Hledejte

Vatican News
Ilustrační foto Ilustrační foto 

Papež: Je pandemické ticho prázdné nebo je nasloucháním?

Jazyk hudby zná hodnotu ticha a naslouchání, jež je zároveň předpokladem každého dialogu, zdůraznil papež František ve videoposelství pro účastníky čtvrtého Mezinárodního sympózia o hudbě.

Akce pořádaná Papežskou radou pro kulturu na téma “Církev a hudba: texty a kontexty” probíhá dnes a zítra virtuální formou. Je ticho krize, která poznamenala svět zasažený virem prázdným prostorem nebo prostorem naslouchání, ptá se papež účastníků sympózia, na němž participuje také  Papežský institut pro posvátnou hudbu a Papežský liturgický institut sv. Anselma.

Svatý otec citoval proroka Izaiáše: “Zpívejte Hospodinu píseň novou! Ať zní jeho chvála ze všech končin země” (42,10) a pokračoval sondou do dějin hudby:  Bible jak známo inspirovala bezpočet hudebních výtvorů, mezi něž patří základní kapitoly dějin hudby: připomeňme gregoriánský chorál, Palestrinu či Bacha…; inspirovala nejrozličnější hudební skladby na pěti kontinentech a rovněž řada současných autorů se poměřuje s posvátnými texty. Mnoho církevních komunit v posledních desetiletích dokázalo interpretovat tyto texty jak s využitím nových hudebních forem, tak zhodnocováním odkazu minulých dob. Hudební dědictví církve je totiž nadmíru různorodé a vedle liturgie může být využito pro koncertní provedení, ve škole, při katechezi nebo také v divadle.

S pochopením se pak papež obrátil k hudebníkům, kteří do skupiny profesí bezprostředně zasažených pandemickými restrikcemi: 

Víme však, že od počátku koronavirové pandemie byla činnost na hudebním poli silně redukována. Myslím na všechny ty, kdo tím byli zasaženi: hudebníky, jejichž životy a profese byly rozvráceny požadavkem distancování, na ty, kdo přišli o práci a sociální kontakty, na ty, kdo se museli v obtížných kontextech vyrovnávat s nezbytnými požadavky formace, vzdělání a společenského života. Mnozí vynaložili značné úsilí, aby mohli pokračovat v nabízení hudební služby s využitím nových kreativních postupů. Jde o nasazení, které má svou hodnotu nejen v rámci církve, ale také ve veřejném prostoru, pro celou “síť”, pro ty, kdo pracují v koncertních síních a na dalších místech, kde je hudba ve službě společenství.

Doufám, že také tento společenský aspekt života znovu povstane, že se vrátíme ke zpěvu a hraní a společně se budeme těšit z hudby a zpěvu. Miguel Cervantes v Donu Quichotovi napsal: “Donde hay música, no puede haber cosa mala” - “Kde je hudba, nemůže být nic zlého” (II. část, 34. kapitola, český překl. Václav Černý, Praha 1966, s. 526). Mnoho textů a skladeb skrze sílu hudby stimuluje osobní sebeuvědomění a podílí se na vytváření všeobecného bratrství.

Prorok Izaiáš ve stejném úryvku pokračuje: “Byl jsem příliš dlouho zticha. Mám dál mlčet? Přemáhat se” (42,14). - pokračoval papež František. 

Dobrý muzikant zná hodnotu ticha, hodnotu pomlky. Střídání zvuku a ticha je plodné a umožňuje naslouchání, které hraje zásadní roli v každém dialogu. Drazí hudebníci, naším společným úkolem je navzájem si naslouchat. V liturgii jsme vybízeni k naslouchání Božímu slovu. Slovo je naším “textem”, základním textem, a společenství naším kontextem. Slovo je pramenem smyslu, osvěcuje a vede cestu společenství. Víme, jak je důležité vyprávět příběh spásy řečí a jazyky, které jsou dobře srozumitelné. Také hudba může napomáhat biblickým textům k “promlouvání” v nových a různých kulturních kontextech, aby tak Boží slovo mohlo účinně dospět k myslím a srdcím.

Na svém setkání jste se rozhodli věnovat pozornost nejrůznějším hudebním formám, které vyjadřují různorodost kultur a místních komunit, každá má svůj vlastní ethos. Mám na mysli zejména domorodé civilizace, u nichž je přístup k hudbě doplňován o další taneční a slavnostní prvky. V tomto kontextu se mohou objevit narace, které lze zapojit do služeb evangelizace. Integrální zkušenost hudebního umění zahrnuje totiž také rozměr tělesnosti. V lidové tradici často nacházíme paralelu: „Když se mám dobře, dobře zpívám, a zpívám dobře, protože se mám dobře!“

Chtěl bych uzavřít otázkou, která se bezděčně nabízí v současné situaci, vyvolané pandemií: Je ticho, které prožíváme, prázdné nebo jde o stadium naslouchání? Dovolíme, aby po něm vytrysknul nový zpěv? Text a kontext, přítomné již v nové formě, ať nás pobízejí k novému společnému vykročení, aby „jednota srdcí byla prohloubena jednotou hlasů“ (instrukce Musicam sacram, 5). Hlasy, hudební nástroje a skladby ať nepřestávají v současném kontextu vyjadřovat harmonii Božího hlasu vedoucí k „symfonii“, totiž ke všeobecnému bratrství. Svěřuji vaše úsilí Bohu, aby ho podporoval a učinil plodným. A prosím vás všechny o modlitbu za mne.

(job)

 

4. února 2021, 20:18