, pokračoval František, se líčí, jak se učedníci vytrvale shromažďují k modlitbě. Modlitba je nezbytná k naslouchání tomu, co chce Duch svatý říci církvi. S odkazem na synodu papež zdůraznil, že nastoupená cesta je duchovním a církevním rozlišováním, které se uskutečňuje především v adoraci, modlitbě a naslouchání Slovu, a nikoli z vlastní vůle, vlastních představ nebo vlastních projektů.

„Synodalita předpokládá naslouchání: v církvi musíme rozvíjet naslouchání. Právě tak nám Bůh ukazuje cestu, kterou máme následovat, vyvádí nás z našich zvyků a vyzývá nás, abychom se vydali novými cestami jako Abraham. Musíme naslouchat Bohu, který k nám mluví, a ne jen roztržitě něco zaslechnout“.

Synoda není parlament

Kdyby nebylo tohoto naslouchání, poznamenává papež, riskovali bychom, že tento čas milosti zredukujeme na setkávání, studium nebo na jakýsi parlament:

„Synoda není parlament: to je jasné, je to něco jiného. Proč to není parlament? Protože nejdůležitější postavou na synodě je Duch svatý. Ačkoli mezi sebou mluvíme, není to parlament. Synoda je okamžikem milosti, procesem vedeným Duchem, který činí všechno nové, který nás osvobozuje od světskosti a uzavřenosti, od opakujících se pastoračních vzorců a od strachu. Vyzývá nás, abychom se ptali sami sebe, co nám chce Bůh říci v této době, v dnešní době, a jakým směrem nás chce vést“.

Duch nám dává odvahu hlásat a svědčit

S odkazem na Skutky apoštolů papež připomíná, že v den Letnic učedníky naplnil Duch svatý, který je zbavil strachu a připravil k plnění svěřeného poslání.

„Duch, který v nás přebývá, nás chrání před vnitřním stárnutím a dodává nám odvahu, abychom všem lidem přinášeli evangelium stále novým způsobem. My, křesťané, se nemůžeme spokojit s tím, že jsme osvíceni a zapáleni Duchem, obohaceni jeho dary, aniž bychom se cítili povoláni tento oheň předávat dál, vydávat svědectví o Božích zázracích v našich životech, a to srkze kvalitu našich setkání, nasloucháním a bratrskou láskou“.