Papež František k minoritům: Dávejte trpícím pocítit svou přítomnost jako menších bratří
Kritická zkušenost pandemie nás na jedné straně vede k pochopení nakolik je náš pozemský život cestou, po níž putujeme jako poutníci a cizinci, na druhé straně je ale také příležitostí k intenzívnějšímu vztahu ke Kristu a bratřím. „Myslím na vaše společenství, povolaná k tomu, aby byla pokornou a prorockou přítomností uprostřed Božího lidu a svědčila o bratrství a o prostém a radostném životě,“ píše František v úvodu svého poselství, datovaného 15. červencem.
Téma řádné generální kapituly františkánů čerpá inspiraci z listu Efesanům „Vstaň… a Kristus tě osvítí“ (srov. Ef 5,14) Tento verš mluví o vzkříšení a zasazuje nás do velikonoční dynamiky, neboť není obnovy a není budoucnosti než v Kristu zmrtvýchvstalém, dodává papež a připomíná, že obnovení vize, které si kapitola minoritů klade za úkol, souzní s prožitkem mladého Františka z Assisi. Jak totiž napsal ve svém Testamentu, na počátku jeho obrázení stálo setkání s malomocnými. (Test 1-4). Svatý otec minoritům připomíná, že obnovení františkánské vize musí vyjít z nového pohledu na ubohého bratra, z pohledu, který v něm zahlédne znamení Boží přítomnosti.
Právě z konkrétního setkání s bližním může vzejít nová energie a nový pohled do budoucna, který má původ v Duchu svatém, zdůrazňuje František. „Chci vás povzbudit, abyste vycházeli vstříc mužům a ženám, kteří trpí na duši a na těle, abyste jim nabídli svou pokornou a bratrskou přítomnost, bez velkých proslovů, tak aby mohli pocítit vaši blízkost jako menších bratří,“ pokračuje. Klade minoritům na srdce také péči o stvoření, zraněné ničením, jež slouží k obohacení nemnoha a uvrhuje do bídy mnohé. Povzbuzuje ke stavění mostů dialogu a přátelství, k přinášení pokoje a smíření. „Vybízejte k obrácení srdce ty, kdo rozsévají nenávist, rozdělení a násilí a jejich obětem nabízejte naději, která povstává z pravdy, spravedlnosti a odpuštění,“ píše papež.
Na závěr přeje účastníkům generální kapituly minoritů, aby nepodléhali úzkosti a strachu v situaci, kdy se musejí vyrovnávat s početním úbytkem a stárnutím. Máte nedozírně bohaté duchovní dědictví, zakořeněné v evangelním životě, modlitbě, bratrství, chudobě, umenšování a putování, připomíná papež a odkazuje františkány, aby po vzoru svého zakladatele zůstávali nablízku chudým, obětem novodobého otrokářštví a těm, které dnešní svět odmítá. A připojuje přání: Kéž vám Dobrý Pán dopřeje „prostý a bratrský život a vede vás po cestách světa, abyste ve víře a naději zasévali zrno Radostné zprávy“.
(job)
