Hledejte

Vatican News
VATICAN ANGELUS Papež při nedělní promluvě 2. února 2020  (ANSA)

Nazírat v Ježíši dar, který nám dává Bůh

Promluva papeže před modlitbou Anděl Páně 2. února, nám. sv. Petra.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnes je svátek Uvedení Páně do chrámu, kdy byl novorozený Ježíš přinesen Pannou Marií a svatým Josefem do chrámu. Na toto datum připadá také Den zasvěceného života, který je v církvi připomínkou velkého pokladu těch, kdo zblízka následují Pána slibem žít podle evangelních rad.

Evangelium (srov. Lk 2,22-40) podává, jak Ježíšovi rodiče čtyřicet dní po narození přinášejí dítě do Jeruzaléma, aby jej podle židovského Zákona představili Bohu. Tato epizoda popisuje obřad daný tradicí a obrací naši pozornost k několika postavám ve chvíli, kdy prožívají setkání s Pánem, když se zpřítomňuje a přibližuje člověku. Jsou to Maria a Josef, Simeon a Anna, kteří jsou vzorem přijetí a zasvěcení svého života Bohu. Nebyli stejní, lišili se, ale všichni hledali Boha a nechávali se vést Pánem.

Evangelista Lukáš u všech čtyř zachycuje dvojí postoj: pohyb údiv.

Prvním je pohyb. Maria a Josef se vydávají do Jeruzaléma. Simeon, pohnut Duchem, se vydává do chrámu, zatímco Anna slouží Bohu dnem i nocí. Takto nám čtyři protagonisté v tomto evangelním úryvku ukazují, že křesťanský život vyžaduje dynamismus, vyžaduje ochotu putovat a nechat se vést Duchem svatým. Nehybnost nepatří ke křesťanskému svědectví a k poslání církve. Svět potřebuje křesťany, kteří se nechávají pohnout a neúnavně se ubírají cestami života, aby všem přinášeli útěchyplné Ježíšovo slovo. Každý pokřtěný obdržel povolání zvěstovat Ježíše a poslání hlásat evangelium! Farnosti a různé církevní komunity mají podporovat snahu mladých, rodin i seniorů, aby všichni mohli učinit křesťanskou zkušenost tím, že budou protagonisty života a poslání církve.

Druhým postojem, na který poukazuje svatý Lukáš u oněch čtyřech postav, je údiv. Maria a Josef »byli plni údivu nad slovy, která slyšeli« o Ježíšovi (v. 33). Údiv je rovněž explicitní reakcí starce Simeona, který v dítěti Ježíši spatřuje svýma očima spásu, kterou Bůh připravil pro všechny národy a na kterou léta čekal. A totéž platí pro Annu, která také »velebila Boha« (v.38) a mluvila o dítěti Ježíši k lidem. Byla svatě upovídaná, protože mluvila dobře a o dobru, nikoli o špatnostech. Mluvila, zvěstovala. Tyto postavy věřících prostupuje údiv, protože se nechaly uchvátit a strhnout událostmi, ke kterým došlo před jejich zraky. Schopnost žasnout nad věcmi, jež nás obklopují, podporuje náboženskou zkušenost a přináší užitek ze setkání s Pánem. Neschopnost žasnout nás naopak činí lhostejnými a zvětšuje odstup mezi vírou a každodenním životem. Bratři a sestry, vždycky buďme v pohybu a buďme otevřeni úžasu!

Panna Maria ať nám denně pomáhá nazírat v Ježíši dar, který nám dává Bůh, nechávali se Jím strhávat, abychom dávali a celý náš život se tak v radostném údivu stal chválou Boha ve službě bratřím.

 

Přeložil Milan Glaser

2. února 2020, 17:16