Hledejte

Vatican News
Nešpory v závěru Týdne modliteb za jednotu křesťanů Nešpory v závěru Týdne modliteb za jednotu křesťanů  (Vatican Media)

Modlitba přivádí k lásce, jinak je samolibým rituálem

Ekumenická bohoslužba druhých nešpor v římské bazilice sv. Pavla za hradbami dnes večer zakončila Týden modliteb za jednotu křesťanů. Kvůli zdravotní indispozici Svatého otce ji vedl kard. Kurt Koch, předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů. Čestné místo po jeho pravici a levici jako obvykle zaujali zástupci anglikánské a pravoslavné církve. Přítomni byli též představitelé dalších křesťanských církví a společenství, sídlících v Římě a Itálii. Účast věřících byla omezená v souladu s pandemickými opatřeními, avšak bohoslužbu v přímém přenosu vysílaly vatikánské sdělovací prostředky. Kardinál Kurt Koch přečetl homilii papeže Františka, která se inspiruje veršem z Janova evangelia, zvoleným za motto letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů: „Zůstaňte v mé lásce, a ponesete hojné ovoce“ (srov. Jan 15, 5-9). Přinášíme ji v plném znění.

»Zůstaňte v mé lásce« (Jan 15,9). Tento požadavek připojuje Ježíš k podobenství o vinném kmeni a ratolestech, posledním, které nám v evangeliích nabízí. Sám Pán je vinný kmen, »pravý « kmen (v.17), který se nezproneveřuje očekáváním, nýbrž zůstává v lásce věrný a nikdy neochabuje, navzdory našim hříchům a našim rozdělením. V tomto kmeni, kterým je On, jsou všichni pokřtění ratolestmi, což znamená, že pouze ve spojení s Ježíšem můžeme růst a přinášet plody. Dnes večer pozorujeme tuto nezbytnou jednotu, která má několik úrovní. Představíme-li si kmen vinné révy, pak můžeme tuto jednotu přirovnat ke třem soustředným kruhům.

První a nejvnitřnější kruh je zůstávání v Ježíši. Tady pro každého začíná cesta k jednotě. V překotné a komplikované současnosti je snadné ztratit nit a nechat se strhnout tisícerými směry. Mnozí v sobě zakoušejí rozštěpení, neschopnost nacházet oporu a stabilitu v proměnlivých životních okolnostech. Ježíš nám ukazuje, že tajemstvím této stability je zůstávání v Něm. V textu, který jsme slyšeli, se tento pojem opakuje sedmkrát (srov. Jan 15,4-7-9-10). Ježíš ví, že »bez něho nemůžeme dělat nic« (srov. v.5). Ukázal nám také, jak na to, a dal nám příklad, když odcházel denně do ústraní, aby se modlil. Potřebujeme modlitbu jako vodu k životu. Osobní modlitba, přebývání s Ježíšem, adorace – to je podstata zůstávání v Něm. Je to cesta, jak sdělit Ježíšovu srdci vše, co přebývá v tom našem: naděje i obavy, radosti i bolesti. Avšak soustředíme-li se na Ježíše, zakoušíme především Jeho lásku. Odtud naše existence čerpá život jako ratolest mízu z kmene. Toto je primární jednota, naše osobní integrita a dílo milosti, jíž se nám dostává zůstáváním v Ježíši.

Druhým kruhem je jednota s křesťany. Jsme ratolesti téhož kmene, jsme spojené nádoby, a dobro i zlo, které každý činí, dopadá na ostatní. V duchovním životě pak platí určitý „dynamický zákon“: tou měrou, v níž zůstáváme v Bohu, se sbližujeme s druhými, a v míře, kterou se sbližujeme s druhými, zůstáváme v Bohu. Znamená to, že modlíme-li se k Bohu v duchu a pravdě, rodí se potřeba prokazovat lásku druhým, a potom, »když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás« (1 Jan 4,12). Modlitba nemůže nepřivádět k lásce, jinak je samolibým rituálem. Setkání s Ježíšem se totiž nemůže obejít bez Jeho Těla, tvořeného mnoha údy, jimiž jsou všichni pokřtění. Je-li naše adorace opravdová, rosteme v lásce ke všem, kteří následují Ježíše, nezávisle na křesťanském společenství, ke kterému patří, neboť i když nejsou „naši“, jsou Jeho.

Nicméně zjišťujeme, že mít rád bratry není snadné, protože se ihned ukazují jejich vady a nedostatky, a na mysl se vracejí zranění z minulosti. Tady nám přichází na pomoc působení Otce, který jako zkušený rolník (srov. Jan 15,1) ví dobře, co dělat: »Každou ratolest na mně, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více« (Jan 15,2). Otec odřezává a čistí. Proč? Abychom totiž lásku prokazovali, potřebujeme být zbaveni všeho, co nás odvádí z cesty, zakřivuje do sebe a brání nám přinášet plody. Prosme tedy Otce, aby odříznul naše předsudky o druhých a různá světská lpění, jež překážejí plné jednotě všech Jeho dětí. Takto, očištěni v lásce, dokážeme klást na druhé místo pozemské zábrany i dobové překážky, které nás dnes odvádějí od evangelia.

Třetím a nejširším kruhem jednoty je celé lidstvo. Můžeme v této souvislosti přemýšlet o působení Ducha svatého. V kmeni, jímž je Kristus, je mízou, proudící do všech částí. Duch vane, kam chce, a odevšad přivádí k jednotě. Vede nás, abychom měli rádi nejenom ty, kdo nás mají rádi a smýšlejí jako my, nýbrž všechny, jak nás učil Ježíš. Dává nám schopnost odpouštět nepřátelům a snášet příkoří. Žene nás, abychom byli v lásce aktivní i kreativní. Připomíná nám, že bližní není pouze ten, kdo sdílí naše hodnoty a ideje, ale my že jsme povoláni stát se pro všechny bližními, milosrdnými Samaritány zranitelného, bědného a zvláště dnes tolik trpícího lidství, které leží u cest světa, a Bůh je chce pozvednout soucitem. Duch svatý, původce milosti, ať nám pomáhá žít v této nezištnosti a prokazovat lásku i těm, kdo nám ji neopětují, protože evangelium přináší ovoce láskou ryzí a nezištnou. Podle plodů se pozná strom: z nezištné lásky se pozná, zda zůstáváme na Ježíšově kmeni.

Duch svatý nás tak učí konkrétnosti lásky vůči všem bratřím a sestrám, s nimiž sdílíme člověčenství, které Kristus nerozlučně sjednotil v Sobě a řekl nám, že Jej vždycky nalezneme v těch, kdo jsou nejchudší a mají největší nouzi (srov. Mt 25,31-45). Budeme-li jim sloužit společně, rozpoznáme v sobě bratry a porosteme v jednotě. Duch, který obnovuje tvář země, nás nabádá, abychom pečovali o společný dům, přijímali smělá rozhodnutí týkající se způsobu, kterým žijeme a konzumujeme, protože opakem přinášení plodů je vykořisťování a je nedůstojné hýřit drahocennými zdroji, které druzí postrádají.

Tentýž Duch, tvůrce ekumenického hnutí, nás dnes večer přivedl ke společné modlitbě. A zatímco zakoušíme jednotu, která se rodí z obrácení k Bohu jedním hlasem, rád bych poděkoval všem, kdo se tento Týden modlili a nadále budou modlit za jednotu křesťanů. Bratrsky zdravím zde přítomné představitele církví a církevních společenství: mladé pravoslavné a východní křesťany, kteří studují v Římě díky Radě pro podporu jednoty křesťanů, profesory a studenty Ekumenického institutu v Bossey, kteří by tady v Římě byli jako každý rok, ale v důsledku pandemie nemohli přijet a sledují nás v médiích. Drazí bratři a sestry, zůstávejme sjednoceni v Kristu: Duch svatý, seslaný do našich srdcí, ať nám dá zakusit, že jsme Božími dětmi, bratry a sestrami mezi sebou, bratry a sestrami v jediné lidské rodině. Nejsvětější Trojice, společenství lásky ať nám umožní růst v jednotě.

25. ledna 2021, 18:55