Papež k řeckým pravoslavným: Pomáhejme si v adoraci Boha a službě bratru

Jeho obsáhlý proslov protkávala věta „Vítáme Vaši Svatost“ doplněná o různé dodatky, kterou Ieronymos symbolicky zopakoval celkem sedmkrát, aby vysvětlil, že papežovo přijetí provázejí pocity bratrství a úcty, klíčové dějinné údobí, poznamenané pandemií, klimatickou krizí a sekularizací, dále pak řecká pohostinnost, která se projevuje též altruismem vůči migrantům, a připomínka dvoustého výročí řecké nezávislosti. V závěru řecký pravoslavný primas vyslovil hluboké uznání papeži Františkovi za jeho službu člověku, po vzoru našeho Pána, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil. “Mám absolutní důvěru ve vaši schopnost úsudku, duchovní velikost a dlouhou ekleziální zkušenost”, prohlásil a potvrdil zájem pravoslavné církve na pokračování teologického dialogu v pravdě a lásce, bez kompromisů a nesnášenlivosti.

Jestliže slovo „přijetí“ rezonovalo proslovem řeckého pravoslavného primase, římský biskup svou promluvu svěřil Duchu, který ozařuje církev a rozptyluje temnoty, tedy onu „světskou jedovatost a podezíravost, která podlomila společenství v kdysi jednotné církvi“, odvozující se z apoštolských kořenů.

„Se zahanbením uznávám, že také v katolické církvi některé činy a rozhodnutí vůbec anebo jen zcela málo souvisí s Ježíšem a evangeliem, protože se spíše řídí touhou po zisku a moci. Společenství takto uvadá a plodnost je podlamována rozdělením. Dějiny mají svou váhu, a proto dnes cítím potřebu opětovně požádat Boha a své bratry i sestry o odpuštění za chyby, kterých se dopustili mnozí katolíci“.

Navzdory dějinným pokřivením se Boží růst nezastavuje a přináší ovoce Ducha, pokračoval papež, onoho Ducha, který je olejem společenství, moudrosti a útěchy.

„V Písmu se hovoří o oleji, který rozjasňuje lidskou tvář (Žl 104,15). Nakolik dnes máme zapotřebí uznat jedinečnou hodnotu, která září v každém člověku a bratru. Poznat tuto společnou lidskou přináležitost je výchozím bodem k budování společenství“, zdůraznil František a citoval řeckého pravoslavného teologa Zizioulase, podle něhož se dnes snaha o společenství v křesťanském světě střetává s individualismem, institucionální rigiditou, odstupem a zaujatým setrváváním na vlastních pozicích. Duch nás ovšem pobízí k intenzivnějšímu bratrství: „Neděsme se tedy jeden druhého, ale pomáhejme si navzájem v adoraci Boha a službě bratru, bez proselytismu a za plného respektu ke svobodě druhých, neboť, jak napsal sv. Pavel, »kde je duch Páně, tam je svoboda« (2 Kor 3,17)“.

V souvislosti s Duchem, který pomazává olejem moudrosti, ocenil papež teologickou formaci v řecké pravoslavné církvi, která zdědila první význačnou inkulturaci křesťanství v dějinách do helénistické kultury, a poukázal na kulturní spolupráci v rámci Papežské rady pro jednotu a Papežské univerzity Antonianum. A konečně, tentýž Duch vylévá olej útěchy, který je balzámem pro duši.

„Podněcuje nás, abychom se ujímali nejslabších a nejchudších, a předkládali jejich věc, která je v Božích očích přednostní, k povšimnutí celému světu. Zde, stejně jako na jiných místech, byla zcela nepostradatelná podpora, kterou jste poskytli potřebným v nejtvrdším období hospodářské krize. Rozvíjejme společně další formy charitativní spolupráce, pracujme společně v otázkách etického a sociálního rázu, abychom sloužili lidem naší doby a přinášeli jim útěchu pramenící z evangelia. Duch nás volá, abychom více než kdy jindy v minulosti, léčili rány lidstva olejem milosrdné lásky.“

Zároveň je nezbytná modlitba za zraněné vzájemné vztahy, abychom dospěli k »potřebnému očištění historické paměti« (Ut unum sint, 2), citoval František sv. Jana Pavla II. Kéž na nás sestoupí Duch zmrtvýchvstalého Krista a daruje nám »pokojný, jasný a pravdivý pohled, schopný probudit v každém z nás novou ochotu« (tamtéž) k nezatíženému pojímání reality, loučil se papež s představiteli řecké pravoslavné církve.

V samém závěru setkání na athénském pravoslavném arcibiskupství a po předání darů papež František napsal do Knihy cti: „Přišel jsem v lásce a úctě jako poutník a bratr v Kristu. Myslím na naše společné apoštolské kořeny a modlím se k Duchu svatému, aby nám pomáhal ubírat se společně jeho cestami.“

(jag)