Papež přijal delegaci Italské basketbalové federace

Jak papež podotkl, církev vždy pěstovala vztah ke sportu za vědomí, že oba – byť různými způsoby – přispívají k všestrannému lidskému růstu i rozvoji společnosti.

Papež František poté poukázal na několik důležitých prvků sportovní činnosti:

„První je týmová práce. Existují sporty, které se nazývají individuální, nicméně sport vždy pomáhá lidem k navázání vzájemných kontaktů a vztahů. Lidé, kteří se mezi sebou neznají a pocházejí z různých prostředí, se spojují a zápasí za společný cíl. V tomto smyslu je sport lékem na individualismus naší společnosti. Díky svému sportovnímu úsilí si tak uvědomujete hodnotu bratrství, která je rovněž jádrem evangelia“.

Papež František se pak zaměřil na druhý aspekt, kterým je herní a sportovní disciplína. Tato vnitřní i vnější kázeň má vysokou výchovnou a formační hodnotu, zejména pro děti a mládež.

„Pomáhá jim to pochopit, nakolik je důležité – a promiňte, že cituji svatého Ignáce z Loyoly – vnášet do života řád, uspořádat si život. Kázeň nemá vést k rigiditě, ale přimět nás k odpovědnosti

za sebe, za věci, které nám byly svěřeny, za druhé, za život všeobecně. Také duchovní život se nemůže řídit pouze emocemi a nelze jej prožívat v kolísavých fázích, vyžaduje vnitřní kázeň učiněnou z věrnosti, vytrvalosti, každodenní modlitby. Bez trvalého vnitřního tréninku hrozí, že víra vyhasne“.

V závěru papež upozornil na schopnost prohrávat – jak řekl, zralé a důstojné přijetí porážky je příležitostí k osobnímu růstu, a stává se tak pravým vyznamenáním a lidským vítězstvím.

(jag)