Hledejte

Vatican News
Ilustrační foto Ilustrační foto 

Papež František: Naděje je ctností srdce vyhlížejícího zítřek

O kreativitě plynoucí z křesťanské naděje mluvil papež František ve svém videoposelství pro účastníky Festivalu sociálního učení církve. Akce probíhá od 26. do 29. listopadu a kromě Verony, která ji tradičně hostí, se do ní zapojilo dalších 24 italských měst.

Festival sociálního učení církve, který dospěl ke svému 10. ročníku, poskytuje prostor k výměně názorů a zkušeností pro katolíky angažované v sociální oblasti a ve veřejných funkcích. Jak se dočteme v programových liniích tohoto projektu, vycházejí z hlubokého přesvědčení, že křesťanské hodnoty předložené v sociálním učení církve vyslovují pravdu o člověku a vystihují etickou strukturu zcela zásadní pro lidskou společnost. V duchu všeobecného humanismu (umanesimo plenario), o němž hovořil papež Pavel VI., jsou přesvědčeni, že působení křesťanských laiků se nemá omezovat na řešení nahodilých situací, ale má být vedeno určitou ideou, vizí celku společnosti a jejími konkrétními perspektivami. Organizátoři festivalu se hlásí také k dokumentu vydanému v roce 1981 Stálou radou Italské biskupské konference, kde se říká: Vážným rizikem, jehož bychom se měli vyvarovat, je rozptýlenost v sociální sféře za cenu ztráty naší identity. Pokud jsme ve světě neučinili dost, není tomu tak proto, že jsme křesťané, nýbrž proto, že jimi nejsme dostatečně (La Chiesa italiana e le prospettive del Paese, č. 13).

Desátý ročník Festivalu sociálního učení církve je nadepsán “Paměť budoucnosti”.

“Zní to poněkud zvláštně, avšak kreativně. “Pamět budoucnosti” - Vybízí nás k tvůrčímu přístupu, totiž k “obývání budoucnosti”. Pro nás křesťany, budoucnost má jméno a to jméno je “naděje”. Naděje je ctností srdce, které se neuzavírá v temnotě, nesetrvává v minulosti, neživoří v přítomnosti, nýbrž dokáže vyhlížet zítřek.”- Říká papež František ve svém videoposelství. - “Co pro nás křesťany znamená zítřek? Je to vykoupený život, radost z daru setkání s trojiční láskou. V tomto smyslu být Církví znamená mít tvůrčí pohled a srdce, které jsou orientovány eschatologicky a vyhýbají se pokušení nostalgie, která je ve vlastním slova smyslu duchovní patologií.

Ruský myslitel Vjačeslav Ivanovič Ivanov praví, že jedině to, na co pamatuje Bůh, vskutku existuje. Proto také křesťanský postoj nespočívá v nostalgickém přidržování se minulosti, nýbrž spíše ve vstupování do věčné Otcovy paměti – a to je možné prožíváme-li život v duchu milosrdné lásky. Nikoli tedy nostalgie, jež blokuje kreativitu a činí lidi rigidními a ideologickými také v sociální, politické a církevní oblasti, ale spíše paměť, jež je natolik niterně propojena s láskou a zkušeností, že se stává jednou z nejhlubších dimenzí lidské osoby.

My všichni jsme byli ve křtu počati k životu. Dostali jsem dar života, který je společenstvím s Bohem, s druhými a se stvořením. Jsme tedy povoláni k uskutečňování života ve společenství s Bohem čili v důvěrnosti modlitby v Pánově přítomnosti, v lásce k lidem, s nimiž se setkáváme, čili v milosrdné lásce, a konečně vůči naší matce zemi, což naznačuje proces proměňování světa. A život obdržený darem je životem Krista samého a my nemůžeme žít jako věřící ve světě, pokud se v nás neprojevuje právě tento jeho život.  Budeme-li naroubováni na život trojiční lásky, staneme se mocni paměti, Boží paměti. A jedině to, co je láska, neupadne v zapomnění, právě protože nachází důvod svého bytí v lásce Otce, Syna a Ducha svatého. V tomto smyslu musí být celý náš život jakousi liturgií, anamnézí, věčnou pamětí Kristovy Paschy.

Jaký je tedy smysl letošního festivalu: Prožívat paměť budoucnosti znamená zasazovat se o to, aby církev, která je velkým Božím lidem (LG, 6) mohla budovat na zemi počátek a zárodek Božího království; žít jako věřící vnoření do společnosti,  v nichž se projevuje Boží život, který jsme obdrželi darem ve křtu, abychom ukládali již nyní do paměti onen budoucí život, v němž jednou budeme společně před tváří Otce, Syna a Ducha svatého.

Tento postoj nám pomáhá překonávat pokušení utopie snižující hlásání evangelia na pouhý sociologický horizont anebo zaangažovanosti v marketingu nejrůznějších ekonomických teorií či politický frakcí.

Stát ve světě v síle a kreativitě Božího života v nás: takto budeme s to uchvacovat srdce a pohled pro Ježíšovo evangelium, pomůžeme zúročit projekty nové inkluzívní ekonomie a politiky schopné lásky.”

Řekl papež František ve videoposelství pro účastníky Festivalu sociálního učení církve.  A na závěr je povzbudil k následování odkazu zakladatele tohoto projektu dona Adriana Vicenziho. Buďte staviteli mostů, protože, ti, kdo se setkávají nenarážejí na zdi, nýbrž potkávají tváře – uzavřel Petrův nástupce  - a podle svého zvyku požádal všechny, k nimž jeho slova dolehla, o modlitbu.

(job)

27. listopadu 2020, 15:02