Papež: Chudí jsou Kristovou svátostí
Jak papež František v úvodu podotýká, gesto oné ženy vyvolává dvojí reakci – jednak pohoršení, neboť cena oleje, tedy tři sta denárů, odpovídala ročnímu platu. Není náhodou, že tvrdou kritiku na takové domnělé plýtvání pronesl Jidáš, ovšem nikoli z lásky k chudým. „To dokazuje“, píše František, „že kdo neuznává chudé, zrazuje Ježíšovo učení a nemůže být jeho učedníkem“. Druhý výklad ženina činu podává sám Ježíš, který v něm spatřuje předznamenání blížící se smrti a pomazání svého mrtvého těla. Připomíná svým spolustolovníkům, že „On je tím nejchudším, neboť zastupuje všechny chudé“. A zároveň vyzvihuje vnímavost ženy, která jako jediná pochopila stav jeho duše.
Z této „silné empatie mezi Ježíšem a onou ženou“ papež rozvíjí úvahu o nerozlučném svazku mezi Ježíšem, chudými a hlásáním evangelia. „Veškeré Ježíšovo konání potvrzuje, že chudoba nepramení z osudovosti, nýbrž je konkrétním znamením Boží přítomnosti mezi námi. Boha nelze nalézt tehdy a tam, kde chceme, ale rozpoznáváme ho v životě chudých lidí, jejich utrpení a nedostatku. (...) Chudí nám hlásají evangelium, které jim bylo jako prvním zvěstováno“, zdůrazňuje římský biskup.
„Ježíš nejenom stojí na straně chudých, nýbrž sdílí s nimi jejich osud, což je velice zásadní ponaučení pro učedníky každé doby“, pokračuje papež a namísto dobročinných gest, která mohou ponižovat, doporučuje sdílení, vedoucí k bratrství. „Almužna je příležitostná, zatímco sdílení trvalé. (...) Když chtějí věřící osobně potkat Ježíše a dotknout se ho rukou, vědí, kam se obrátit. Chudí jsou Kristovou svátostí, ztělesňují ho a odkazují k němu“. Z mnoha svědců, kteří s chudými lidmi sdíleli život, papež jmenuje sv. Damiána de Veuster, otce malomocných, a označuje jeho svědectví za velice aktuální v dnešních pandemických dnech.
Sdílení s chudými ovšem vyžaduje konverzi a změnu mentality, vysvětluje František. Chudé lidi totiž leckdy považujeme za oddělenou kategorii, jíž přísluší patřičné charitativní služby. Ježíšovo ztotožnění s chudými naléhá rovněž na naši účast, která spočívá v přijetí životního stylu, odpovídajícího Božímu království, které hlásáme. „Pokud se neoprostíme od pomíjivého bohatství, světské moci a chvástání, nebudeme nikdy schopni vydat život z lásky, navzdory mnoha dobrým předsevzetím“.
V další části poselství se papež věnuje rozboru příčin chudoby, kterou nenahlíží jako okolnost, za niž nesou odpovědnost chudí, byť jim to stávající ekonomický systém přičítá. Za vznikem mnoha nových forem chudoby podle Františka stojí převládající individualistický a egoistický životní styl, nelidské podmínky neetického trhu, mravní a sociální neuspořádanost, bezskrupulózní ekonomické a finanční činitelé. Již beztak nejistou situaci chudých lidí v loňském roce umocnila pandemie, k jejímuž nestrannému a světovému řešení papež vyzývá, zejména s ohledem na šířící se nezaměstnanost.
V závěru papež apeluje na světové vlády a instituce, aby si osvojily zodpovědný přístup k chudobě a budovaly svět založený na spravedlnosti: „Pokud jsou chudí lidé vyhoštěni na okraj, jako by byli vinni svou chudobou, vystavuje to krizi samotné pojetí demokracie a jakákoli sociální politika selhává“, varuje František a dodává: „Chudoba není nějaká abstraktní představa a chudí nejsou výplodem fantazie, jejich masivní přítomnost ve společnosti naopak vyžaduje řešení, plynoucí z tvořivého plánování“.
Papeži Františkovi záleží na tom, aby se Světový den chudých, který letos dospívá do pátého ročníku, stále více ujímal též v místních církvích. „Jak evangelní by bylo, kdybychom ve vší pravdě mohli říci: také my jsme chudí. Jedině tak totiž chudé skutečně uznáme, učiníme je součástí svého života a nástrojem spásy“, uzavírá římský biskup poselství ke Světovému dni chudých.
(jag)
