Pamatuji na utrpení Syřanů a Libanonců, píše papež novému arménskému patriarchovi

Arménský katolický lid očekával svého nového pastýře, který jej má poznávat, oslovit jménem a vést skrze silné i laskavé slovo evangelia, píše František a poukazuje na utrpení v Sýrii a Libanonu, kde působí arménská církev, ale také na pandemii, která stále ovlivňuje život v různých částech světa. „Všichni lidé dobré vůle, zvláště křesťané, jsou povoláni k tomu, aby byli sousedy a bratry a překonávali lhostejnost a osamělost. I v dějinných potopách a v pouštích našeho věku můžeme a musíme kráčet vstříc Ukřižovanému, který vstal z mrtvých“.

Papež František nezapomíná ani na bohatství a bolest arménského národa, „přeborníka v utrpení“, který během sedmnácti století svých křesťanských dějin prošel mnoha zkouškami. Tento lid  ovšem  neustále vzkvétal a přinášet plody „díky svatosti a moudrosti svých světců a mučedníků, kultuře svých lékařů a myslitelů, umění, které umí vytesat do skály znamení kříže jako strom života, svědectví o vítězství víry nad každou nepříznivou silou ve světě“. V závěru papež František vybízí k uchování této tradice a paměti, při pohledu na příklad světců a zvláště pak sv. Řehoře z Nareku, kterého sám prohlásil za učitele církve. „Ať nám především ukáží cestu autentického bratrství a ekumenického dialogu s bratry arménské apoštolské církve“.

(jag)