Hledící srdce a konající ruce

Běžné charitativní dílo totiž ztížila nutnost sociálních distancí a zároveň se množství rodin ze dne na den ocitlo v ekonomické nouzi. Jak římský biskup podotkl, bída nadále poroste, protože “účinky pandemie budou strašlivé. Nesmíme se však vylekat”. Tato výjimečná situace vyžaduje novou, nevšední reakci: srdce schopné zahlédnout rány společnosti a tvořivé ruce činné lásky, zdůraznil papež.

“Je třeba pohlížet na lidská zranění srdcem, abychom si vzali k srdci život druhého člověka, který tak není pouhým neznámým, nýbrž především bratrem žebrajícím o lásku. Na jeho očekávání můžeme odpovědět jedině tehdy, když si ho připustíme k srdci a pocítíme vůči němu milosrdenství. Náš svět, jak před čtyřiceti lety upozornil sv. Jan Pavel II., »jakoby milosrdenství neponechával prostor« (Dives in misericordia, 2). Každý z nás je proto povolán ke změně kurzu, která nastane, pokud sami povolíme, aby se nás mocně dotklo Boží milosrdenství. Privilegovaným místem této zkušenosti je svátost smíření. Předkládáme Pánu svou ubohost a Otec nás zahaluje svým milosrdenstvím, které jsme povoláni předávat dál. Toto milosrdenství přichází od Boha a je určeno nám i druhým.”

Kromě hledícího srdce si doba žádá tvořivé, konající ruce a fantazii, pokračoval Svatý otec a poukázal na drobné, avšak důležité a konkrétní gesto mladých lidí z katolického bratrstva, kteří za státem nařízené karantény obtelefonovávali starší členy. “Děkuji vám, protože ztělesňujete papežovu lásku k chudým lidem a různým formám chudoby ve Věčném městě”, loučil se římský biskup s Kruhem sv. Petra, od něhož převzal výnos letošní sbírky.

(jag)