Hledejte

Vatican News
František čte l'Osservatore Romano. František čte l'Osservatore Romano. 

Papežovy stranické noviny

V dosud nezveřejněném rozhovoru papež František hovoří o svých "stranických novinách" L'Osservatore Romano

Noviny "z ulice", to znamená "noviny, které umí vyjít ven, do ulic, aby viděly historii, dotýkaly se historie a přemýšlely o ní". Takto vidí papež František L'Osservatore Romano, své noviny, "stranické noviny", jak je rád nazývá. Řekl to v rozhovoru s režisérem Francescem Zippelem, který natáčí dokumentární film věnovaný 160 letům novin Svatého stolce. Přinášíme vám slova papeže Františka z tohoto dosud nedokončeného filmu.

Vím, že ten výraz je trochu dvojsmyslný, ale já L'Osservatore Romano rád nazývám " stranickými novinami". Čtu ho každý den, a když nevychází v neděli, o něco přijdu. Nejen dnes. Dokonce i v Argentině jsem četl španělské týdenní vydání, protože vím, že je to spojení se Svatým stolcem, s magisteriem a se životem církve, s dějinami církve.

Nebezpečí představuje sterilní laboratorní prostředí. Noviny, aby byly aktuální, nemohou být laboratorními novinami, jaksi pouze novinami myšlenek. Musí to být takříkajíc "pouliční" noviny, ale v obrazném smyslu: noviny, které umí vyjít ven, do ulic, aby viděly historii, dotýkaly se jí a přemýšlely o ní. O té z dneška, o té ze včerejška. Například vydání věnované Dni památky obětí holokaustu bylo katechezí, skutečnou katechezí pro dnešní mladé lidi: aby viděli, co se tehdy stalo a co se může stát dnes. Je to tedy živý žurnál, který nám pomáhá, a proto nemůže být laboratoří nebo psacím stolem. Musí být na cestě, přijímat život a život se přijímá tak, jak přichází, ne tak, jak bych chtěl, aby přišel.

Pavel VI. řekl, že L'Osservatore Romano není jen informační deník, ale je to deník formační, a to je pravda. Vraťme se k vydání, které vyšlo ke Dni památky obětí holocaustu: lidé, kteří tuto zprávu o paměti čtou, jsou vzděláváni, protože jim dáváme prvky vzpomínek, paměti a historii, aby se tímto klíčem dívali na svět. Takže ano, vzdělávací noviny. I pro mě bylo dobré si to číslo přečíst, některým věcem jsem předtím tolik nerozuměl a teď už to chápu. Noviny, které formují.

Noviny, které mají kromě evangelizační funkce také velmi důležitý diplomatický rozměr. Především v souvislosti s šířením papežského magisteria. Mám na mysli Pia XII., který mluvil o všech možných tématech, jeho magisterium bylo velmi bohaté. Učil a vyučoval doktrínu prostřednictvím listu L'Osservatore Romano. Myslím na Pia XII., protože si myslím, že v tomto byl revoluční: jeho magisterium šířila církev prostřednictvím L'Osservatore Romano. Papež, který se setkával s každým a každý k němu přicházel a mluvil s ním, umělci, intelektuálové, porodní báby... a šířil vše prostřednictvím L'Osservatore a Vatikánského rozhlasu, ale bylo snazší najít toto magisterium v novinách, které jsou nástrojem, jenž zůstává.

V Argentině vycházelo týdně španělsky psané vydání, shrnutí. Přečetl jsem to celé, od začátku do konce. Protože jsem to potřeboval pochopit. Nyní už bohužel nevychází v papírové podobě. Musíme pracovat na tom, aby se L'Osservatore Romano dostalo ke všem a v jejich jazyce. Proto chci poděkovat lidem, kteří nám finančně pomáhají za jejich dary - dobrodincům a firmám, které nám pomáhají.

Čtu ho od začátku do konce, postupně. Pokud nemám nějaký zvláštní zájem. Nejdřív se podívám, ale většinou to přečtu od první do poslední stránky, a když to skončí, řeknu si "škoda, už to skončilo". Čtu si ho v noci.

Jaký bude L'Osservatore Romano za dvě stě let? Nepřemýšlel jsem o tom, nepoložil jsem si tuto otázku. Doufám však, že bude vždy aktuální.

 

(OR/NVS - vac)

3. července 2021, 10:15