Hledejte

Vatican News
2020.04.22 Udienza Generale 2020.04.22 Udienza Generale  (Vatican Media)

Katecheze u příležitosti 50. výročí Dne Země

Papežova katecheze 22. dubna 2020, knihovna Apoštolského paláce

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Na dnešek připadá 50. ročník Dne Země. Je to příležitost k obnovení našeho úsilí milovat náš společný dům, pečovat a něj a o nejslabší členy naší rodiny. Jak nám ukazuje tragická pandemie koronaviru, pouze ujmeme-li se společně těch nejkřehčích, můžeme čelit globálním výzvám. Encyklika Laudato si´  má v podtitulu právě „péči o společný domov“. Dnes budeme společně trochu uvažovat o této odpovědnosti, která charakterizuje „naše přebývání na této zemi“ (Laudato si´, 160). Musíme povyrůst v povědomí péče o společný domov.

Byli jsme učiněni z pozemské matérie a plody země nás udržují při životě. Jak nám ale připomíná kniha Geneze, nejsme jednoduše „pozemští“, máme v sobě také dech života, který pochází od Boha (srov. Gen 2, 4-7). Žijeme tedy ve společném domě jako jediná lidská rodina a v biodiverzitě spolu s ostatním Božím stvořením. Jako imago Dei - Boží obraz - jsme povoláni k péči a úctě vůči všemu stvoření, k lásce a soucitu vůči našim bratrům a sestrám, zejména těm nejslabším, abychom napodobovali lásku, kterou Bůh chová k nám a kterou zjevil ve Svém Synu Ježíši, jenž se stal člověkem, aby s námi tuto situaci sdílel a zachránil nás.

V důsledku egoismu postrádáme svoji odpovědnost ochránců a správců země. „Stačí však upřímně pohlédnout na realitu, abychom zjistili, že náš společný domov velice chátrá“ (Laudato si´, 61). Znečistili jsme jej a vyplenili, čímž jsme ohrozili svůj vlastní život. Proto vznikla různá mezinárodní i lokální hnutí, aby probouzela svědomí. Upřímně si cením těchto iniciativ a bude ještě nezbytné, aby naši potomci vyšli do ulic učit nás tomu, co je zřejmé, že totiž nebudeme mít budoucnost, pokud zničíme životní prostředí, které nás nese.

Chybili jsme v péči o Zemi, o náš domov-zahradu, a v péči o svoje bratry. Hřešili jsme proti Zemi, proti svému bližnímu a nakonec proti Stvořiteli, dobrému Otci, který pečuje o každého a chce, abychom žili pohromadě ve společenství a prosperitě. A reaguje Země? Jedno španělské přísloví říká: „Bůh odpouští stále, lidé někdy, příroda nikdy.“ Země neodpouští. Pokud jsme uškodili Zemi, bude odpověď velice ošklivá.

Jak můžeme obnovit harmonický vztah k Zemi a ke zbytku lidstva? Často ztrácíme vizi harmonie, kterou působí Duch svatý. I ve společném domově, na Zemi, v našich mezilidských vztazích, s bližními, nejchudšími, se Zemí... Jak obnovit tuto harmonii? Potřebujeme se dívat novým způsobem na svůj společný domov, který - aby bylo jasno - není skladištěm vytěžitelných zdrojů. Přirozený svět je pro nás věřící „evangeliem stvoření“ a vyjadřuje tvůrčí moc Boha, který utváří lidský život a umožňuje světu existovat společně s tím, co obsahuje, k záchově lidstva. Biblická zpráva o stvoření končí takto: »Bůh viděl všechno, co udělal, a hle – bylo to velmi dobré« (Gen 1,31). Když vidíme tyto přírodní tragédie, které jsou odpovědí Země na naše špatné počínání, říkám si: „Pokud bych se nyní zeptal Pána, co si o tom myslí, nedomnívám se, že mi řekne: „Je to velmi dobré!“. Zničili jsme Pánovo dílo.

Slavením Dne Země jsme zváni k opětovnému nalezení smyslu posvátné úcty k Zemi, protože není pouze naším, ale také Božím domovem. Odtud v nás vyvstává vědomí, že stojíme na zemi svaté!

Drazí bratři a sestry, „probuďme v sobě estetické a kontemplativní cítění, jež do nás vložil Bůh“ (Querida Amazonia, 56). Prorocký rozměr kontemplace si osvojujeme především od přírodních národů, které nás učí, že nemůžeme pečovat o Zemi, pokud k ní nechováme lásku a úctu. Ony umějí „žít dobře“, avšak nikoli ve smyslu mít se dobře, nýbrž žít v harmoniii se Zemí. A tuto harmonii nazývají „dobrým životem“.

Současně potřebujeme ekologickou konverzi, která se projevuje konkrétními činy. Jako jediná a vzájemně propojená rodina potřebujeme společný plán na zažehnání hrozeb, doléhajících na náš společný domov: „Vzájemná závislost nás zavazuje k  tomu, abychom uvažovali o jediném světě, o společném projektu“ (Laudato si´, 164). Jsme si vědomi důležitosti spolupráce mezinárodního společenství na ochranu našeho společného domu. Vybízím ty, kdo mají příslušnou pravomoc, aby řídili tento proces, který povede ke dvěma důležitým mezinárodním konferencím: COP15 o biodiverizě v Kchun-ming (Čína) a COP26 o klimatických změnách v Glasgow (Velká Británie). Tato dvě setkání jsou velice důležitá.

Chtěl bych povzbudit k organizování sladěných aktivit na národní a lokální úrovni. Je dobré, aby z každého sociálního postavení vyrůstalo souběžně také lidové hnutí „zdola“. Samotný Den Země, který připadá na dnešek, se zrodil právě takto. Každý z nás může přispět se svojí troškou: „Nesmíme si myslet, že tyto snahy svět nezmění. Takové skutky šíří ve společnosti dobro, které vždy ponese ovoce nezávisle na tom, co jsme schopni vidět, protože vzbuzují v lůně této země dobrotu, která má vždy tendenci šířit se – někdy i neviditelně“ (Laudato si´, 212).

Snažme se v tomto velikonočním čase obnovy milovat a zhodnocovat velkolepý dar země, našeho společného domova, a pečovat o všechny členy lidské rodiny. Jako bratři a sestry, jimiž jsme, obraťme se s úpěnlivou prosbou k našemu nebeskému Otci: »Sešli svého Ducha a obnov tvář země« (srov. Žl 104,3).

 

Přeložil Milan Glaser

22. dubna 2020, 11:59