Hledejte

Vatican News
Ilustrační foto Ilustrační foto  (Vatican Media)

Nové Motu proprio rozšiřuje služby lektora a akolyty na ženy

Papež František změnil paragraf Kanonického práva, který doposud stanovoval možnost pověření službou lektora a akolyty pouze pro muže. Nové znění kodifikuje široce rozšířenou praxi a potvrzuje možnost trvalého pověření těmito službami pro ženy.

Formou dvou dokumentů nesoucích datum včerejšího svátku Křtu Páně (10. ledna), apoštolského listu Motu proprio „Spiritus Domini“, a vysvětlujícího doprovodného listu zaslaného prefektovi Kongregace pro nauku víry, kardinálu Ladariovi, stanovuje papež František, že služby lektorátu a akolytátu jsou napříště otevřeny ženám. Je zřejmé, že ženy předčítající od pulpitu Boží slovo během bohoslužeb nebo jinak sloužící při oltáři nejsou novinkou. V mnoha komunitách po celém světě jde o praxi schválenou místními biskupy. Do této chvíle k tomu však chyběl všeobecný předpis a dělo se tak na zásadě vyjímky z ustanovení sv. Pavla VI, který v roce 1972 sice zrušil takzvaná nižší svěcení (ostiář, lektor, exorcista, akolyta), avšak vyhradil služby lektora a akolyty pro muže, protože je podle tradičního pojetí považoval za předstupně kněžského svěcení. Papež František nyní v souladu s rozlišováním na posledních biskupských synodách rozhodl o oficiálním potvrzení této přítomnosti žen u oltáře.

Nové znění kánonu 230

Motu proprio „Spiritus Domini“ upravuje znění prvního paragrafu 230. kánonu Kodexu kanonického práva, který v nové podobě vypouští specifikaci o mužích a zní takto: „Laici, kteří mají vlohy požadované podle rouhodnutí biskupské konference, mohou být předepsaným liturgickým obřadem natrvalo pověřeni službou lektora a akolyty; toto udělení služeb jim však nedává právo na vydržování nebo odměnu od církve.“ Dokument vstupuje v platnost dnešním dnem, zveřejněním v Osservatore Romano.

Věroučný rozvoj a rozlišení charismat

„Některá shromáždění Biskupské synody poukázala na nezbytnost prohloubit toto téma  po věroučné stránce, aby lépe odpovídalo povaze uvedených charismat a požadavkům doby a zároveň nabídlo příslušnou podporu evangelizační úloze náležející církevnímu společenství,“ píše papež v Motu proprio. „Na základě těchto doporučení jsme dospěli v posledních letech k věroučnému rozvoji, který ozřejmil, že určité církví ustanovené služby mají základ ve sdílené situaci pokřtěného a v královském kněžství obdrženém ve svátosti křtu. Tyto služby jsou zásadně odlišné od svátostného kněžství, které se získává ve svátosti kněžského svěcení,“ čteme v papežském dokumentu.

Spoluzodpovědnost laiků

Motu proprio doprovází list adresovaný prefektovi Kongregace pro nauku víry, kardinálu Luisovi Ladariovi, v němž František vysvětluje teologické důvody této volby. Papež píše, že „v rámci obnovy vyznačené II. vatikánským koncilem, dnes pociťujeme se stále větší naléhavostí potřebu znovu objevit spoluzodpovědnost všech pokřtěných v církvi a zejména pak poslání laiků“. S odkazem na závěrečný dokument Synody pro Amazonii poukazuje na skutečnost, že „pro celou církev, v nejrůznějších situacích, je naléhavě potřebné, aby se podporovaly a udělovaly služby mužům a ženám… Církev pokřtěných mužů a žen je třeba upevňovat skrze podporu služebnosti a především vědomí důstojnosti získané křtem.“

Podíl na křestním kněžství

Papež František v listu konstatuje, že „jasnější rozlišení mezi kompetencemi služeb, které jsou dnes nazývány „nesvátostné či laické“, a „svátostnými službami“ dovoluje uvolnit vyhrazenost prvně jmenovaných pouze pro muže. Jestliže v případě svátostné služby církev „nemá pravomoc udělit kněžské svěcení ženám“ (srov. sv. Jan Pavel II., Apoštolský list Ordinatio sacerdotalis, 22. května 1994), v případě nesvátostných služeb je to možné a dnes se jeví překonání této vyhrazenosti jako příhodné.“ Papež vysvětluje, že „nabídnutí možnosti přistoupit ke službě akolytátu a lektorátu laikům obou pohlaví, na základě jejich podílu na křestním kněžství umocní, rovněž skrze liturgický akt (pověření), uznání cenného přínosu, který již dlouho velmi mnoho laiků, včetně žen, životu a poslání církve nabízí.“ A papežský list uzavírá, že „rozhodnutí udílet také ženám tyto úřady, zahrnující určitou trvalost, veřejné uznání a pověření ze strany biskupa, činí efektivnější účast všech v církvi na díle evangelizace .“  

Opatření předchází podrobná teologická reflexe těchto služeb. Pokoncilní teologie znovu objevila významnost lektorátu a akolytátu nejen ve vztahu ke svátosnému kněžství, ale také a především ve vztahu ke kněžství křestnímu. Tyto služby jsou součástí dynamismu vzájemné spolupráce mezi těmito dvěma druhy kněžství a stále více se v nich projevuje jejich v pravém slova smyslu „laická“ povaha, navazující na uskutečňování kněžství, které se týká všech pokrtěných jako takových.

(job)

11. ledna 2021, 12:35