Papež František vysvětí devět kněží pro římskou diecézi
Šest bohoslovců přichází z Papežského vyššího římského semináře, dva z diecézní koleje Redemptoris Mater a jeden ze semináře P. Marie Božské Lásky (Madonna del Divino Amore). Bohoslužba, při níž vkládáním rukou papeže Františka obdrží svátost kněžství, začne v 9 hodin při oltáři nad hrobem apoštola Petra ve Vatikánské bazilice.
Římský vikariát představuje bohoslovce v osvěživé črtě, naznačující zlomové okamžiky v jejich rozhodování pro cestu za Kristem. Georg Marius Bogdan pochází z Rumunska. Vypráví, že fascinaci kněžstvím získal už v 9 letech při četbě životopisu dona Bosca. Příklad zakladatele salesiánů sehrál důležitou roli také v příběhu Salvatora Marca Montoneho. „Narodil jsem se na Velký pátek v roce 1989 a když mě o měsíc později křtili, došly křestní roušky a položili na mě kněžskou štolu,“ říká tento třiadvacetiletý rodák z italské Kalábrie. Jasný Boží hlas však zazněl v jeho srdci v době jeho univerzitních studií v Římě, při noční adoraci v kostele sv. Jana Bosca. Během seminárních studií se aktivně zapojil také do práce římské charity, což považuje za integrální součástí svého kněžského povolání.
Do charitativní práce byl od mládí zapojen také další kandidát kněžství, Diego Armando Barrera Parra z Kolumbie. „Po skončení gymnázia jsem nastoupil jako dobrovolník ke službě ve vězení pro nezletilé a v nadaci pro drogově závislé. Tam se zrodila touha pomáhat a sloužit bližním po celý život,“ vypráví.
Nejmladším z devíti jáhnů je šestadvacetiletý Manuel Secci z Říma, kterého inspiroval „smysl pro společenství a krásné prožitky“ z jeho domovské farnosti sv. Šimona a Tadeáše. Nejstarším je naopak třiačtyřicetiletý Salvatore Lucchesi ze Sicílie: „Svým životem vzdávám Bohu díky za milosrdenství, s nímž se ke mně sklonil,“ nechal napsat ke svému povolání. Z jižní Itálie pochází také Giorgio de Iuri, který přijel do Říma studovat medicínu z Brindisi, tak trochu na útěku před svým povoláním, které pocítil již v době dospívání. „Ozvalo se však znovu hned v prvních letech tady v Římě, díky přijetí, jakého se mi dostalo ve farnosty sv. Gally. Prožil jsem, že Pán je tu a nic nežádá. V tom spočívá milost, v nezištné Pánově lásce,“ dodává.
Mateus Enrique Ataide da Cruz se narodil v Brazilii. „V patnácti letech jsem si začal přivydělávat jako pomocník jednoho starého pána. V pracovní smlouvě bylo připsáno, že se s ním mám každý den modlit růženec. To, co se mi zpočátku zdálo jako vnucování, se pro mne stalo životní nutností,“ vypráví devětadvacetiletý Brazilec.
Riccardo Cendamo již dovršil čtyřicítku. Jeho prvním životním snem bylo stát se režisérem a skutečně jím také několik let byl. Pak ale pochopil, že jeho cesta má vést jinudy. „Když se dnes dívám zpátky, uvědomuji si, že kněžské povolání tu bylo od počátku, jako láska, která musí dozrát.“
A konečně Samuel Piermarini, nejmladší ze čtyř bratří a syn našeho italského kolegy z Vatikánského rozhlasu. Vypráví o svém nadšení pro fotbal. „Hrál jsem na vysoké úrovni a AS Řím mě přizvalo na svou náborovou akci – vzpomíná s úsměvem. Na konci tréniku si mě zavolal Stramaccioni a říká: „Tak Piermarini, můžeš to u nás podepsat!“ Já jsem ale řekl, že se na to necítím.“ Následoval vstup do semináře Redemptoris Mater, vedeného neokatechumátním hnutím. A tuto neděli kněžské svěcení.
(job)
