Papež: Uvědomovat si, kolik dlužíme Bohu
Papež František komentoval evangelium ze 24. neděle liturgického mezidobí (Mt 18,21-35), kde Ježíš podobenstvím odpovídá na Petrovu otázku, kolikrát má odpustit bratrovi. Petrův nástupce pak mimo jiné řekl:
„Dnes ráno, když jsem sloužil mši, mne zarazila a oslovila věta z prvního čtení, z knihy Sirachovcovy (Sir 27, 33-28,9). Říká: »Vzpomeň nakonec a přestaň nenávidět.« To je krásná věta. Pomysli na konec! Představ si, že jsi na márách... Poneseš si nenávist tam?! Pomysli na konec a přestaň nenávidět. Skoncujme se záští. Přemýšlejme o této dojemné větě: »Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět.« Není snadné odpustit, protože v těžké chvíli člověka napadne: „Ano, tamten mi provedl všechno možné, ale já jsem toho také navyváděl.“ Lepší je když odpustíme, aby nám bylo odpuštěno. Potom se vrací zahořklost jako v létě dotěrná moucha... Odpuštění není jen záležitost okamžiku, nýbrž neustálého odporování oné zahořklosti a nevraživosti, která se vrací. Pomysleme na konec a přestaňme nenávidět.
Dnešní podobenství nám pomáhá plně pochopit význam věty, kterou pronášíme v modlitbě Otče náš: »Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům« (Mt 6,12). Tato slova obsahují dvě rozhodující pravdy. Nemůžeme si nárokovat Boží odpuštění pro sebe, pokud my neodpustíme svému bližnímu. Toto je podmínka: pomyslet na konec, na Boží odpuštění a přestat nenávidět, vypudit nevraživost, onu dotěrnou mouchu, která se vrací a vrací. Pokud se nesnažíme odpustit a mít rádi, nedostane se odpuštění a lásky ani nám.
Svěřme se mateřské přímluvě Matky Boží: ať nám pomáhá uvědomovat si, kolik dlužíme Bohu, a stále si to pamatovat, abychom tak měli srdce otevřené milosrdenství a dobrotě.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY je ZDE
Potom papež komentoval aktuální dění ve světě:
„V těchto dnech série požárů devastovala tábor pro uprchlíky Moria na ostrově Lesbos a ponechala tak tisíce lidí bez přístřeší, byť chatrného. Mám stále v živé paměti návštěvu, kterou jsem tam vykonal, a výzvu, pronesenou společně s ekumenickým patriarchou Bartolomějem a athénským arcibiskupem Hieronymem, k zajištění toho, »aby se migrantům, uprchlíkům a žadatelům o azyl dostalo v Evropě lidské a důstojné pohostinnosti« (Prohlášení na ostrově Lesbos, 16. dubna 2016). Vyjadřuji solidaritu a blízkost všem obětem těchto dramatických událostí.“
Potom papež zmínil pouliční nepokoje probíhající v různých částech světa:
„V těchto týdnech dochází na celém světě – v různých částech – k mnoha protestním lidovým manifestacím, které vyjadřují rostoucí nespokojenost občanské společnosti s obzvláště kritickou politickou a sociální situací. Vybízím demonstranty, aby svoje stanoviska prezentovali mírumilovně a nepodléhali pokušení k agresivitě a násilí, a vyzývám všechny, kdo nesou veřejnou a vládní odpovědnost, aby naslouchali hlasu svých spoluobčanů, vyšli vstříc jejich spravedlivým očekáváním, zajistili plné respektování lidských práv a občanských svobod. Nakonec zvu také církevní společenství, jež žijí v tomto kontextu, aby se pod vedením svých pastýřů zasazovala o dialog, vždycky o dialog a smíření. Mluvili jsme o odpuštění a smíření.“
Petrův nástupce pak připomněl dnešní celocírkevní sbírku na Svatou zemi:
„Kvůli pandemii byla letos tradiční sbírka na Svatou zemi přenesena z Velkého Pátku na dnešek, který předchází svátku Povýšení svatého Kříže. V nynějším kontextu je tato sbírka ještě více znamením naděje a solidární blízkosti křesťanům, obývajících Zemi, kde se pro nás Bůh stal tělem, byl zabit a vstal z mrtvých. Vykonejme dnes představivostí a srdcem, v duchu, pouť do Jeruzaléma, kde jak praví žalm, jsou naše zřídla (srov. Žl 87,7), a prokažme svoji velkodušnost tamějším křesťanským obcím.“
(mig)