Papež: Rodina je vztahové dobro založené na daru a nezištnosti
Jana Gruberová – Vatican News
Jak papež podotkl, oceňuje tuto volbu, neboť za současných sociálních změn a vleklé krize, která ohrožuje plánování stabilní a šťastné rodiny, je nutno opětovně odkrýt hodnotu rodiny jako zdroje a původu společenského řádu a jako životodárné buňky bratrské společnosti ujímající se společného domova.
František dále poznamenal, že rodina stojí téměř vždy na prvním místě v hodnotovém žebříčku různých národů, protože je vepsána do lidské přirozenosti. Pokud se ovšem tato hodnota manželství a rodiny prožívá individualisticky a soukromnicky, jak k tomu dochází v řadě západních společností, ocitá se rodina v izolaci a ztrácí svou sociální funkci. Jedná se tedy o to, aby byla rodina chápána jako dobro pro společnosti, nikoli jako prosté seskupení jednotlivců, nýbrž jako vztah založený na „svorníku dokonalosti“ (Kol 3,12-14), řečeno se sv. Pavlem. Vzájemná láska mezi mužem a ženou zrcadlí svrchovanou a nepomíjející lásku, jíž Bůh miluje člověka.
Pokud je tedy rodina pojímána jako vztahové dobro, založené na věrné lásce, důvěře, spolupráce a vzájemnosti, stává se rovněž pramenem vztahových dober v rámci společnosti, pokračoval papež a poukázal kupříkladu na dobrý vztah ke státu, různým společenským institucím, solidaritu s jinými rodinami a potřebnými. Jak František vyzdvihl, rodina se zejména stává prostorem k přijetí svých křehkých či postižených členů, ale také místem sociální inkluze lidí vytěsňovaných na okraj společnosti, migrantů, nemocných. Zmínil rovněž adoptivní a pěstounské rodiny, které přinášejí prospěch celé společnosti. Rodina je zároveň zásadním protilékem na hmotnou i duchovní nouzi i na problém demografického propadu, který, jak papež zdůraznil, není zanedbatelný.
Právě z toho důvodu František vyzval k prorodinné politice, která by umožňovala sladění rodinných a pracovních povinností, daňové úlevy, opatření k posílení porodnosti, sociální, psychologické a zdravotnické služby zaměřené na podporu párů a rodičovství. Společnost, přátelská vůči rodině, je možná, prohlásil papež, protože společnost se rodí a vyvíjí právě s rodinou, spočívající na daru a nezištnosti. Nikoli vše lze smluvně ošetřit nebo nařídit shora – jestliže se společnost odřízne od těchto bezplatných kořenů, spěje ke svému nezvratnému úpadku. Nový pohled na rodinu ovšem vyžaduje, abychom se zbavili ideologických schémat a nehledali pouhý konsensus; druhou podmínkou je odkrytí shody mezi přirozeným a svátostným manželstvím a třetí vědomí, že milost svátostného manželství – které je povýtce sociální svátostí – obnovuje a pozvedá celou lidskou společnost a je kvasem bratrství: „Celý společný život manželů, celá síť vztahů, které se tvoří mezi nimi, s jejich dětmi a se světem, bude proniknuta a umocněna svátostnou milostí, která prýští z tajemství Vtělení a Paschy, v němž Bůh vyjádřil celou svou lásku k lidstvu a důvěrně se s ním spojil“, citoval papež v závěru z posynodální apoštolské exhortace Amoris laetitia.
