Papež na setkání Víra a věda: Važme si člověka, stvoření a Stvořitele
"Všechno souvisí se vším, všechno na světě je úzce propojeno": věda a víra, člověk a stvoření. Proto je nutné přijmout chování a jednání založené na "vzájemné závislosti" a "spoluodpovědnosti" a především na vzájemném respektu, abychom dokázali čelit zárodkům konfliktu, které se projevují chamtivostí lhostejností, nevědomostí, strachem a násilím.
V den prvního výročí encykliky Fratelli tutti věnované lidskému bratrství se v Aule požehnání sešli vědci, odborníci a náboženští představitelé, včetně vrchního imáma univerzity Al Azhar Ahmada Al Tajíba a konstantinopolského patriarchy Bartoloměje I. Setkání bylo koncipováno jako svého druhu předehra k výroční konferenci OSN o klimatu, naplánované ve dnech 31. října až 12. listopadu ve skotském Glasgow, na kterém přislíbil účast rovněž papež.
Za doprovodu hudby, okamžiků meditace a krátkých výpovědí v různých jazycích podepsali všichni přítomní společnou výzvu, v níž mimo jiné představili různé vzdělávací a výchovné programy směřující k péči o společný domov. Papež následně předal závěrečný společný dokument předsedovi Cop26 Alokovi Sharmovi a italskému ministru zahraničí Luigimu Di Maiovi a připojil k němu tři stránky svého projevu
Papežův projev: Sdílení, láska a úcta
V předané promluvě papež připomíná, že "dnešní setkání, které spojuje tolik kultur a spiritualit v duchu bratrství, chce posílit vědomí, že jsme členy jediné lidské rodiny: každý máme svou víru a duchovní tradici, ale neexistují žádné kulturní, politické nebo sociální hranice či bariéry, které by nás mohly izolovat".
František pak uvádí tři klíčové pojmy, které slouží k zamyšlení nad touto vzájemnou spoluprací, totiž vědomí vzájemné závislosti a sdílení, pobídku vedenou láskou a povolání ke vzájemné úctě. Papež vychází z konceptu "božské harmonie" přítomné ve světě přírody, která ukazuje, že "žádný tvor si nevystačí sám se sebou; každý existuje pouze v závislosti na ostatních, aby se vzájemně doplňovali a sloužili jeden druhému".
František opakoval myšlenku, která jako leitmotiv doprovázela měsíce pandemie. "Nemůžeme jednat sami". Papež zdůraznil, že "závazek každého člověka pečovat o druhé a o životní prostředí je zásadní": je to závazek, který vede ke změně směru a který musí být živen také vírou a spiritualitou"; závazek, který musí být neustále poháněm hybatelem, jímž je láska. "Láska vycházející z hloubi srdce vytváří vzájemnost a rozšiřuje existenci, neboť nutí člověka vycházet ze sebe směrem k druhému”, říká papež a podotýká, že tato hybná síla lásky není uvedena do pohybu jednou provždy, ale musí být oživována den za dnem. “Láska je zrcadlem intenzivně prožívaného duchovního života. Láska, která se rozšiřuje na všechny, přesahuje kulturní, politické a sociální hranice; láska, která integruje, a to také a především se zřetelem k dobru těch nejmenších, neboť jsou to často právě oni, kdo nás učí překonávat bariéry sobectví a bořit zdi ega.”
Zárodky konfliktu
Papež František mluví o úkolu čelit kultuře odpisu. Totiž takové kultuře, která klíčí z předpokladů označených ve Společná výzvě jako zárodky konfliktu: chamtivost, lhostejnost, nevědomost, strach, nespravedlnost, nejistota a násilí. Stejné zárodky konfliktů způsobují rovněž "vážné rány” životnímu prostředí a jejich důsledkem je – jak poukazuje papež František - rozšiřování pouští, znečištění a ztráta biologické rozmanitosti. Jsou to rány, které, jak zdůrazňuje s odkazem na encykliku Benedikta XVI. Caritatis in veritate vedou k "rozbití onoho spojenectví mezi člověkem a životním prostředím, které musí odrážet tvůrčí lásku Boha, od něhož pocházíme a k němuž směřujeme".
Úcta ke stvoření, bližnímu a Bohu
Papež poukázal na "příklad a čin" na jedné straně a "výchovu" na straně druhé jako na dva "plány", jak se vyrovnat s touto výzvou, která má přináší naději, protože je zároveň zřejmé, že lidstvo nikdy nemělo tolik prostředků k dosažení tohoto cíle jako dnes. V tomto kontextu papež připomněl povolání k respektu: “Úcta ke stvoření, úcta k bližnímu, úcta k sobě samému a úcta ke Stvořiteli. Ale také vzájemný respekt mezi vírou a vědou, aby se mezi nimi navázal dialog zaměřený na péči o přírodu, obranu chudých, budování sítě respektu a bratrství.”
Úcta, zdůraznil papež, "není pouhým abstraktním a pasivním uznáním druhého", ale "empatickým a aktivním" jednáním, jehož cílem je "chtít poznat druhého a vstoupit s ním do dialogu, abychom společně kráčeli po této společné cestě". A tato cesta povede také na Konferenci COP26 v Glasgow, která - jak papež uzavírá - je naléhavě volána k tomu, aby nabídla účinnou odpověď na bezprecedentní ekologickou krizi a krizi hodnot, v níž žijeme, a nabídla tak konkrétní naději budoucím generacím.
(job)
