Hledejte

Vatican News
Přebal knihy Přebal knihy 

Věřím, věříme - nový knižní rozhovor s papežem Františkem

Vatikánské nakladatelství ve spolupráci s italským nakladatelem Rizzoli dnes vydává další knižní rozhovor papeže Františka s italským knězem Marcem Pozzou, který zachycuje jejich konverzaci v televizním pořadu věnovaném Vyznání víry („Io credo, noi crediamo“, ed. Rizzoli-Lev, 2020). Deník Corriere della Sera přinesl několik papežových myšlenek, jimiž komentuje text Kréda.

Satan jako realita

Ďáblova přítomnost je realitou našeho křesťanského života, protože ďábel je reálný. Ačkoli někdo popírá, že by existoval, a naše tíhnutí ke zlu vysvětluje nemocemi těla, duše či ducha. Naše zraněné lidství je sice pravdou, avšak Satan existuje – je to svůdce. Zřeknutí se Satana a jeho svodů nabývá jiné jazykové podoby než vyznání víry. Říkáme: „Věříme v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele...“, a nikoli „Věřím v Satana“, protože se ďáblu nesvěřuje jako dítě otcově ruce. Věřím, že ďábel existuje, ale nemiluji ho. Vím o jeho existenci a mám se bránit jeho svodům.

Populismus

Populismus utiskuje chudého člověka a manipuluje s vírou. Dalším rysem populismu je utváření kultu kolem jeho „mluvčího“, velekněze. Takových jsme poznali mnoho – pomysleme na Hitlera. To byl populistický velekněz, vyvolený, bůh, jak sám o sobě smýšlel. Populisté jsou lidé, kteří myslí výlučně sami na sebe, ovšem nikoli na druhé, které ponechávají v jejich bídě, hubí je, anebo dopouštějí jejich smrt. Populisté věří, že jsou bohové, a přiživují svůj vlastní kult. V tomto smyslu je příznačný příběh Napoleona, sebejistého muže, který korunoval sám sebe a se zvráceným potěšením uvěznil papeže. Na konci jeho života mu Pán ve svém milosrdenství dal poznat ponížení. Napoleon umírá v ostrovním vyhnanství jako nějaký chudák – možná právě tam mu Pán mnohé odpustil.

Hovořit se zemřelými

Pokud je tvá víra živá – jako taková, jakou ti předala babička, která věřila ve vzkříšení, a nyní díky své víře žije a nazírá Boha – zeptej se jí, zda je to pravda. Uvidíš, že ti odpoví. S našimi zemřelými a předky můžeme rozmlouvat, můžeme se jich dotazovat, kde nyní jsou? Jako údy Kristova vzkříšeného Těla již dnes žijí v Bohu. A pak nastane vzkříšení pro všechny.

Poslední soud

Nevím, jak proběhne, protože jsem se neúčastnil zkoušek na tuto událost...Pokud se mám zamyslet nad tím, jaký tento soud bude, napadá mne, že jako...objetí. Pán mne přitiskne k sobě a řekne mi: Tady jsi byl věrný, tady méně, ale pojď, oslavíme, žes přišel. Odpustí mi chyby, kterých jsem se dopustil, jsem si tím jist. Má totiž určitou „vadu“, „pokulhává“ – nedokáže neprominout. Je chorobně milosrdný. Rád o Bohu takto smýšlím a nenahlížím na poslední soud jako na nějakou bilanci.

Peklo

Nevíme. Existují lidé – a mezi nimi řada osobností – kteří se v dějinách až do samého konce uzavírali Boží lásce. Nikdy ale nemůžeme vědět, protože Bůh je chorobně milosrdný. Na druhé straně je též spravedlivý a pokud mu člověk neotevře srdce, nic nezmůže. Pokud se člověk za života „naočkoval“ proti Božímu milosrdenství, je s ním konec.

(jag)

3. března 2020, 15:10