Papež vyzval katechety ke svobodě a tvořivosti

V úvodu své promluvy papež ocenil tuto iniciativu, která mapuje přijetí nového Katechetického direktoria, zveřejněného loni v červnu, a vyslovil naději na její budoucí širší záběr, aby se výuka katechismu obohacovala o zkušenosti místních církví všech světadílů. Poté připomenul právě zakončenou apoštolskou cestu a její první zastávku na eucharistickém kongresu v Budapešti:

„Byla to příhodná příležitost k prověření toho, jak veliké úsilí vložené do katecheze může nabýt účinnosti v evangelizačním díle, pokud trvale upírá zrak na eucharistické tajemství. Nelze zapomenout, že přednostním místem katecheze je právě eucharistická celebrace, kde se bratři a sestry shledávají, aby společně odkrývali nejrůznější způsoby Božího přebývání v jejich životech“.

Když Ježíš vysílá učedníky, aby připravili velikonoční večeři, vyzývá je, aby „šli do města“ (Mt 26, 17). Tento detail – v souvislosti s katechetickou službou, vysvětluje katechezi, která připravuje na slavení vrcholných tajemství víry, jako setkávání s lidmi, kteří jsou ve městech zahlceni svými každodenními povinnostmi, pokračoval František.

„Katecheze, jak zdůrazňuje nové Direktorium, není abstraktní sdílení teoretických poznatků, které je třeba znát nazpaměť jako matematické vzorečky či chemické názvosloví. Je to spíše mystagogická zkušenost těch, kteří se učí setkávat s bratry v místech, kde žijí a pracují, protože se sami nejdříve setkali s Kristem, který je povolal, aby se stali misionářskými učedníky. Máme trvat na tom, aby jádrem katecheze byla tato skutečnost: Zmrtvýchvstalý Ježíš tě miluje a nikdy tě neopustí! Tuto zprávu, která stojí na samém počátku, nemáme v různých fázích katechetické výuky jen unaveně a jednotvárně opakovat“.

Z toho důvodu, vyzdvihl papež František, jsem zavedl službu laického katechety, který vstupuje do služeb křesťanského společenství, aby podporoval prohlubování víry v konkrétním životě:

„ Katecheté jsou lidé, kteří neúnavně hlásají evangelium milosrdenství. Lidé, kteří jsou schopni utvářet nezbytné přijetí a blízkost, jež umožňují lépe docenit Boží slovo a slavit eucharistické tajemství tím, že nabízejí plody dobrých skutků“.

V závěru se papež František opětovně vrátil k právě zakončené apoštolské cestě a k promluvě v bratislavské katedrále, v níž upozornil na tvořivost sv. Cyrila a Metoděje, kteří hledali nové jazyky k předávání evangelia a inkulturaci víry. Něco takového vyžaduje hluboké, nikoli povrchní naslouchání kulturám a dějinám různých národů, podotkl papež.

„A opakuji zde otázku: není snad toto nejnaléhavější úkol církve mezi evropskými národy? Významná křesťanská tradice tohoto světadílu se nesmí stát historickým nálezem, jinak již nelze hovořit o tradici. Tradice je buď živá, anebo neexistuje. A katecheze je tradiční, ovšem živá, od srdce k srdci, od mysli k mysli a od života k životu. Projevujte tedy horlivost a tvořivost, podněcovanou Duchem svatým. Obávám se katechetů, kteří mají konfenkční tvář a postoje, aniž by je oslovilo okolní prostředí. Katecheta je buď svobodný, anebo to není katecheta. Zamyslete se nad tím.“

Povzbuzoval papež zodpovědné za evropskou katechezi, jejichž prostřednictvím nakonec předal pozdravy katechetům a katechetkám v místních církvích. A doplnil také osobní vzpomínku na dvě své učitelky náboženství a jednu řeholnici, které ho připravovaly k prvnímu svatému přijímání. Jak řekl, udržoval s nimi celoživotní vztah také později jako kněz i biskup a doprovodil je až do jejich skonu.

(jag)