Hledejte

Vatican News
2020.08.19 Udienza Generale 2020.08.19 Udienza Generale  (Vatican Media)

Uzdravit svět – 3. Přednostní rozhodování ve prospěch chudých a ctnost lásky

Katecheze papeže Františka z 19. srpna, knihovna Apoštolského paláce

(2 Kor 8,1-2.9)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Pandemie odhalila svízelnou situaci chudých a velkou nerovnost, která kraluje v tomto světě. A virus, který nedělá rozdíly mezi lidmi, se na své devastační pouti setkal s obrovskými nerovnostmi a diskriminacemi. A zvětšil je.

Odpověď na pandemii je tudíž dvojí. Na jedné straně je nezbytné nalézt lék na maličký hrozný virus, který sráží na kolena celý svět. Na druhé straně musíme léčit obrovský virus sociální nespravedlnosti, nerovných příležitostí, marginalizace a absence ochrany těch nejslabších. Tato dvojí uzdravující odpověď obsahuje volbu, která podle evangelia nemůže chybětt: přednostní rozhodování ve prospěch chudých (srov. Evangelii gaudium, 195). Nejde tu o politickou, ani ideologickou volbu. Stranickou volbu... nikoli. Opce pro chudé je jádrem evangelia. První, kdo ji učinil byl Ježíš. Slyšeli jsme to v úvodním čtení z listu Korinťanům. On, ačkoli bohatý, stal se pro nás chudým, aby nás obohatil, a proto je tato opce středem evangelia, středem Ježíšovy zvěsti.

Kristus, který je Bůh, se zřekl sám sebe a připodobnil se lidem, nevybral si privilegovaný život, nýbrž zvolil »přirozenost služebníka« (Flp 2,6-7). Zřekl se sám sebe a stal se služebníkem. Narodil se v nezámožné rodině a pracoval jako řemeslník. Na začátku svého veřejného působení zvěstoval, že chudí jsou v Božím království blahoslavení (srov. Mt 5,3; Lk 6,20; EG, 197). Přebýval mezi nemocnými, chudými a vyděděnými a prokazoval jim milosrdnou Boží lásku (srov. KKC, 2444). A nezřídka byl pokládán za nečistého, protože chodil k nemocným, malomocným, kteří podle tehdejší mentality činili druhé nečistými. On však podstupoval riziko, aby byl chudým nablízku.

Proto jsou Ježíšovi následovníci rozpoznatelní podle svojí blízkosti vůči chudým, nepatrným, nemocným, vězněným, vyděděným, opomíjeným a těm, kdo nemají, co jíst a do čeho se obléci (srov. Mt 25,31-36; KKC, 2443). Můžeme zde zmínit slavný protokol, podle něhož budeme všichni souzeni, tedy 25. kapitolu Matouše. To je klíčové kriterium křesťanské autenticity (srov. Gal 2,10); EG, 195). Někteří se mylně domnívají, že tato přednostní láska vůči chudým je úkolem jen pro některé, ale ve skutečnosti je to poslání celé církve (srov. Sv. Jan Pavel II., Solicitudo rei socialis, 42).  „Každý křesťan a každé společenství je povoláno být nástrojem Božím k osvobozování a k podpoře chudých“ (Evangelii gaudium, 187).

Víra, naděje a láska nás nezbytně přivádějí k upřednostňování těch nejpotřebnějších (pozn. pod čarou: Kongregace pro nauku víry, Instrukce ohledně některých aspektů teologie osvobození, 5), což překračuje pouhou bezprostřední pomoc, byť nezbytnou (srov. EG, 198). Znamená to putovat společně s nimi, nechat se evangelizovat od těch, kteří dobře znají trpícího Krista, nechat se „nakazit“ jejich zkušeností spásy, jejich moudrostí a tvořivostí (srov. ibid.). Dělit se s chudými znamená obohacovat se vzájemně. A jsou-li nemocné sociální struktury, které jim brání snít o budoucnosti, musíme se společně přičinit o uzdravení a změnu těchto struktur (srov. tamt., 195). A k tomu vede láska, kterou nás miloval Kristus až do krajnosti (srov. Jan 13,1) a jež dosahuje až na konec, na okraj a na existenční mez. Učinit periferii středem znamená soustředit svůj život v Kristu, který se »stal chudým pro nás, abychom zbohatli z jeho chudoby« (2 Kor 8,9) (pozn. pod čarou: srov. Benedikt XVI., Promluva na zahájení V. generální konference episkopátů Latinské Ameriky a Karibiku, 13. května 2007).

Všichni jsme znepokojeni sociálními důsledky pandemie. Mnozí se chtějí vrátit k normalitě a začít znovu ekonomickou aktivitu. Tato „normalita“ by však zajisté neměla zahrnovat sociální nespravedlnosti a pustošení životního prostředí. Pandemie je krize, a z krize se nevychází beze změny. Buď budeme lepší nebo horší. Měli bychom vyjít lepší, aby se zmírnila sociální nespravedlnost a zlepšilo životní prostředí. Dnes máme příležitost vytvořit něco jiného. Můžeme například posílit ekonomii integrálního rozvoje chudých a nikoli jen sociální podporu. Nechci tím odsuzovat sociální podporu, která je velmi důležitá. Pomysleme na volontariát, jež je jedním z nejkrásnějších počinů italské církve. To ano, ale je třeba jít dál a řešit ony problémy, které nás nutí poskytovat sociální podporu. Ekonomii, která nesahá k pomůckám, jež jsou pro společnost jedovaté jako příjmy odtržené od důstojných pracovních příležitostí (EG, 204). Tento typ profitů je odtržen od reálné ekonomiky, která má obyčejným lidem přinášet užitek (srov. Laudato si´, 109), a někdy se navíc staví netečně ke škodám zasazovaným společnému domu. Přednostní rozhodování ve prospěch chudých, tento eticko-sociální požadavek, vycházející z Boží lásky (srov. Laudato si´, 158), nás podněcuje, abychom měli na mysli a plánovali ekonomii, jejímž středem jsou lidé, zejména ti nejchudší. A vybízí nás, abychom také lék na virus zamýšleli přednostně pro ty, kteří ho potřebují nejvíce. Bylo by smutné, kdyby v očkování na Covid-19 měli prioritu ti nejbohatší! Bylo by smutné kdyby vakcína byla majetkem toho či onoho národa a nebyla všeobecná a pro všechny. A jakým skandálem by bylo, kdyby se veškerá ekonomická pomoc, kterou pozorujeme – většinou z veřejných peněz – soustředila na podporu podniků, které neusilují o inkluzi vyloučených, povznesení posledních, společné dobro či péči o stvoření (tamt.). Toto jsou zásady, podle kterých se mají vybírat podniky, kterým má být poskytnuta pomoc.

Pokud by v tomto světě nespravedlivém pro chudé a zranitelné měl virus opět nabýt na intenzitě, musíme tento svět změnit. Podle Ježíšova příkladu, lékaře integrální božské lásky, to znamená fyzického, sociálního a duchovního uzdravení (srov. Jan 5,6-9), jako to činil Ježíš. musíme jednat nyní, abychom uzdravili epidemie způsobené maličkými neviditelnými viry a uzdravili i ty, vyvolané obrovskými a viditelnými sociálními nespravedlnostmi. Navrhuji, aby se tak stalo na základě Boží lásky, jež staví periferie do středu a ty poslední dopředu. Nezapomínat na protokol, podle kterého budeme souzeni, tedy 25. kapitola Matouše. Uskutečňujme jej v tomto rozjezdu z epidemie. Na základě této konkrétní lásky ukotvené v naději a založené ve víře bude možný zdravější svět. Jinak z krize vyjdeme jako horší. Kéž nám Pán pomáhá a posílí nás, abychom vyšli jako lepší a odpověděli na potřeby dnešního světa.

 

Přeložil Milan Glaser

 

19. srpna 2020, 12:16