Duch svatý je oheň, který spaluje hříchy
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Slavíme dnes velkou slavnost Letnic, jež připomíná Seslání Ducha svatého prvotní křesťanské obci. Dnešní evangelium (srov. Jan 20,19-23) nás přenáší do velikonočního večera a ukazuje vzkříšeného Ježíše ve večeřadle, kam se utekli učedníci. Měli strach. »Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“« (v.19). Tato první slova, pronesená Zmrtvýchvstalým: »Pokoj vám!«, je třeba pokládat za víc než pozdrav. Jsou výrazem odpuštění uděleného učedníkům, kteří Jej popravdě řečeno opustili. Jsou to slova smíření a odpuštění. I my, přejeme-li druhým pokoj, také dáváme i přijímáme odpuštění. Ježíš nabízí svůj pokoj právě těmto učedníkům, kteří mají strach a zdráhají se věřit tomu, co viděli, totiž prázdnému hrobu, když podceňují svědectví Marie Magdalské a ostatních žen. Ježíš odpouští, vždycky odpouští a dává svůj pokoj svým přátelům. Nezapomínejme: Ježíš v odpouštění nikdy neochabuje. To my jsme unaveni prosit o odpuštění.
Odpuštěním, které dal Svým učedníkům, a jejich shromážděním kolem Sebe, Ježíš vytváří církev, Svoji církev: smířené společenství připravené k misijnímu poslání. Není-li společenství smířeno, není připraveno k poslání, nýbrž k interní diskusi. Setkání se vzkříšeným Pánem obrací existenci apoštolů a činí z nich odvážné svědky. Hned poté totiž praví: »Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás« (v.21). Tato slova dávají tušit, že apoštolové jsou posláni pokračovat v tomtéž poslání, jaké Otec svěřil Ježíši. »Já posílám vás«: není čas uzavřít se do sebe a želet těch „krásných časů“ strávených s Mistrem. Radost ze vzkříšení je obrovská, ale je to expanzivní radost, která není určena ke schraňování, nýbrž k rozdávání. Během nedělí velikonoční doby jsme nejprve slyšeli právě tuto epizodu, potom to bylo setkání s emauzskými učedníky, dále o Dobrém Pastýři, řeč na rozloučenou a příslib Ducha svatého: všechno bylo zaměřeno na posílení víry učedníků – i té naší - vzhledem k misijnímu poslání.
A právě na oživení tohoto poslání dává Ježíš apoštolům svého Ducha. Evangelium praví: »Dechl na ně a řekl: „Přijměte Ducha svatého!« (v.22). Duch svatý je oheň, který spaluje hříchy a tvoří nové muže a ženy; je to oheň lásky, kterým učedníci budou moci „zapalovat“ svět, oné něžné lásky, která má v oblibě maličké, chudé, vyděděné.... Ve svátostech křtu a biřmování jsme obdrželi Ducha svatého spolu s Jeho dary, totiž moudrosti, rozumu, rady, síly, poznání, zbožnosti a bázně Boží. Tento poslední dar Boží bázně je pravým opakem strachu, který předtím ochromoval učedníky: je to láska k Pánu, je to jistota Jeho milosrdenstvím a dobrotou, je to důvěra, že se lze ubírat směrem, který ukázal On, aniž by někdy Jeho přítomnost a Jeho podpora zanikla.
Slavnost Letnic obnovuje vědomí, že v nás přebývá oživující přítomnost Ducha svatého. On dává i nám odvahu vyjít za ochranné zdi našich „večeřadel“, nezabydlovat se v životním poklidu nebo sterilních návycích určitých skupinek. Pozvedněme nyní svoji mysl k Marii, která byla mezi apoštoly, když sestoupil Duch svatý, a spolu s prvotní obcí byla protagonistkou podivuhodné zkušenosti Letnic. Prosme ji, aby vymohla církvi horlivého misijního ducha.
Přeložil Milan Glaser
