Hledejte

Vatican News

Papež: Co to znamená kráčet za Ježíšem?

Homilie papeže Františka při bohoslužbě k zakončení 52. Mezinárodního eucharistického kongresu v Budapešti.

U Cesareje Filipovy se Ježíš ptá učedníků: "Ale za koho mě pokládáte vy?" (Mk 8,29). Tato otázka staví učedníky do rozpaků a představuje zlomový bod na jejich cestě s Mistrem. Ježíše dobře znali, už nebyli začátečníci: znali ho, byli svědky mnoha zázraků, jeho učení na ně udělalo dojem, následovali ho všude, kam šel. Přesto ještě nemysleli jako On. Chyběl rozhodující krok od obdivu k Ježíši k jeho napodobování. I dnes se nás Pán, upíraje svůj pohled na každého z nás, osobně ptá: "Ale kým jsem já pro tebe?". Kdo jsem pro vás? Je to otázka, která se obrací na každého z nás a nežádá pouze přesnou odpověď z katechismu, ale osobní odpověď, odpověď životem.

Z této odpovědi vychází obnova učednictví. Probíhá ve třech krocích, které učedníci udělali a které můžeme udělat i my: prvním je hlásání Ježíše, druhým je rozlišování s Ježíšem a třetím je chůze za Ježíšem.

1. Hlásání Ježíše. Na otázku: "Ale za koho mě pokládáte vy?" Petr jako zástupce celé skupiny odpověděl: "Ty jsi Kristus." Petr vše řekne několika slovy, odpověď je správná, ale překvapivě po tomto poznání Ježíš nařizuje "přísně o něm s nikým nemluvit" (v. 30). Ptáme se, proč tak drastický zákaz? Z jednoho konkrétního důvodu: říci, že Ježíš je Kristus, Mesiáš, je sice přesné, ale neúplné. Vždy existuje riziko, že bude vyhlášeno falešné mesiášství podle lidí, a ne podle Boha. Od tohoto okamžiku tedy Ježíš začíná zjevovat svou identitu, svou velikonoční identitu, kterou nacházíme v eucharistii. Vysvětluje, že jeho poslání mělo vyvrcholit, ano, ve slávě vzkříšení, ale projít ponížením na kříži. Jinými slovy, uskutečňovalo by se podle Boží moudrosti, "která," říká svatý Pavel, "není z tohoto věku ani od vládců tohoto světa" (1 Kor 2,6). Ježíš mlčí o své mesiášské identitě, ale ne o kříži, který ho čeká. Naopak - poznamenává evangelista - Ježíš začíná "otevřeně učit" (Mk 8,32), že "Syn člověka musí velmi trpět, být zavržen staršími, velekněžími a zákoníky, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých" (v. 31).

Tváří v tvář tomuto Ježíšovu šokujícímu oznámení můžeme i my žasnout. I my bychom chtěli mocného mesiáše místo ukřižovaného služebníka. Eucharistie stojí před námi, aby nám připomínala, kdo je Bůh. Nečiní tak slovy, ale konkrétně, ukazuje nám Boha jako rozlámaný chléb, jako ukřižovanou a darovanou Lásku. Můžeme přidat spoustu obřadů, ale Pán zůstává v jednoduchosti Chleba, který se nechává lámat, rozdávat a jíst. Je tu, aby nás zachránil, a aby nás zachránil, stává se služebníkem; aby nám dal život, umírá. Je dobré, abychom se nechali ohromit Ježíšovým oznámením. A zde se otevírá toto hlásání Ježíše, otevírá se druhý krok.

2. Rozlišování s Ježíšem. Tváří v tvář Pánovu oznámení je Petrova reakce typicky lidská: když se objeví kříž, vyhlídka na bolest, člověk se vzbouří. A Petr, poté co vyznal Ježíšovu mesiášskou povahu, je pohoršen Mistrovými slovy a snaží se ho odradit od další cesty. Kříž není nikdy v módě, drazí bratři a sestry, kříž není nikdy v módě: dnes stejně jako v minulosti. Uzdravuje však naše nitro. Právě před Ukřižovaným prožíváme blahodárný vnitřní boj, hořký konflikt mezi "smýšlením podle Boha" a "smýšlením podle lidí". Na jedné straně je tu Boží logika, která je logikou pokorné lásky. Boží cesta se vyhýbá veškerému vnucování, okázalosti a triumfalismu a vždy směřuje k dobru druhých, a to až k sebeobětování. Na druhé straně je tu "myšlení podle lidí". Je to logika světa, světskost, upnutá na čest a privilegia, zaměřená na prestiž a úspěch, kde záleží na významu a síle, na to, co přitahuje pozornost většiny a umí se prosadit před ostatními.

Oslepen touto perspektivou si Petr vezme Ježíše stranou a začne mu domlouvat (srov. v. 32). Předtím ho vyznal, teď ho kárá. Může se nám také stát, že Pána odložíme "stranou", že ho zastrčíme do kouta svého srdce, že se budeme nadále považovat za nábožné a dobré a půjdeme si svou vlastní cestou, aniž bychom se nechali ovládnout Ježíšovou logikou. A v tom je pravda: On nás v tomto vnitřním zápase doprovází, protože chce, abychom si stejně jako apoštolové vybrali jeho stranu. Existuje Boží strana a strana světa. Rozdíl není mezi věřícími a nevěřícími. Zásadní rozdíl je mezi pravým Bohem a bohem našeho ega. Jak vzdálený je ten, který v tichosti vládne na kříži, od falešného boha, který by chtěl vládnout silou a umlčet naše nepřátele! Jak se liší Kristus, který se nabízí jen s láskou, od mocných a vítězných mesiášů, kterým svět lichotí! Ježíš námi otřásá, nespokojí se s prohlášeními víry, žádá nás, abychom očistili svou zbožnost před jeho křížem, před eucharistií. Je dobré, abychom byli v adoraci před eucharistií a rozjímali o křehkosti Boha. Věnujme čas adoraci, způsobu modlitby, na který příliš zapomínáme. Věnujme čas adoraci. Dovolme Ježíši, živému Chlebu, aby uzdravil naši uzavřenost a otevřel nás sdílení, aby nás uzdravil z naší strnulosti a uzavřenosti do sebe; osvoboďme se z ochromujícího otroctví obhajoby svého obrazu, inspirujme se k tomu, abychom ho následovali tam, kam nás chce vést on, ne kam chci já. A tak se dostáváme ke třetímu kroku.

3. Cesta za Ježíšem, ale také cesta s Ježíšem. "Z cesty, satane, jdi za mne" (v. 33). Takto Ježíš přivádí Petra zpět k sobě, a to srdečným a silným příkazem. Ale Pán, když něco přikazuje, je skutečně připraven to dát. A Petr přijímá milost udělat "krok zpět". Křesťanská cesta není honbou za úspěchem, ale začíná krokem zpět - pamatujte si to, křesťanská cesta začíná krokem zpět, osvobozující orientací ven, vymaněním se z pozice centra života. Tehdy Petr poznává, že středem není jeho Ježíš, ale pravý Ježíš. Stále bude padat, ale od odpuštění k odpuštění bude stále lépe poznávat Boží tvář. A od neplodného obdivu ke Kristu přejde ke konkrétnímu napodobování Krista.

Co to znamená kráčet za Ježíšem? Znamená to jít v životě kupředu se stejnou důvěrou jako on, totiž že jsme milované Boží děti. Znamená to jít stejným způsobem jako Mistr, který přišel, aby sloužil, a ne aby si nechal sloužit (srov. Mk 10,45). Kráčet za Ježíšem znamená každý den směřovat své kroky k bratrovi nebo sestře. K tomu nás vybízí eucharistie: cítit se jako jedno tělo, lámat se pro druhé. Drazí bratři a sestry, dovolme, aby nás setkání s Ježíšem v eucharistii proměnilo, jako proměnilo velké a odvážné světce, které uctíváte, mám na mysli svatého Štěpána a svatou Alžbětu. Stejně jako oni se nespokojme s málem, nespokojme se s vírou, která žije z rituálů a opakování, ale otevřeme se skandální novosti ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Boha, Chleba zlomeného, aby dal světu život. Budeme se radovat a budeme přinášet radost.

Tento Mezinárodní eucharistický kongres je místem na cestě, ale ať je především místem na začátku cesty. Protože cesta za Ježíšem nás vybízí, abychom se dívali dopředu, abychom vítali zlomový bod milosti, abychom v sobě každý den oživovali otázku, kterou stejně jako v Cesareji Filipově Pán adresuje každému z nás, svým učedníkům: Ale ty, ty, za koho mě pokládáš?

 

Přeložil Petr Vacík

12. září 2021, 13:16