Hledejte

Vatican News
2020.04.08 Udienza Generale Středeční katecheze v knihovně Apoštolského paláce, 8. dubna 2020  (Vatican Media)

Velikonoce – domácí liturgie

Katecheze papeže Františka v knihovně Apoštolského paláce, 8. dubna 2020

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

V těchto dnech obav z pandemie, jež působí světu tolik utrpení, mohou se mezi mnoha otázkami, jež si klademe, objevit také takové, které se týkají Boha: jak se Bůh staví k našemu utrpení? Kde je, když se všechno hatí? Proč rychle nevyřeší problémy? Takové otázky o Bohu si klademe.

Pomůže nám prezentace Ježíšova Umučení, jež nás provází v těchto posvátných dnech. Také tam se kupí mnoho otázek. Lidé, kteří v Jeruzalémě triumfálně vítali Ježíše, se ptali, zda opravdu přišel osvobodit lid od jeho nepřátel (srov. Lk 24,21). Očekávali mocného Mesiáše, který bude vítězit mečem. Přišel však někdo, kdo je tichého a pokorného srdce a povolává k obrácení a milosrdenství. A právě zástup, který Jej nejprve oslavoval, nyní křičí: »Na kříž s Ním!« (Mt 27,23). Ti kdo jej následovali, jsou zmateni a zděšeni; opouštějí Ho. Mysleli si: je-li toto Ježíšův úděl, pak to není Mesiáš, protože Bůh je mocný a nepřemožitelný.

Avšak, pokračujeme-li v četbě o Umučení, nacházíme udivující skutečnost. Když Ježíš umírá, římský setník - který nebyl věřící (nebyl to žid, ale pohan) – vidí, jak Ježíš trpí, a slyší Jej, jak všem odpouští. Dotýká se rukou Jeho bezmezné lásky a vyznává: »Tento člověk byl opravdu syn Boží« (Mk 15,39). Říká přesný opak toho, co druzí, že totiž tam je Bůh, který je pravým Bohem.

Můžeme se dnes ptát: jaká je pravá tvář Boha? Obvykle do Něho promítáme v maximální míře to, co je naše: svůj úspěch, svůj smysl pro spravedlnost a také svoje pobouření. Evangelium nám však říká, že Bůh není takový. Je odlišný, a nemohli jsme Jej poznat svými silami. Proto se přiblížil, vyšel nám vstříc a právě o Velikonocích se zjevil úplně. A kde se zjevil úplně? Na kříži. Tam rozpoznáváme rysy Boží tváře. Nezapomeňme, bratři a sestry, že kříž je Boží katedra. Prospěje nám, budeme-li mlčky hledět na Ukřižovaného a dívat se, kdo je náš Pán: Ten, který na nikoho neukazuje prstem, ani na ty, kdo Jej křižují, nýbrž otevírá náruč všem; nedrtí nás Svojí slávou, ale nechává se kvůli nám zdeptat; nemiluje nás slovně, ale tiše nám dává život; nenutí nás, nýbrž osvobozuje; nejedná s námi jako s cizími, ale bere na sebe naši nepravost, bere na sebe naše hříchy. A proto, aby nás zbavil předsudků o Bohu, hledíme na Ukřižovaného. A potom otevřme evangelium. V těchto dnech, všichni v karanténě a zavřeni doma, vezměme si do rukou obojí: kříž a evangleium.  Hleďme na kříž a otevřme si evangelium. To bude naše velká domácí liturgie v těchto dnech, kdy nemůžeme jít do kostela.

V evangeliu čteme, že když lidé, kteří jdou za Ježíšem, aby jej provolali králem, například  po rozmnožení chlebů, On odchází pryč (srov. Jan 6,15). A když ďáblové chtějí vyjevovat Jeho božskou slávu, umlčí je (srov. Mk 1,24-25). Proč? Protože Ježíš nechce být pochopen špatně; nechce, aby lidé směšovali pravého Boha, jenž je pokornou láskou, s nepravým bohem, světským bohem, který je okázalý a vnucuje se silou. Není idolem, je Bohem, který se stal člověkem, jako každý z nás; vyjadřuje se lidsky, avšak mocí Svého božství. Kdy je však v evangeliu slavnostně prohlášena  Ježíšova totožnost? Když setník řekne: »Tento člověk byl opravdu syn Boží«. Tam je prohlášena hned poté, co na kříži daroval život, aby už nemohlo dojít k pochybení a bylo zřejmé, že Bůh je všemohoucí v lásce a nikoli jinak. Je to Jeho přirozenost, protože takový je. On je láska.

Mohl bys namítnout: „Co mám dělat s tak slabým Bohem, který umírá? Raději bych silného a mocného boha.“ Věz však, že moc tohoto světa pomíjí, zatímco láska trvá. Pouze láska uchovává  život, který máme, protože objímá a přetváří naše slabosti. Boží láska o Velikonocích uzdravila náš hřích odpuštěním, které ze smrti činí přechod do života a mění náš strach v důvěru, naši úzkost v naději. Pascha nám říká, že Bůh může všechno obrátit v dobro. Na Něho můžeme opravdu spoléhat, že všechno bude dobré. A není to iluze, protože smrt a zmrtvýchvstání Ježíše není iluze, byla to pravda. Proto je nám Velikonočního jitra řečeno: »Nebojte se« (srov. Mt 28,5). Úzkostné otázky ohledně zla nemizí okamžitě, avšak ve Zmrtvýchvstalém dostávají pevný základ, který nám umožňuje neztroskotat.

Drazí bratři a sestry, Ježíš změnil dějiny tím, že se stal naším bližním, a přestože jsou dosud poznamenány nepravostí, učinil z nich dějiny spásy. Obětováním svého života na kříži Ježíš přemohl také smrt. Z otevřeného srdce Ukřižovaného, dosahuje Boží láska každého z nás. Můžeme změnit svoje životní osudy přiblížením se k Němu, přijetím spásy, kterou nám nabízí. Bratři a sestry, otevřme Mu v modlitbě celé srdce v tomto týdnu, během těchto dnů: s křížem a s evangeliem. Nezapomeňte: kříž a evangelium. To bude domácí liturgie. Otevřme v modlitbě svoje srdce, nechme na sobě spočinout Jeho pohled a pochopíme, že nejsme sami, nýbrž milováni, protože nás Pán neopouští a nikdy na nás nezapomíná. S těmito pocity vám přeji požehnaný Svatý týden a požehnané Velikonoce!

 

Přeložil Milan Glaser

8. dubna 2020, 12:39