Hledejte

Vatican News
Papež při nedělní promluvě před modlitbou Anděl Páně, 1. listopadu 2020, Nám. sv. Petra Papež při nedělní promluvě před modlitbou Anděl Páně, 1. listopadu 2020, Nám. sv. Petra  (ANSA)

O velké naději založené na Kristově zmrtvýchstání

Promluva papeže před mariánskou modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnešní slavností Všech svatých nás církev vybízí zamyslet se nad velkou nadějí, která je založena na Kristově zmrtvýchvstání. Kristus byl vzkříšen a také my budeme s Ním. Světci a blahoslavení jsou nejspolehlivějšími svědky křesťanské naděje, neboť prožili svůj život v plnosti, mezi radostmi i bolestmi, uskutečňováním blahoslavenství, která vyhlásil Ježíš a znějí v dnešní liturgii (srov. Mt 5,1-12a). Evangelní blahoslavenství jsou totiž cestou svatosti. Zastavím se nyní u dvou z nich, tedy u druhého a třetího blahoslavenství.

Druhé praví: »Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni« (v.4). Zdá se, že si tato slova protiřečí, protože pláč není projevem radosti a štěstí. Důvodem pláče a bolesti je smrt, nemoc, morální protivenství, hřích a pochybení: jednoduše každodenní, křehký a slabý život, poznamenaný těžkostmi. Život někdy drásaný, zkoušený nevděčnostmi a neporozuměními. Ježíš hlásá: blahoslavení ti, kdo nad tím pláčí, a navzdory všemu důvěřují v Pána a uchylují se pod Jeho ochranu. Nejsou lhostejní a nezatvrzují své srdce ani v bolesti, nýbrž doufají trpělivě v Boží útěchu. A tuto útěchu zakoušejí už v tomto životě.

Ve třetím blahoslavenství Ježíš praví: »Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví« (v.5). Bratři a sestry, tichost! Tichost je charakteristická pro Ježíše, který o sobě říká: »Jsem tichý a pokorný srdcem« (Mt 11,29). Tiší jsou ti, kdo se dovedou ovládat, nechávají prostor druhému, naslouchají mu a ctí jej v jeho způsobu života, v jeho potřebách a požadavcích. Nemají v úmyslu jej překonat nebo umenšit, nechtějí převýšit a ovládnout všechno, ani vnucovat svoje ideje a svoje zájmy na úkor druhých. Takových lidí si světská mentalita neváží, ale jsou drahocenní v očích Boha, který jim dá za dědictví zaslíbenou zemi, tedy život věčný. Také toto blahoslavenství začíná tady na zemi a dovrší se v nebi, v Kristu. V této etapě života a světa se vysyktuje spousta agresivity. Také v každodenním životě je tím prvním, co z nás vychází, agresivita, obrana. Potřebujeme tichost, abychom pokročili ve svatosti. Naslouchat, mít ohled, žádné výboje – tichost.

Drazí bratři a sestry, volit ryzost, tichost a milosrdenství, svěřit se Pánu v chudobě ducha a v bolesti, zasadit se o spravedlnost a mír znamená jít proti proudu mentality tohoto světa, proti majetnictví, proti zábavě zbavené smyslu a proti aroganci vůči nejslabším. Touto evangelní cestou se ubírali svatí a blahoslavení. Dnešní slavnost, která slaví Všechny svaté, nám připomíná osobní a všeobecné povolání ke svatosti a nabízí nám bezpečné vzory k této cestě, kterou se každý ubírá jedinečným a neopakovatelným způsobem. Stačí pomyslet na nevyčerpatelnou rozmanitost konkrétních darů a osudů světců a světic, kteří nejsou stejní. Každý měl svoji osobnost, kterou rozvinul svým životem ve svatosti. A tak si může počínat každý z nás. Jděme cestou tichosti, tichosti, prosím, a dojdeme svatosti.

Tato nezměrná rodina věřících Kristových učedníků má jedinou Matku, Pannu Marii, kterou ctíme titulem Královna všech svatých, ale která je především Matkou, jež učí každého přijímat a následovat Jejího Syna. Kéž nám pomáhá sytit touhu po svatosti vydáním se na cestu blahoslavenství.

 

Přeložil Milan Glaser

1. listopadu 2020, 14:55