Hledejte

Papež: Na Ukrajině jsme svědky nemohoucnosti OSN

"Dominantní logikou je strategie nejmocnějších států, které prosazují své vlastní zájmy," řekl František ve své katechezi při generální audienci věnované cestě na Maltu. Poukázal zároveň na to, že tento středozemní ostrov poukazuje na právo a sílu malých národů, které by měly přinášet logiku úcty a svobody, která je protikladem kolonizací ze strany nejmocnějších. Promluvu Svatého otce přinášíme v plném znění:

Drazí bratři a sestry, dobrý den a vítejte!

                Minulou sobotu a neděli jsem se vydal na Maltu, na apoštolskou cestu, která byla v plánu již delší dobu: před dvěma lety byla odložena kvůli kovidu apod. Málokdo ví, že Malta, přestože je ostrovem uprostřed Středozemního moře, přijala evangelium velmi brzy. Proč? Protože apoštol Pavel ztroskotal u jejích břehů a zázračně se zachránil spolu se všemi, kdo byli na palubě, více než dvě stě sedmdesát lidí. Kniha Skutků apoštolských nám vypráví, že Malťané je všechny přijali, a doslova říká: "se vzácnou lidskostí" (28,2). A to je důležité, nezapomínejme: "se vzácnou lidskostí". Právě tato slova: "se vzácnou lidskostí" jsem si zvolil jako motto své návštěvy, protože ukazují cestu, kterou se musíme ubírat nejen při řešení fenoménu migrantů, ale obecněji, aby se svět stal bratrštějším, snesitelnějším pro život a byl zachráněn před "ztroskotáním", jež ohrožuje nás všechny, kteří jsme – jak již víme - na jedné lodi. V tomto smyslu je Malta klíčovým místem.

Je jím především geograficky, protože leží uprostřed moře mezi Evropou a Afrikou, které však omývá také Asii. Malta je jakousi "větrnou růžicí", kde se setkávají národy a kultury; je privilegovaným bodem, z něhož lze pozorovat Středomoří z perspektivy tří set šedesáti stupňů. Dnes často hovoříme o "geopolitice", ale tím, co převládá, je bohužel logika strategií nejmocnějších států, které se snaží prosadit své zájmy rozšířením oblasti svého ekonomického, ideologického nebo vojenského vlivu. Vidíme to na válce! V tomto rámci představuje Malta právo a sílu těch "malých", malých národů, které jsou však bohaté svou historií a civilizací a které by měly rozvíjet jinou logiku: logiku úcty ke svobodě, logiku úcty a svobody, soužití v různorodosti, která je v protikladu ke kolonizaci ze strany nejmocnějších. Jsme toho svědky právě teď a nikoli jen na jednom místě, ale na mnoha... Po II. světové válce byly učiněny pokusy položit základy nových dějin míru, ale bohužel - nepoučíme se, že? - pokračoval starý příběh soupeřících velmocí. A v současné válce na Ukrajině jsme svědky nemohoucnosti OSN.

Druhý aspekt: Malta je klíčovým místem, pokud jde o fenomén migrace. V přijímacím centru Jana XXIII. jsem se setkal s mnoha migranty, kteří po strastiplné cestě dorazili na tento ostrov. Nikdy bychom neměli ochabovat v naslouchání jejich svědectvím, protože jen tak se můžeme vyhnout zkreslenému pohledu, který často koluje v masmédiích, a poznat tváře, příběhy, zranění, sny a naděje těchto běženců. Každý z nich je jedinečný: není to číslo, je to člověk, je jedinečný jako každý z nás. Každý migrant je člověk se svou důstojností, svými kořeny a kulturou. Každý z nich je nositelem nekonečně většího bohatství, než jsou problémy, které přináší. A nezapomínejme, že Evropa vznikla v procesu migrace.

Přijetí musí být samozřejmě organizováno - to je pravda - musí být řízeno a nejprve, mnohem dříve, musí být plánováno společně, na mezinárodní úrovni. Migrační fenomén nelze totiž redukovat na mimořádnou událost, je znamením naší doby. A jako takový musí být čten a interpretován. Může se stát znamením konfliktu nebo znamením míru. Záleží na tom, jak se k němu postavíme, záleží na nás. Ti, kdo založili Centrum Jana XXIII. na Maltě, se rozhodli pro křesťanskou volbu, a proto ho nazvali "Laboratoř míru". Chtěl bych však říci, že Malta je jako celek laboratoří míru! Celý národ je svým postojem laboratoří míru. A toto poslání může plnit, když ze svých kořenů čerpá mízu bratrství, soucitu a solidarity. Malťané tyto hodnoty přijali spolu s evangeliem a díky němu si je budou moci uchovat.

Proto jsem -  jako římský biskup - šel utvrdit tento lid ve víře a společenství. Třetím aspektem je totiž skutečnost, že Malta je klíčovým místem také z hlediska evangelizace. Z Malty a Goza, dvou diecézí této země, vyšlo mnoho kněží, řeholníků i laiků, kteří vydávají křesťanské svědectví po celém světě. Jako by odchod svatého Pavla zanechal misijní poslání Malťanům v jejich DNA! Proto byla moje návštěva především projevem vděčnosti, vděčnosti Bohu a jeho svatému věřícímu lidu na Maltě a Gozu.

Také na Maltě však vane vítr sekularismu a globalizované pseudokultury založené na konzumu, neokapitalismu a relativismu. I tady nadešel čas nové evangelizace. Má návštěva Jeskyně svatého Pavla, ve stopách mých předchůdců, byla čerpáním z pramene, aby evangelium na Maltě vytrysklo ve své původní svěžesti a oživilo velké dědictví lidové zbožnosti. Jeho symbolem je národní mariánská svatyně Ta' Pinu na ostrově Gozo, kde jsme slavili intenzivní modlitební setkání. Tam jsem cítil, jak bije srdce maltského lidu, který tolik důvěřuje své svaté Matce. Maria nás vždycky přivádí zpátky k tomu podstatnému, ke Kristu ukřižovanému a vzkříšenému, k jeho milosrdné lásce. Maria nám pomáhá oživit plamen víry skrze oheň Ducha svatého, který oživuje radostné hlásání evangelia z generace na generaci, protože radostí církve je evangelizovat! Nezapomínejme na tuto větu svatého Pavla VI.: Povoláním církve je evangelizovat, radostí církve je evangelizovat. Nezapomínejme na to již více, protože je to nejkrásnější definice církve.

Využívám této příležitosti, abych znovu poděkoval prezidentovi Maltské republiky, který je tolik zdvořilý a bratrský: děkuji jemu i jeho rodině, premiérovi a dalším občanským představitelům, kteří mě přijali s velkou laskavostí, a také biskupům a všem členům církevního společenství, dobrovolníkům a všem, kdo mě doprovázeli v modlitbě. Nerad bych opomenul zmínit přijímací středisko Jana XXIII. pro migranty: františkánskému bratru [otci Dionisiovi Mintoffovi], který ho vede, je 91 let a přece tam se spolupracovníky z diecéze nepřestává pracovat. Je to příklad dnes tolik potřebné apoštolské horlivosti a lásky k migrantům. My touto návštěvou zaséváme, avšak je to Pán, kdo dává růst. Kéž jeho nekonečná dobrota dopřeje drahému maltskému lidu hojné plody míru a všeho dobra! Děkujeme maltskému lidu za jeho tolik lidské a křesťanské přijetí. Děkuji mnohokrát.

 

Přeložila Johana Bronková

6. dubna 2022, 12:52

Předchozí papežské audience

Čtěte více >